Pondělní propad na světových burzách byl brán jako jeden z nejhorších dnů v historii globálních akciových trhů, ale už o den později došlo k jejich uklidnění. Co se z těch rychlých zvratů dá vyvodit pro nejbližší týdny či měsíce a kdo by se měl cítit v ohrožení?

Jak jsem už v období toho propadu psala ve svých komentářích, to jediné, o co se tedy nyní hraje, je čas pro obnovení důvěry. A to se ještě jednou naposledy autoritám může, nebo nemusí podařit. Pokud nebudou jednat rychle, tuto šanci spálí a výprodeje budou pokračovat. V tuto chvíli – první víkend po propadu burz – se finanční trhy zdají zdánlivě stabilizované. Ale nenechte se mýlit! Zatím ještě o stabilizaci mluvit nemůžeme. Pokud ještě ode dneška za dva týdny bude trh stabilní, pak ano, už bude panika zažehnána. Ale v tuto chvíli, kdy spolu mluvíme, ještě o stabilizaci nemůže být řeči. Vysvětlím vám proč. Uvedu vám 4 důvody, proč ještě nemůžeme odvolat pohotovostní stav a připravenost na další propady.

Zaprvé: Během propadu jednodenní volatilita klíčového amerického indexu S&P narostla na úroveň 65 bodů, což pro srovnání je hodnota, která byl pozorovatelná naposledy během panického výprodeje v roce 2020 po začátku pandemie, a předtím v roce 2008 po pádu Lehman Brothers a odstartování velké finanční krize. Jinými slovy, od této velké finanční krize jsme podobně zběsilé pohyby pozorovali jen dvakrát: po začátku pandemie a teď. Obdobně také index strachu VIX byl vyšší jen v roce 2020 a 2008. To samo o sobě je varovné a vypadá to spíš jako začátek mohutnějšího vyfukování cenových bublin.

Zadruhé: Spekulantům po měsících a letech nafukování cenových bublin na mnoha paralelních trzích konečně začíná docházet, že současné ceny cenných papírů jsou jen fikcí. A už se o tom začíná mluvit veřejně. A to je právě to, co je předělem mezi malou lokální panikou a celosvětovým problémem. V komentáři k propadům na burzách redakční rada amerického ekonomického listu The Wall Street Journal napsala, že „po dlouhém období experimentování s levnými penězi možná přichází éra zúčtování“. A to je důležitější signál, než si možná leckdo připouští.

Že vám tato slova znějí povědomě? Že jste ode mne již mnohokrát slyšeli, že je jen otázkou času, kdy si celosvětový a dlouhodobý tisk peněz vybere svou daň? Jenomže dosud jste tato slova slýchali ode mne a od několika dalších nezávislých ekonomů typu Juraj Karpiš, kteří nepracovali pro velké korporace. Neslyšeli jste je dosud od analytiků velkých bank, penzijních fondů nebo od novinářů. Samozřejmě, že kdo chtěl, viděl, že tisk peněz víc a víc vychyluje finanční trh z normálu. Ale kdo to vidět nechtěl, nemusel – veřejně se o tom nemluvilo. A nyní se o tom veřejně mluvit začíná – a to spouští dominový efekt. Je to čirá psychologie. V globální ekonomice se nezměnilo nic krom jediné věci: nadlimitní množství lidí si uvědomilo, že bublina musí prasknout, začali o tom mluvit, a tím došlo k sebenaplnění.

Zatřetí: Velcí hráči VĚDĚLI už před propadem, že bubliny jsou na vrcholu. Warren Buffett prodal značnou část akcií Applu těsně před propadem. Cožpak o to, že jsou bubliny nafouknuté, mohl vědět každý, kdo to vědět chtěl, jak už jsem řekla. Ale lidé jako Buffett byli tím pomyslným výstřelem, který zvedl celé hejno špačků ze země – tedy drobných spekulantů, kteří mají v akciích pár dolarů či pár tisíc korun. A nakoupil snad Buffett své akcie Applu zpět, protože by se domníval, že už jsme na dnu? Nenakoupil! Na dnu tedy ještě nejsme. Bublina se ještě zdaleka nevyfoukla.