Navštívil jste Čínu nebo Wu-chan od začátku propuknutí koronaviru? Jak to tam vypadá? 

Od začátku epidemie jsem v Číně nebyl, ale denně komunikuji s kolegy a přáteli, kteří tam žijí nebo pracují. Do Číny jsem před jejím uzavřením musel vyslat našeho inženýra, takže i kvůli němu jsem situaci velmi podrobně sledoval. Kolem 23. ledna zavedla vláda silná omezení, která pak od března do dubna postupně rušila. V polovině března byla nákaza v podstatě zastavena, nakonec se situace zklidnila i v provincii Chu-pej a městě Wu-chan, ale přetrvávají velké obavy z nového kola nákazy. Proto je země nyní téměř uzavřena cizincům.

Číňané bojovali s virem způsobem, který se ukázal jako efektivní, avšak v podmínkách Evropy jsou taková omezení asi jen těžko představitelná. Nemyslíte?

Povinné nošení roušek a zákaz vycházení aplikuje v jisté míře i Česká republika. Evidence obyvatel se provádí všude, ale možnost je kontrolovat prostřednictvím vrátnice v uzavřených sídlištních zónách a dozorem „uličních“ výborů, to je asijské a zejména čínské specifikum, na které Evropa skutečně nedosahuje. Ale myslím, že pandemie všechny režimy – nedemokratické i demokratické – poučí, a ty následně dotáhnou systémy sledování pohybu obyvatel i legalizaci vládních zásahů pro případy krizových situací. Takže příště už státní autorita bude mít silnější páky asi i v Evropě.

Virus se posléze dostal do Evropy, která se stala novým světovým epicentrem pandemie. Zejména Itálie působí doslova jako odstrašující příklad. Číňané se ihned chopili příležitosti a začali do Evropy posílat pomoc, byť zaplacenou. Viděli jsme to i u nás, kdy čínský speciál s ochrannými pomůckami na letišti vítala téměř celá vláda. Jak moc mohou Číňané díky tomuto posílit svůj vliv?

Protože nákaza se v Číně utlumila dříve, než v Evropě začala, měla Čína dost času a energie věnovat se „koronavirové diplomacii“ a oslovovat řadu zemí, třeba i na úkor Evropské unie. Vliv Číny to ale může posílit jen v některých zemích, které se cítí být regionálně nezařazeny a hledají silného spojence zvenčí. Typickým příkladem může být třeba Srbsko. Navíc je třeba rozlišit, co je vliv a co je image Číny, není to vůbec totéž. Čína se ve své mezinárodní prezentaci často chová velmi ofenzivně a komunikace vůči veřejnosti západních zemí se jí zatím moc nedaří.