Zprávu o vaší kandidatuře do Senátu lze brát jako hodně překvapivou, protože jste ve funkci ředitelky střední zdravotnické školy žádné politické preference najevo nedávala. Co vás tedy přivedlo k tomu, že jste se rozhodla vstoupit na politické kolbiště, jímž pro vás budou podzimní senátní volby?

Je to docela jednoduché. Opravdu, celoživotně jsem žádné politické ambice neměla, ač jsem měla v minulosti několik příležitostí. V poslední době jsem dostala také několik nabídek, které jsem odmítla. Když přišla ta poslední, tak jsem o tom začala přemýšlet a diskutovala doma i se svými přáteli. Zvažovala. Nakonec jsem se rozhodla, že poslední nabídku, tedy nabídku hnutí Trikolóra, přijmu. Trikolóra je mi blízká svým programem. Budu kandidovat jako nezávislá. Pan předseda Václav Klaus mladší stejně jako místopředsedkyně hnutí Zuzana Majerová Zahradníková mne aktivně v době, kdy na to mnoho politiků nemělo odvahu, v kauze podporovali. A navíc můj právní zástupce Radek Suchý je odborným garantem hnutí pro Právo a spravedlnost. Sdílím s nimi stejný pohled na svět.

Hrálo při vašem rozhodování o vstupu do politiky i to, co jste prožila během mnohaleté kauzy, kdy jste čelila žalobě kvůli údajné diskriminaci somálské uchazečky o studium?

Samozřejmě mě i „šátková kauza“ při rozhodování ovlivnila. Nikdy jsem nevěřila, že mi osud připraví takovou zkušenost. Zkusila jsem si, jaké to je bojovat proti přesile státní mašinerie, neziskových organizací a s nimi spřáteleným tiskem. A nevzdala jsem to. Chci udělat vše pro to, aby tato zkušenost potkala co nejméně lidí. A to mohu pouze tehdy, když mi bude umožněno podílet se na změně zákonů jako legislativec. Zároveň na mé rozhodování měla vliv i zkušenost mé rodiny se všemi možnými režimy, které zasahují do svobody jednotlivce. Myslím tím vzpomínku na moji babičku, která byla v padesátých letech odsouzena za vlastizradu a několik let byla uvězněna. Ale znovu opakuji, hlavním impulzem je to, že nechci, aby se situace s experimenty neziskovek ve školství opakovala a aby ostatní prožívali to co já za posledních sedm let. Myslím tím samozřejmě vláčení po soudech a šikanu ze strany různých státních a nevládních organizací. Jsem přesvědčena, že by v této záležitosti mělo být jasno. Politická reprezentace by měla zaujmout jasný postoj a přijmout takovou legislativu, aby se obdobné soudy již neopakovaly. Myslím, že bych v těchto záležitostech mohla být nápomocna. Dále mi leží na srdci ještě jiné věci. Například inkluze, vzdělávání sester a nelékařských zdravotnických pracovníků. To je však na delší povídání.

Dlouhá léta vám bývalá ombudsmanka Anna Šabatová tou uměle vykonstruovanou kauzou ztrpčovala život za přispění jí nakloněných médií včetně České televize. Jste připravena na útoky z těchto míst na svou osobu kvůli kandidatuře a třeba i na to, že vás budou vykreslovat jako xenofoba ve snaze odradit lidi od toho, aby vás volili?

Nevím, co se bude dít. Xenofob určitě nejsem. Doufám, že lidé si udělají úsudek sami. Podporovaly mne desítky tisíc občanů. Myslím, že názor nezmění a že budou dále sledovat kauzu i mé počínání. Je to pro mě veliký závazek a budu dělat všechno pro to, abych je nezklamala. Já už jsem si za těch sedm let zvykla na útoky na moji osobu, na školu, kterou vedu. Jen tak mne nic neporazí. Myslím, že přese všechny nesnáze mne to nakonec posílilo. Cítím odpovědnost za studenty, školu, ale i za veřejnost, která mne podporuje.