V ruském Soči právě probíhá zimní olympiáda, která se stala terčem mnoha kritik, jakých jsme byli svědky naposledy v osmdesátých letech. Jak tuto kritiku Ruska jako pořadatele her vnímáte?

Nepůsobí to na mne dobře, že politici vytahují to, co bylo takzvaně za studené války a míchají do toho olympiádu. Ať sport nechají sportem a o lidská práva se obávejme v Severní Koreji, se kterou stejně nic pořádně nenaděláme, nebo v centrální Africe, kde, jak víme, docházelo ke genocidám a světu to bylo šumafuk. Těch pár modrých přileb to tam nezachránilo…

Začínají zaznívat názory, že Rusko pro nás není nepřítel, a že je tato nenávist vyvolávána uměle. Jaký myslíte, že to může mít dopad na střední Evropu?

Některým lidem prostě vyhovuje, že se Putin vymezuje proti gayům a lesbám, v médiích se pomlouvá olympiáda - když nejde jeden kohoutek, už je to špatné, jako by u nás to všechno bylo naprosto v ažůru….

Vy jste byl v Rusku a Sovětském svazu mnohokrát, a leccos o něm víte...

Poprvé jsem tam byl v roce 1959 jako školák, to ty dnešní, co tak remcají, ještě nebyli na světě. Když jsem se vrátil, řekli mi ve škole, abych o tom napsal slohovou práci. A já popsal, jak v zemi, o které jsme se učili, „Sovětský svaz - náš vzor“, bydlí lidi v chalupách s udusanou zemí a že jsou velké rozdíly ve městech a na vesnicích. No to byl tedy průšvih! A už jsem byl osočován, ve svých 14 letech…. Ale pak jsem tam jezdil snad každé dva roky a viděl jsem, jak se to mění. Dnes je to úplně jiné. Tam je prosperující střední třída, kdežto u nás se na střední třídu kašle.

Nezapomeňte ale, že je to velký národ, a ten je hrdý. To ale není nic nového. Hrdí jsou i Američané. Francouzi. Taky Angličané a třeba Němci. Jen my jsme poseroutkové, i když máme tak bohaté dějiny a takové množství zajímavých osobností, na které mnohdy s chutí zapomínáme…