Ve svém vyjádření k tomu, že americký prezident Trump chystá protekcionistická opatření, jste uvedl, že globalizace dosáhla svého vrcholu. Můžete tu myšlenku rozvést?

Ano, globalizace určitě dosáhla určitého bodu zlomu, nesouvisí to však přímo se zvolením nového prezidenta. Ten jen reaguje nějakým způsobem na to, co se děje. Je jasné, že žádný strom neroste do nebe, nebo chcete-li, všechno má své meze. Takzvaná globalizace má své nesporné výhody, ale i nevýhody, je to vždy tak půl na půl. Z globalizace samozřejmě profitují hlavně ti, co takzvaně globalizují, méně pak ti regionální – lokální firmy, které jsou globalizací pohlcovány v tom lepším případě, nebo krachují, končí, nevydrží tlak velký firem.

Je zajímavé, že dnes již neplatí, že větší je lepší, kvalitnější. Ano, jeho fixní náklady v poměru k variabilním jsou mnohem nižší než u menších firem. Dovolil bych si tvrdit, že jsou odvětví, která jsou téměř předurčena ke globalizaci a bez ní by se jejich rozvoj zastavil. Jako jeden z příkladů bych uvedl IT technologie, komunikační produkty jako například mobilní přístroje či služby. Chceme dnes komunikovat po celém světě a je nám prakticky jedno, kde jsme a kde je ten, s nímž chceme hovořit. Spojuje se tím celý svět a uvolňuje volné obchodování téměř mezi všemi zeměmi po celém světě. Takových odvětví je jistě celá spousta, ale tento příklad mi připadá velmi ilustrativní.

Na opačném konci, kde globalizace téměř škodí a to si dovoluji tvrdit, že i našemu zdraví, jsou potraviny, jejich výroba a prodej. Jsou dnes jablka, brambory nebo hovězí maso, které cestuje napříč světadíly. Na rozdíl od mobilních telefonů se přirozeně kazí, především čerstvé, což je naprosto přirozené a dokazuje to jejich kvalitu. Zde globalizace hraje svoji velmi negativní roli. Producenti vymýšlí potraviny, které jsou takzvaně trvanlivé, vydrží i několik let v nezměněném stavu. Trvanlivé, často používané slovo, o kterém ale velmi málo přemýšlíme, je téměř sprosté slovo pro každou potravinu. My si to však ani neuvědomujeme a bereme to jako výhodu. Jsou to často chemikálie, ingredience, které našemu tělu škodí, neumí je zpracovat, nepomáhají rozvoji přirozené imunity a způsobují často zdravotní potíže. Z toho pak těží farmaceutický průmysl. Není překvapením, že často jedna finanční skupina vlastní jak produkci potravin, tak i produkci léků či potravinových doplňků, je to začarovaný, ale velmi profitabilní kruh.

Nadnárodní korporace dle statistik, které cituje Švihlíková, kontrolují 80 procent světového obchodu. Není to problém? Nevládne světu pár monopolů a není majetek koncentrován jen do rukou pár „rodin“ či korporací?

Nevím, co přesně cituje paní Švihlíková, pár článků jsem od ní četl. Jsou velmi tendenční, ale musím přiznat, že na čtenáře často velmi působivé. Pravdou je, že koncentrace kapitálu je přirozeným projevem takzvaného kapitalismu – a současně nevyhnutelným. V tom ale klíčový problém není. Ten tkví v tom, že mnohé vlády tuto koncentraci různými pobídkami a podporami velkých korporací podporují a urychlují. To se dělo i u nás v minulosti. Daňové prázdniny, lokace na výrobní továrny téměř zdarma a podobně. To bylo zvýhodňování jedněch před druhými a naprostá ekonomická a podnikatelská diskriminace, nerovné prostředí. Zahraniční kapitál a jeho lákání se stalo zaklínadlem a motorem všech vlád naprosto nesmyslně.

V čem je zahraniční investice lepší než domácí? Co tedy domácí kapitál? Ano, v devadesátých letech nebyl, ale dnes? Banky jsou plné peněz a neví, co s nimi, jsou ale pro velké projekty, pro velké firmy s úroky, na které si malá začínající firma nesáhne. To je skutečný problém. Ony ty korporace zase tak efektivní nejsou, to mi věřte, pracoval jsem v nich. S nasazením a náklady menší rodinné firmy se to nedá srovnat, příjmy vysokých manažerů jsou úplně mimo, ale když máte daňové prázdniny či daníte v daňovém ráji, pak je to jednoduché. Malá rodinná firma musí zaplatit a poplatit úplně všechno a nikdo jí nic neodpustí.

Též jste uvedl, že globalizace likviduje lokální a regionální značky a malé a střední podnikatele. Můžete uvést pár příkladů?

Ano, druhou část vaší otázky jsem již nastínil v předchozí odpovědi. Co se týká lokálních značek, ty opravdu mizí a globální je nahrazují. Dokonce některé korporace lokální, pro ně konkurenčně „nebezpečné“ značky cíleně skupují, aby je pak jen takzvaně „zaparkovaly“, aby jim neškodily. Bylo by zajímavé přijmout zákon či podmínky jako u patentů. Nepoužíváš lokální brand, značku? Tak ji uvolni, nebo ti ji vezmeme. Nejsem právník, nevím, jak by to přesně fungovalo v praxi, ale principiálně to určitě možné je.