Často se mluví o tom, jak nás čeká krize, na kterou se česká vláda nepřipravuje, ekonomové před tím neustále varují. Jaký z tohoto pohledu bude rok 2019?

V roce 2019 dojde buď ke zpomalení ekonomiky, nebo přímo ke krizi. Samozřejmě k recesím dochází cyklicky vždy, na očekávání recese člověk nemusí být ekonom. Je však rozdíl mezi běžnou recesí a vážnou hospodářskou krizí. Recese je, s trochou nadsázky, jako rýma, kterou máte v zimě rok co rok. Vážná krize je spíše jako horečka, která nás potkat nemusí. Tu poslední horečku, kterou naše země trpěla před deseti lety, jsme pouze přechodili, přeléčili, ale nezabývali jsme se jejími příčinami. Nevyléčili jsme se. Proto se velmi bojím, že ať už přijde nová vlna krize ve třetím čtvrtletí tohoto roku nebo klidně třeba až v roce 2021, bude mnohem vážnější. Samozřejmě pokud by centrální banky přestaly uměle držet nemocné západní ekonomiky na přístrojích, recesi bychom už dávno v Evropě i ve Spojených státech měli. Příznaky toho, že jsme ve stadiu těsně před nemocí, jsou vcelku zřejmé.

Krize sama o sobě však není problém. Krize je jen otevřené přiznání existence problému: zadlužování státu, ale i domácností a podniků a také naší takřka drogové závislosti na dotacích, podporách a eurofondech. Krize není nemocí, je příznakem nemoci. A to si veřejnost většinou neuvědomuje. I proto je svým způsobem krize přínosná: pomáhá nám odhalit, co v živém těle našeho hospodářství nefunguje, které orgány jsou nemocné. Teprve po této diagnóze můžeme našeho pacienta vyléčit. Pokud místo léčby nemoci jen uměle srážíme horečku, jako to po celou dobu dělala třeba Evropská centrální banka, zvyšujeme sice nějakou chvíli HDP, protože pacient je schopen chodit do práce, ale příští projev nemoci bude mnohem závažnější.

Je takovou klasickou, řekněme, větou ať už opozice, nebo vládní koalice, že ekonomický, hospodářský růst či pokles používají jako výmluvu či důkaz své práce podle toho, jak se jim to zrovna hodí. Souhlasíte?

Ano.

Jak je tomu teď? Už jsme se o tom několikrát bavili. Opozice křičí, že se vláda nepřipravuje na krizi, a Andrej Babiš by – pokud by to tak platilo – měl momentálně využívat, že hospodářství rostlo, a vydává to za svůj úspěch, jak je mu také vyčítáno. Kdy by se to mělo obrátit?

Opozice se chová přesně podle všech učebnic hospodářské politiky. Kdyby se kdokoliv choval jinak, choval by se podivně. Až dojde ke zpomalení, bude proto opozice zcela logicky křičet, že za krizi může vláda svojí nezodpovědnou politikou. To křičí každá opozice v každé zemi a v každé době – vzpomeňme si třeba na rétoriku někdejší Paroubkovy ČSSD v roce 2008. Vládní koalice naopak bude tvrdit, že krize nečekaně ochromila všechny země, že u nás je nejmírnější právě a jen díky vládní zodpovědné politice a že bychom na tom byli mnohem lépe, kdyby předtím nebyly u moci nezodpovědné vlády. Jinými slovy, tato hra se bude hrát, jak se hraje vždycky – mění se jen figurky, jen herci, ale scénář zůstává stejný.

Opozice se standardně během krize pokouší vyvolat předčasné volby – to se i minule dělo ve většině států – v těchto volbách většinou vlády prohrají a dojde ke střídání stráží. Tentokrát si v České republice nejsem jistá, zda opozice bude mít odvahu vyvolat předčasné volby. Preference tomu neodpovídají a žádné straně se nebude chtít převzít odpovědnost za zemi v době krize.

Jistě nemá smysl, aby premiér opakoval staré chyby vlády roku 2008 a tvrdil, že krize nebude. Velmi rozumné by bylo dělat takové kroky, aby krize nebyla v České republice. To jsme schopni dobrou hospodářskou politikou zabezpečit, můžeme z vlnobití, které nás čeká, vyjít posíleni, podobně jako minule Polsko.