V souvislosti s ochranou životního prostředí se v poslední době mluví především o nedostatku vody a oteplování klimatu země. Velmi blízko se to týká i vás zemědělců. Jak se s tím lze vypořádat? Vaše práce při produkci potravin jde často proti ochraně životního prostředí.

Je pravdou, že máme problém s vodou. Jde zejména o nevyváženost srážek a s tímto jevem se setkáváme zejména v posledních letech. Není však pravdou, že zemědělství jde proti ochraně životního prostředí. Právě vyvážená rostlinná a živočišná výroba je důležitých podmínkou při zadržování vody v půdě. Po planetě je náš pohyb téměř neomezený, ale nad planetou několik málo kilometrů je složení vzduchu takové, ve kterém nejsme schopni přežít. Žít můžeme jen tam, kde jsou základní faktory existence lidstva, a to je voda, vzduch a půda, na níž produkujeme pro náš život nezbytné potraviny. Bez vody můžeme žít několik dnů, bez vzduchu jen minuty. Půda rozhoduje o tom, zda dokážeme nasytit obyvatelstvo naší Země. Pokud chceme jako lidstvo na planetě přežít, musíme se starat o vodu a vzduch, abychom dokázali vyrobit dostatek potravin. Člověk, vzduch, voda a půda musejí být vždy na prvním místě. Uvedené atributy existence lidstva jsou základní filozofií při zachovávání životního prostředí. Nad člověka nelze nic nadřazovat, ten musí chránit vzduch, vodu a půdu. Země má vody na více než 2/3 své plochy, ale sladké vody jsou cca tři procenta a pitné necelé procento. Pitnou vodu máme, ale nechápeme, že její hodnota je vyšší než plynu, ropy či jiného nerostného bohatství. Česká republika je střechou Evropy a voda odtéká z Labe, Odry a Moravy, přítoky však nejsou žádné. S růstem populace, a hlavně s rostoucími nároky lidí, roste i zvýšená potřeba na množství sladké vody.   

Jak se díváte na aktuální snahy politiků zachytit různými stavbami přehrad a rybníků vodu v krajině? 

Předchozí generace přemýšlely více než my v současné době. Vybudovaly u nás ohromné dílo, kterým je Vltavská kaskáda. Sucho, které nás postihlo v roce 2018, by z Vltavy v Praze vytvořilo stoku leklých ryb a řeka by téměř zmizela, pokud by Vltavská kaskáda neexistovala. Kronikáři píší o suchých letech 1538, 1674 či 1904 velmi jednoznačně. Vltava se v těchto letech dala na řadě míst přejít po kamenech suchou nohou. Pokud by Vltavská kaskáda nebyla dnes, máme zde ekologickou katastrofu, obrovské hygienické problémy a hlavně energetický kolaps v Čechách. Temelín by byl bez chladící vody a muselo by dojít k omezení potravinářských a průmyslových podniků. Důsledky takové stavby na životní prostředí jsou pozitivní, stejně jako na Slovensku Gabčíkovo, prokazatelně obohatilo život, a to jak faunu, tak flóru. Uvedené skutečnosti by nás měly vést k tomu, abychom nenechali vodu u nás spadlou odtékat mimo naše území. To, co může v budoucnu zajistit pro další generace dostatečné množství vody na našem území, je projekt Dunaj–Odra–Labe. Blokovat tento projekt z důvodů financování a hledat důvody v návratnosti jen v dopravním využití projektu je velký omyl. Jednoznačnou prioritou je voda, doprava je pouze dílčí ekologický či ekonomický přínos. 

V ochraně životního prostředí se za poslední dvě desetiletí přesto udělalo hodně pozitivního. Souhlasíte? 

Faktem je, že se podařilo razantně vylepšit ovzduší. Byli jsme velmi nároční na průmyslové podniky, to bylo správné a je třeba v tom pokračovat. Rezignovali jsme ale často při snaze o čistější ovzduší paradoxně na boj s ekologickými organizacemi. Máme všichni desítky informací o plánových obchvatech měst či dálniční síti, které blokují ekologické organizace tím, že upřednostňují ochranu sysla nebo jiných hlodavců před člověkem. Lidé pak ve městech dýchají znečištěný vzduch tranzitní dopravou. Je to smutné, že Ministerstvo životního prostředí nedělá v těchto věcech nic. Na základě svých kompetencí by mělo být také důsledné k ekologickým organizacím a uplatňovat vůči nim sankce jako u průmyslových podniků.