Americká politoložka Wendy Brownová se domnívá, že zdaleka největším testem demokracie může být boj s klimatickou krizí. Brownová hovoří o potřebě nových opatření, která nikdo nechce pocítit na sobě, ale každý údajně ví, že jsou potřebná. Bude podle vás v budoucnu v politice tlak na zavádění nových politik ve „veřejném zájmu“?

Víte, já jsem se hodně angažoval v ekologické problematice v 90. letech. Psal jsem o tom knížky a pořádal přednášky po celé republice i na Slovensku. Vysloužil jsem si jenom to, že mne nějací čučkaři z vnitra vedli v kolonce ekoteroristů. Dneska mám naopak obavu, že pokud se nepřipojím k ekologickému alarmismu, budu mít zase nepříjemnosti. Možná od těch samých čučkařů. Takže z opatrnosti vám říkám, že pokud se neukáže, že ekologická hrozba je obyčejný humbuk, bude to s planetou velice, velice vážné. 

Podle Brownové není šance, že budeme dál pokračovat ve stylu života, který jsme vedli do teď. „Jediným prostředkem je globální, nadnárodní moc. Nemůžeme se spoléhat na to, že jednotlivé regiony a národy udělají, co je v následujících desetiletích potřeba,“ říká Brownová v rozhovoru pro Deník N. Co na takovou představu říkáte?

Že se ta ženská zbláznila. Pokud by se uspořádala globální nadnárodní moc na demokratických principech, vždy nás spolehlivě přehlasují Číňani, Indové a brzy i Nigerijci, kterých bude už ve druhé polovině tohoto století více než všech obyvatel Evropy. Pokud by to chtěla paní Brownová udělat po zlém, nezbylo by jí nic jiného než vymyslet nějakou formu zeleného kolonialismu. Už vidím, jak jdou naši hoši bojovat do Afghánistánu za to, aby bylo v Praze čistější ovzduší.

Brownová si všímá i toho, že po svém zvolení Donald Trump klimatickou změnu více méně ignoruje, či dokonce aktivně bojuje proti některým změnám, požadovaným klimatickými aktivisty. „Pokud se taková vláda chopí moci a začne oslabovat opatření vedoucí k ochraně klimatu, tak jako třeba náš prezident, pak moje odpověď je, že samotné rozhodnutí bojovat s klimatickou změnou musí být antidemokratické,“ říká k tomu Brownová. Lidé na sociálních sítích si všímali i této citace: „Myslím, že můžeme zároveň nedemokraticky stanovit limity a zároveň demokraticky jednat o tom, co s nimi dělat. Nedemokraticky určené limity mít musíme, jinak nebudeme mít planetu.“ Váš komentář, pane profesore?

Pokud bude tohle pokračovat, vznikne občanská válka za lepší klima. V ní se příznivci a odpůrci Gréty navzájem pozabíjejí, takže tlak na ekosystémy klesne a cíle bude dosaženo. Jenom se trochu obávám, že než se tohle strhne, semele nás jiná válka. Třeba za naše nejvyšší mírové hodnoty. Kdo by si jen pomyslel, že musí padnout východní blok, abychom se konečně ocitli až po krk v Orwellově éře.

Může něco podobného vzejít například z dnešní EU?

Vrozená slušnost mně brání v tom, abych vám třeba jen naznačil, co může asi tak nejspíše vzejít z dnešní EU. Už se usnesli, že Osvětim osvobodili černoši. A euroliberál Guy Verhofstadt minulý týden prohlásil, že Británie odešla, protože jsme na ni byli příliš mírní. Pokud se rázně nepřitvrdí, demokracii tady mít nebudeme, usoudil jeden z nejhlasitějších evropských liberálů. Potřebuje Evropa fašisty, když má takové liberály? 

Brownová, která vyučuje politickou teorii a filozofii na Kalifornské univerzitě, tvrdě kritizuje neoliberalismus. Podle ní ten fakt, že dnes každý dvanáctý člověk na planetě žije ve slumu, je právě produktem neoliberalismu. Je podle ní také šokující, kolik lidí ve zdánlivě vyspělých USA žije na ulici. Jde prý o výsledek absolutně neregulovaného trhu s nemovitostmi, na kterém už na bydlení nedosáhne ani pracující nižší střední třída. Lze s těmito tezemi souhlasit?

No vida, dokonce i Brownová může mít v něčem pravdu. Ale možná se jenom přeřekla. Když si přečtete třeba některou z knih Loica Wacquanta, zjistíte, že Spojené státy se po sociální stránce podobají mnohem více zemi rozvojové než vyspělé a nejčastější formou sociálního bydlení je v nich kriminál. Je úžasné, že si toho všimla i profesorka Kalifornské univerzity. Ale dost jí to trvalo. Ty knížky jsou už dost staré.

V roce 2019 se na výsluní dostala ekoaktivistka Greta Thunbergová a s ní hnutí Fridays for Future. Zájem médií pak vyvolaly často i velmi radikální akce hnutí Extinction Rebellion, jehož členové se zviditelnili i v České republice, když v říjnu 2019 blokovali provoz na pražské magistrále a někteří se k vozovce dokonce přilepili. Je ekologický aktivismus do jisté míry budoucností politiky? Jak se k němu stavíte?

Je to věc generační. Z našich aktivistů, kteří se v mládí taky přivazovali, vyrostli manažeři neziskových organizací. Jak některé z nich sleduji, je mi docela líto, že nezůstali u toho přivazování.

Aktivisté hnutí Extinction Rebellion mnohdy přímo počítají s tím, že budou během protestních akcí zadrženi policií. Jak vnímat fakt, že záměrně porušují zákony, například omezováním ostatních obyvatel měst, aby tak přitáhli pozornost k otázkám, na kterých jim záleží?

Má to bohužel opačný efekt, než jaký si od toho slibují. Naštvou i ty, kteří by jinak třeba aspoň třídili odpad. Nepodařilo se vybudovat seriózní stranu zelených, která by byla schopna na základě věcných argumentů veřejnost přesvědčit, že v omezeném prostředí prostě není možný neomezený růst. Pokud se ani na této elementární pravdě lidé nejsou schopni shodnout, můžete se přivazovat od rána do večera a stejně to k ničemu nebude.