Vaše město se dostalo do sporu s „velkou“ Plzní kvůli možná lapálii – psímu útulku. Za vším ale hledej peníze, že?

Nám útulek funguje, a tak jsme si řekli – nic neztratíme, maximálně pár hodin práce, tak se do tendru zkusíme přihlásit. U nás je 35 psů a tam 250. Tak jsme se do toho přihlásili a začal boj. Na Radě města Plzně došlo k otvírání obálek. Když se otevřely, tak se zjistilo, že ten, kdo to měl vyhrát, skončil jako poslední. Narychlo tam přijela městská policie, ale nikoliv kvůli pořádku! Proto, aby se po otevření obálek přihlásila. Samozřejmě vyhrála. My jsme tuto skutečnost napadli, takže to bylo jak v Pyšné princezně – odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil. Rada města Plzně veřejnou soutěž nejdříve zrušila, pak se k tomu vrátila, že se tam budou dávat jen nějaké dodatky. Výsledek? První byla Liga na ochranu koček, ale ta měla neadekvátní rozpočet, ti rozumí kočkám, ne psům. Ale protože byli nejlevnější, mělo se jednat s nimi. Radnice byly druhé v pořadí. Ti další byli nejdražší. Takže plzeňští právníci vymysleli, abychom k tomu dali kompletní rozpočet, ale opravdu do nejmenších detailů. Doplnili jsme a zas se jim do nelíbilo, napadali nás, takže jsme je dali na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Jemu jsme museli zaplatit 300 000 korun jako předběžné prostředky za podání. Přišlo vyjádření, že jsme to udělali správně, vrátili nám peníze a prý že můžeme pokračovat v soutěži. Rada to opět zrušila, znovu vyhlásila a již se tam přihlásila také plzeňská městská policie. Včas, ale zase nevyhrála! Proto teď rozpitvávají, že prý požadujeme neadekvátní sumu za zaměstnance. Máme tam asi 11 200 korun základ, což je minimální mzda. A oni nás napadli, že má být vyšší o korunu, a proto je to neadekvátní. Městská policie dala rychle druhou nabídku, o pět milionů levnější. Jenže se pak zjistilo, že potřebuje minimálně o sedm osm milionů navíc. Takže se to celé vrátilo k městské policii. To je pěkná sviňárna. Mezi tím jezdily kontroly na náš útulek, že se špatně staráme o psy, udání se jen sypala. Nakonec to bylo bez problémů. Předpokládám, že útulek v Plzni nedostaneme, respektive nebudeme provozovat.

Ha! Netušil jsem, že i psí útulek je byznys…

Tam je totiž problém, že plzeňský psí útulek je zcela atypický. My máme snahu psy okamžitě někomu udat k adopci, nebo vrátit majiteli. Protože nás jeden pes stojí měsíčně 3 500 korun. V městském útulku je měsíční ubytování pejska devět až dvanáct tisíc korun. Dostávají peníze od magistrátu za to, kolik jich tam mají. Tedy – čím více, tím lépe. Všechno je prostě politika a peníze. Když jsme měli v rukou rozhodnutí toho ÚOHZ, tak jsme nevěřili, že se to vrátí zpátky. Ale jak je vidno, i jeho rozhodnutí lze zvrátit a funguje to dál. Na druhé straně – chudáci „měšťáci“, ti v tom nejsou kovaní, takže je upřímně lituji.

Já vidím, že po volbách to bude zas jiné, ono tam na plzeňské radnici dojde ke změně, protože se stávajícím primátorem nejsou moc spokojeni. Možná si připravuje nějaké místo mimo…

Pojďme k velké politice. Rovnou do Prahy!

Když jsem sháněl peníze na kanalizaci, tak jsem byl v Parlamentu dost často a viděl jsem, jak to funguje. Takové ty předváděčky v televizi, když to přeženu, nakonec se kmotří a hašteří jen na oko.

Když byl v mikroregionu v Němčovicích Babiš ještě coby ministr, tak jste viděli, jaký mají lidi charakter. Každý na něj nadává, jenže sotva všem poručil rundu a když spustil vulgarismy, když se lidé ptali na Sobotku, tak prášil o sto šest a ostatní mu tleskali. A když začal rozdávat svoje knížky – byli tam i tací, kteří chtěli čtyři pět pro rodinné příslušníky a všichni se s ním šli vyfotit. My jsme tam zůstali jen tři starostové sedět uvnitř. Opak byla paní Šlechtová. Ta mně nejdříve pomalu vynadala za to, že jsem jí nepřipravil předem otázky, a pak na všechno řekla – na to vám neodpovím, protože jsem ministryně. Na to se máte ptát úředníků. Pak odešla na obranu, tam asi taky nepatřila, ale tak to prostě je. Když se podíváte na poslance, už tam jako normálního člověka nevidím téměř nikoho. Oni nastoupí a neví, co mandát obnáší. Když slyšíte jejich názory, tak si mnohdy připadáte jako v základní škole, zvlášť u těch mladých. Jak se chovají, to je úplně strašné.

I když jsem apolitický, tak musím říci, že jediná senátorka Emmerová dokázala sehnat nějaké peníze pro Radnice.

A zpět na Rokycansko, na bohem i Plzeňským krajem zapomenuté Radnicko. Je tu unikátní naleziště Ovčí vrch, kde byla největší nalezená plavuň na světě. Odborník paleontolog, pan Pšenička, kterého Západočeské muzeum nemůže kvůli tabulkovým mzdám řádně zaplatit, pobývá v zahraničí. Buduje v Číně, v poušti Gobi muzeum pod širým nebem, kde mu dají, co mu na očích vidí, rozpočet vpravdě neomezený a platově darmo mluvit…

Máme tady studii, rozpočet, jehož nejdražší varianta činí asi 850 milionů, což je tedy dost. Ale byla by to mimořádná stavba ve tvaru trilobita. Část naleziště by byla interaktivní, lidé by si pod vedením odborníků mohli zkusit najít „svoji“ zkamenělinu, kterých je tu opravdu přehršle. Kontaktovali jsme různé politiky, jestli by nám pomohli, lobbujeme i v europarlamentu. Všechno ale naráží, kde vzít tolik prostředků. Problém je místo. Měli jsme slíbeny pozemky pana Šternberka. Momentálně to vypadá, že nebudou, protože pan Šternberk má svého zástupce. On má strach z toho, že kdyby stavba nefungovala, jak má, tak jako vlastník pozemku by to musel na vlastní náklady odstranit. Takže by to s největší pravděpodobností bylo na okolních pozemcích, které by město, mikroregion a Západočeské muzeum ve spolupráci s Plzeňským krajem koupilo. Provozní náklady mají být 2 až 2,5 milionu, a to by mělo být pod záštitou Západočeského muzea. Když budeme optimisté, rok 2019, 2020 bychom měli mít projekty.

Čína, Spojené státy, Francie, všichni vědí, kde Radnice jsou – právě kvůli těm prehistorickým nalezištím. Poodjedete odtud pár kilometrů a tam už neví, že je tady něco takového. My máme ne celoevropský, ale celosvětový unikát. Nechceme, aby to bylo jakési „Čapí hnízdo“, nechceme, aby to byl podnikatelský záměr, který by vydělával peníze, ale nesloužil vědě a vzdělávání. Ono je problém při projektech, že musíte dát část vlastních prostředků. Když by to bylo hodně dobré, dostanete 70 procent, ale těch 30 musíte někde najít. Z 850 milionů je to slušná částka, na to prostě město nemá. Vždyť máme rozpočet jako město do třiceti milionů, z toho na investice jenom pět nebo šest milionů. Na to musí slyšet Plzeňský kraj, ale ten je v tom neústupný, že to není jeho priorita. Něco jiného by bylo, kdyby takové místo bylo tady blízko u Plzně. Věřím, že už by vše stálo. Viz Techmánie a podobně. A ještě si rejpnu do Plzeňského kraje, který má napsáno „turistů ráj“ a „nejlepší místo pro život“. Jenže Plzeňský kraj, to je město Plzeň a Šumava. Nic mezi tím. Do našeho regionu se už prostředky necpou. Já z legrace říkám, že je to takové příhraničí, kde hranici tvoří řeka Berounka, a proto nám ty peníze nejdou.

Kdybyste tedy byli ve Středočeském kraji, bylo by tady lépe?

To záleží za koho. Za pana Ratha určitě. A jinak ne.

Traduje se, že co byste vlastně chtěli, když tu „máte jenom šutry“…

To není klasický šutr, to je artefakt z pravěku. Pan exhejtman Chovanec v tom právě neviděl žádný pozitivní efekt a nechtěl s námi dál spolupracovat. Priority kraje jsou nyní trochu jiné – jednak dopravní infrastruktura, tam se cpe docela dost prostředků. To samozřejmě vítám. Pak to bylo město kultury, kam nateklo šíleně peněz. Takže to nevidím nijak růžově. Spoléhám na eurofondy nebo granty univerzit.

Víte, občas panu Pšeničkovi závidím jeho optimismus. On tu svou myšlenku začal rozšiřovat v roce 2001, 2002. Ale pořád jsme na začátku. Na lokalitě už bylo asi sedm vykopávek, jezdí sem National Geographic, lidi z Číny. Tady v Západočeském muzeu doteď není po stěhování mnoho věcí přetříděno, co tam je ještě krabic. Takže nikdo do toho nechce dál dávat prostředky.

Když vzpomenu svoji návštěvu v pařížském přírodovědném muzeu, tak tam vidíte exponáty, kde je na místě nálezu napsáno Skryje, Radnice…

Ono stačí i v našem Národním muzeu. Nu, byli bychom vděčni u nás alespoň za nějaký depozitář, kde bychom chtěli některé ty sbírky, které patří do Radnic, aby tu byly umístěny. A prostory jsou! Část bývalého zámku vedle radnice. Je to ostatně i v projektu, ale zatím je to bohužel stále velká utopie.

Jak je možné, že svět o vás ví, ale pár kilometrů okolo nic? To jsme takoví s prominutím zabedněnci, kteří si neváží své dávné i docela nedávné historie?

V mikroregionu máme 27 obcí, kde je řada maličkých vesniček, kde je třeba i jen třicet obyvatel. Máme tam třeba Zvíkovec a těm závidím jejich entuziazmus. Tak jako jsme kdysi chodili na Akce Z, tak oni tam do teď ještě dělají brigády, všichni si vezmou stejná trička a jdou. Ale u nás už je to složité. Tady se přou i jednotlivé ulice: Proč bychom chodili pomáhat těm druhým? Víte, my chceme propagovat město, aby ta tečka na mapě byla více viditelná. Díky za Informační centrum, ale přijdou tam stejně jako i na akce spíše přespolní. Takže být Radničákem to dnes není hrdost. Bejvávalo. Dnes je morálka nakloněna na jinou věc. Vždyť ta hrdost vůči městu by mohla být propagována i ve škole, a samozřejmě rodiči. Ale to asi bude trvat…

Velkým tématem je jistě dopravní obslužnost. Je skutečností, že některé obce již jsou bez pravidelného spojení, a je možné, že se časem z asfaltové silničky plné výtluk stane písčitá či bahnitá cesta, jaké známe třeba z Ukrajiny…

Dnes dopravci dělají hromadné spoje, kdy jedete bez přestupů, jenže na úkor malých obcí, které z toho doslova vymýtili. Mně to připomíná dobu, kdy jsem se učil na základce. Kluci do ní chodili třeba i ze vzdálosti čtrnácti kilometrů. A to bude asi zpět, protože autobusy tam už prostě nezajedou. Tak je spočítáno, že nejde o veřejnou službu lidem, ale kolik převáží osob, a když tam jede jeden člověk, proč bychom tam jezdili. A vlak je ještě horší, protože má daleko větší náklady než autobus. Každou chvíli vidíte inspektory, kteří počítají, kolik nás ve vlaku jede. Trať není využívaná a pořád se bojuje za to, aby tady zůstala. Ale kraj a POVED by to chtěli zrušit. Tahle organizace se povedla. (Jedná se o krajem zřízenou organizaci pro koordinaci jízdních řádů a obslužnosti – pozn. autora)

A lékaři? Jak jste na tom s obvoďáky? Nehrnou se, že?

Ti mladí si myslí, že když nastoupí jako lékař po škole, že hned bude brát sto tisíc. Proč by dělal obvoďáka? Oni by si představovali, že by byli zaměstnanci města, že bych jim zaručoval těch sto tisíc, dali bychom jim k tomu byt, ale takto to nefunguje. A tak zůstávají ti staří, kteří samozřejmě znají své pacienty naprosto dokonale. Víte, obvoďákům ale přitom na rozdíl od specialistů peníze tečou z pojišťoven pořád. Jenže proč by mladí dělali něco navíc?

…a spolková činnost, bují?

Spolky? Obávám se, že „vyhynou na věk“. To jsou páni a dámy v požehnaném věku a mladí do toho nejdou. Já to vidím u Sokolů, kde jsou fotbalisté, florbalisté, tenisté, nohejbalisté a ti všichni si přijdou jenom zahrát. My jsme chodili na brigády. Kdo nepřišel na trénink, mohl být sebelepší čutálista, ale v zápase jej nepostavili. Dnes to už takto nefunguje. Každý „na place“ je dobrý. Mnohdy jediné kulturní vyžití je posezení u soudku piva…