Už osm měsíců nám vládne kabinet v čele s Petrem Fialou. Co prospěšného podle vás stihl za tu dobu vykonat?

Celý svět je divadlo a my jsme jen herci, říká Shakespeare. A v tomto smyslu se musí každý člověk rozhodnout, zda chce stát na jevišti, nebo být v hledišti, popřípadě se tísnit na ulici před divadlem, anebo bude divadlo ignorovat. Lidé ve vládě – a o tom není sporu – se rozhodli stát na pomyslném jevišti. Abyste ovšem mohli stát na jevišti, musíte pochopit ducha doby. Jinak vás z jeviště skopnou. To platilo za císaře pána, za Masaryka, za Hitlera, za Husáka, za Havla i dnes.

Pochopit ducha doby je v podstatě hračka. Dejte si do Google vyhledávače například slova: „Biden poradce foto“. Na monitoru vzápětí vyskočí fotografie jaderného fyzika Sama Brintona. Je na ní oblečen v krásných červených dámských šatech, ke kterým si vzal lodičky na jehlách, zatímco rty má vyzývavě nalíčené rudou rtěnkou. Nepřehlédnutelná nebinární osoba, která se stala poradcem amerického prezidenta. A vy rázem pochopíte, jak moc se od vašeho dětství změnil duch doby. Stará konvence, tedy konzervativní oblek, který byl dříve u prezidentských poradců povinný, se stal veteší. A dřívější nepatřičnost, nemyslitelná v době největších amerických prezidentů, je novou konvencí. Abych parafrázoval George Orwella: konvence je nepatřičnost, nepatřičnost je konvence. A tak prostřednictvím ducha doby pochopíte, že žijeme v čase karnevalu, kdy je vše obráceně. Žebrák se na chvíli stane králem, zatímco král žebrákem, aby oba pochopili pohled na život z té druhé strany.

Na prospěšnost Fialovy vlády jdete trochu oklikou. Kam míříte?

Tam, že v tomto vláda plně pochopila ducha doby. Zatímco dříve platilo levně koupit, draze prodat, dnes je to u nás, například v rámci elektrické energie, obráceně. Levně prodat a draze koupit. Kdo poslouchá ducha doby, ten ví, že za takové chování bude Česko pochváleno v Bruselu, v USA i v Německu. Ví, že je třeba odmítat levnější, ale ideologicky špatný ruský plyn a ropu. A naopak je nutné favorizovat energetické suroviny sice dražší, ale prokazatelně derusifikované. Dezinformátoři, kterým pochopitelně nevěřím, tvrdí, že derusifikace nafty a plynu probíhá zhruba takto: Rusové prodají nejdříve ropu a plyn do Indie, kde od nich suroviny okamžitě nakoupí američtí a britští byznysmeni. Ti je prý vzápětí prodají německým obchodníkům, od nichž pak zmíněné suroviny koupíme my.

Ať to je tak, či tak, je to tak správné. Ideologická čistota dovezených surovin musí hřát u srdce každého správně smýšlejícího Čecha. Přece bychom nechtěli, aby nám vládli nějací Orbánové, kteří nesolidárně upřednostňují zájmy svých občanů a vůbec nedbají na dobro všech lidí světa. A v tom mi naše vláda, kterou v Německu, v Bruselu i v USA všichni chválí, protože se s námi dobře obchoduje, dělá největší radost.

Tak v Německu, v Bruselu i ve Spojených státech sice mají z Fialovy vlády radost, ale český občan s nimi to nadšení nesdílí. Vždyť Centrum pro výzkum veřejného mínění v červenci oznámilo, že vládě důvěřuje jen 28 procent obyvatel České republiky. Přitom před více než deseti měsíci dostaly vládní strany ve volbách souhrnně přes 43 procent hlasů. Čím mohly významnou část svých tehdejších podporovatelů naštvat?

Těch názorů již padlo mnoho, ale možná bude překvapivě zajímavé podívat se na věc z hlediska módy.

Ve 20. letech minulého století bylo německé sebevědomí, po prohrané válce, absolutně v troskách. Pokud chtěl Hitler realizovat své šílené plány, musel na prvním místě vrátit národu sebevědomí. A dokázal to jednoduše – prostřednictvím módy. Velký německý divadelník Bertolt Brecht to shrnul takto: „Dej chlapovi kožené holínky a vytvoříš charakter“. Hitler dal svým mužům kožené holínky a maskulinní uniformu, a tím vytvořil jejich charakter.

Zkuste si nazout kvalitní kožené holínky, projděte se po místnosti sem a tam a najednou budete chtít obsadit Polsko. Oblečení dává chlapovi pocit, který následně vyzařujeme do okolí. V plandavých trenýrkách se budete vždy cítit méně důležití, než v parádně střižené uniformě a vysokých kožených holínkách.

V devadesátých letech, v době divokých privatizací a nově se otevíraných trhů, potřebovala doba chlapy. Na západě i na východě. Chlapy, kteří nemají strach stoupnout si do čela a sázet vše na jednu kartu. Podívejte se na fotografie tehdejších politických lídrů. Kalvoda, Kalousek, Zeman, Klaus, Lux… všichni na sobě měli saka, která dělala jejich ramena ještě širšími, než je ve skutečnosti měli. A ta chlapská ramena byla důležitá nejen pro voličky, ale i pro voliče. Protože ono archetypální „stádo“ může vést jen ten nejsilnější alfasamec.

Co z toho, jak se oblékají, vypovídá o politicích pěti koaličních stran, které možná i pro ně překvapivě vynesly volby do vládních pozic?

Podívejte se na dnešní módu. Saka, která i z těch nejužších ramínek udělají ramínka ještě užší. A málo na tom – sako končí v polovině zadku, přičemž druhá polovina exhibuje ve vypasovaných kalhotách. Současné pánské obleky potlačují brutálně to, co vizuálně dělá chlapa chlapem. A naopak zdůrazňují to, co většinovou populaci nezajímá. Dolní polovinu mužského zadku.

Samozřejmě, že to souvisí s filozofií doby. Za všechno špatné přece může bílý heterosexuální muž, ať už za černošské otroctví, za diskriminaci žen a gayů, za vyvražďování indiánů, za oteplování... A tak je třeba bílého heterosexuálního muže oslabit nemužnou módou. Vzít mu to, co z něho dělalo chlapa. Respektive nabídnout z jeho těla to, co se většinou skrývalo pod sakem. Vytvořit siluetu muže nikoliv ve tvaru písmena Y, ale ve tvaru písmena A.