Při pohledu do některých médií se zdá, že Česká republika je na prahu nové epidemie, kterou tentokrát způsobuje černý kašel. Ministerstvo zdravotnictví proto burcuje k očkování a dodržování základních hygienických pravidel. Máme se čeho bát?

 

Černý kašel je běžné infekční onemocnění respiračního traktu, které zde bylo, je i bude. Je faktem, že od roku 2007 je zde používána méně účinná vakcína, která má ale i daleko menší nežádoucí účinky. Běžný člověk by se této nemoci bát neměl. Většinou ji překoná, aniž by tušil, že ji prodělal. Jedná se o známé a dostatečně probádané bakteriální onemocnění přenášené zejména kapénkami při kašlání, které se léčí antiobiotiky, a proto není nutné vyvolávat žádnou paniku. Do dnešního dne zemřeli s touto nemocí 2 (slovy dva) pacienti vyššího věku, kteří měli celou řadu dalších vážných chorob. Původně exponenciální nárůst onemocnění se dnes již oplošťuje, a i když za poslední týden přibylo cca 100 nových záchytů, nikdo neumírá.

Velice mi vadí vyvolávání strachu mezi obyvateli, zejména u budoucích maminek, které jsou nabádány, aby se nechaly očkovat ve třetím trimestru těhotenství. Je pravda, že může být černý kašel nebezpečný u kojenců, ale ti jsou řádně očkováni 3.–4. měsíc svého života i proti černému kašli. Je odbornou otázkou, zdali je nutné za každou cenu poskytovat jim cizorodé látky během jejich intrauterinního života.

 

V této souvislosti mnohé pobouřil přístup pražského primátora a zároveň lékaře Bohuslava Svobody, který s antibioticky léčeným černým kašlem chodil na akce i zasedání výboru. Udělal podle vás chybu?

 

Pan primátor Svoboda jako lékař jistě konzultovat svůj zdravotní stav s odborníky, kteří mu schválili ze zdravotního hlediska účast na jednání. Já osobně, kdybych byl v takovém stavu v jeho požehnaném věku, zůstal bych doma. Rouška kašlání nezastaví, od toho jsou speciální léky na tlumení kašle a důležitý je i klid na lůžku. My, lékaři, jsme však zvyklí pracovat za každého stavu a jsme „naprogramováni“ pomáhat našim pacientům. Vím, že někteří zdravotníci byli ochotni sloužit v nemocnicích i na ambulancích i v situacích, kdy by běžný člověk do práce nešel. Pokud by pan primátor někoho na schůzích nakazil, jistě bychom se to dozvěděli z hlavních médií.

 

Podle Ministerstva zdravotnictví se Česko ocitlo uprostřed pandemie psychických problémů. Na jedné straně strmě roste počet těch, kteří potřebují péči specialisty, na druhé straně naše země stále čelí velkému nedostatku psychologů i psychiatrů. Ministr Vlastimil Válek se však brání tím, že jeho resort podnikl vše, co mohl. Vidíte to stejně?

 

Pokud bychom chtěli zaplnit lékařskými úvazky všechna aktuální místa ve všech nemocnicích a ve všech ambulancích, tak tolik lékařů jednoduše nemáme. Již před 10 lety jsem říkal v rozhovoru pro Českou televizi, že bychom museli zrušit asi třetinu nemocnic, aby to početně vycházelo. Zde zaspal stát. Všichni víme, že šestileté lékařské studium patří k těm nejtěžším. Po dokončení studia následuje předatestační mnohaletá příprava a k tomu patří souběžně i velmi náročná práce v nemocnici a tisíce hodin nočních a víkendových služeb. Odměny za tuto těžkou práci zejména u mladých lékařů byly mnoho let velmi žalostné a neférové. I proto mladí lékaři řekli dost a najednou se ukázalo, že nám naši politici v čele s ministry zdravotnictví lakovali zdravotnictví na růžovo, a že král je nahý. Při dodržování zákoníku práce se jednoduše nemá o naše pacienty kdo postarat. Pokud to ministr Válek skutečně myslí vážně, bude ho to velmi bolet. Následovat musí politicky velmi nepopulární kroky. Nalití vyšších miliard do nemocnic prostřednictvím VZP je pouze odložením problému o pár měsíců. Také si je potřeba uvědomit, že další miliardy pro nemocnice navíc znamená úbytek peněz pro ostatní segmenty, jako jsou právě psychologové a třeba i specialisté. Pokud ti nedostanou za svoji práci zaplaceno, přejdou podobně jako stomatologové do režimu „cash“. Určitě ne všichni, ale i tento trend se již začíná objevovat. Nebo se neúnosně prodlouží čekací doby, což se děje také. Kvantita ambulantní péče se redukuje nejen odchody do důchodů, ale také čím dál méně lékařů je ochotných podstupovat podnikatelské riziko ve finančně rozkolísané době.

 

Ministr Válek však také plánuje zvýšit motivaci lidí o své vlastní zdraví. Např. tím, že by pojišťovny lidem, kteří běhají, rozdávaly chytré hodinky. Je to podle vás krok správným směrem?

 

Myslím si, že toto již funguje u většiny zdravotních pojišťoven. Pokud se do něčeho takového pustí Ministerstvo zdravotnictví, nikdy to nemůže dopadnou dobře. Vlivem zdravotní vyhlášky, kterou vydává právě Ministerstvo zdravotnictví, musejí zdravotní pojišťovny hradit více peněz, než kolik vyberou. Některé malé zdravotní pojišťovny se podle informací z veřejných médií blíží k insolvenci. Místo, aby ministr řešil, proč mu auto nejede, řeší barvu karoserie. Podle mého názoru je to jenom odvádění pozornosti od skutečných průšvihů a každodenního porušování zdravotnických zákonů.

 

Velký rozruch vyvolalo rozhodnutí vlády o zařazení HHC na seznam návykových látek, jejichž držení se tak stalo trestným. Důvodem byly desítky dětí, které po konzumaci cukrovinek s HHC skončily v péči lékařů. Bylo to podle vás správné rozhodnutí?

 

Svobodní jsou v otázce lehkých drog relativně liberální. Důraz klademe na prevenci a osvětu. Není ale možné, aby si malé děti kupovaly měkké drogy z anonymních automatů! Copak jim v hospodě nalijí alkohol, pokud občanským průkazem neprokážou plnoletost?