Rezignoval jste na kandidaturu do funkce místopředsedy strany. Proč?

Jde především o to, aby ta válka, ten boj s korupčními strukturami přisátými na veřejné rozpočty pokračovala. Když mě následně do funkce čestného předsedy nominovali všichni kandidáti na předsedu, vnímám to jako čest.

Na druhou stranu jsem pozorně sledoval energické postoje kandidátů, kteří se ucházeli o to, aby mohli být místopředsedou a nabyl jsem přesvědčení, že jsou plni sil a nové energie. Jsou ochotni podstoupit tu dehonestaci, která přijde jako odpověď kmotrů. Řekl jsem si, že vzhledem ke skutečnosti, že půjde o obecní volby v krajích, kde se budeme snažit likvidovat ty kmotrovské vazby, je třeba dostat do vedení více tváří z krajů, kteří pak stanou v čele kandidátek.

Proto jsem se rozhodl, že uvolním místo Pražáka pro další tváře z regionů. Jde o to, že z pozice poslance mám dostatek možností jak prosadit program Věcí veřejných. To je jedna věc.

Je Vám nezřídka vytýkáno, že jste se rozhodl ve funkci poslance vrátit k novinářské práci…

Víte, není nic nenormálního v tom, když poslanec pracuje i jako žurnalista. Děje se to v Německu, děje se to ve Francii i Anglii. Ale být funkcionářem, a zároveň novinářem, to už je složitější, dokonce bych řekl, že spíše výjimečné. Řekl jsem si, že já rozhodně nebudu tuto výjimečnost razit.

Myslím, že s naprosto otevřeným hledím mohu říkat ano, jsem poslanec, ano, jsem novinář. Ale abych se naprosto zbytečně vystavoval kritice, že jsem funkcionář a ještě novinář? To by bylo opravdu zbytečné.

Zejména když novináři zpravidla právě funkcionáře kritizují…

No právě. Zatímco myslím, že takto je zachovaná rovnováha. Například v Anglii byl dokonce poslanec, který byl přímo vydavatelem listu. Tak to už mi přijde přes čáru. Já žádným vlastníkem listu nejsem a bohužel asi nikdy nebudu (směje se).

A co vlastně dělá takový čestný předseda?

Já bych chtěl nejprve upozornit na rozdíl v politické kultuře u jiných politických stran a u Věcí veřejných. V jiných stranách odchází předseda zhrzen, roztrpčen a nadává na všechny následovníky. Zpravidla je kritizuje a bývá tam těžká nenávist. Odchází do ústraní, nebo zakládá jiné strany. Eventuálně se stává čestným předsedou, aby byl paralyzován.

Tady, u Věcí veřejných, je to výraz uznání. Takže i já to vnímám jako uznání mé práce. To je jedna věc. Za druhé mi to otevírá možnost vyjádřit přímo své stanovisko, když s něčím nesouhlasím, s nějakým postupem vedení strany. Kdybych totiž chtěl proti tomu protestovat jen z titulu poslance, tak se musím na jednání předsednictva objednat a čekat, až mi „udělí audienci“.

Čestný předseda má přístup všude, takže když se naštve, tak vrazí do dveří (směje se). To je ten jediný rozdíl.

Zůstanete tedy aktivně činný ve strukturách strany?

Jak jsem dnes řekl, máme v parlamentu hodně práce. ODS ukazuje, že není schopna přijmout zrušení anonymních akcií (akcie na doručitele – pozn. red.). Přitom je velmi důležité toto prosadit a je třeba upozornit národ, kdo tu chrání kmotry.

Další důležitou věcí je rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) na kraje a obce. To, pro změnu, smetli ze senátního stolu zákonodárci sociální demokracie, protože hlavně ČSSD hospodaří v krajích. Proto není zájem o kontrolu krajů. Zkrátka, práce v parlamentu je opravdu hodně a já si velmi vážím předsedkyně poslaneckého klubu VV Kateřiny Klasnové a budu jí v tomto k ruce.

A chystáte se nějak zasahovat do činnosti předsednictva?

Nechci se nijak dramaticky míchat do nové strategie předsednictva. To pouze v případě, kdybych nabyl přesvědčení, že se děje něco, co se dít nemá. No, a od 5. března startuje investigativní pořad na TV Barrandov, v němž budu hodně vytížený, protože ten pořad moderuji, dramaturguji, snažím se tam točit reportáže. Takže čas na tři pracovní úvazky zde rozhodně není a já jsem si to tímto zúžil jen na dva – poslance a novináře. Den má jen 24 hodin, takže víc se toho stihnout opravdu nedá.