Národní rozpočtová rada ve své první Zprávě o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí konstatovala, že české veřejné finance nejsou i přes očekávaný růst ekonomiky a daňových příjmů dlouhodobě udržitelné. Dluh veřejných financí by při zachování původního nastavení daní a výdajů především kvůli stárnutí populace dosáhl v roce 2068 až 230 procent HDP, což je více, než nyní vykazuje jakákoli země EU včetně Řecka. Jsou prý jen tři možnosti, jak takové tragédii zabránit: zvýšit daně, posunout věk odchodu do důchodu, anebo snížit důchody vzhledem k průměrné mzdě. Co si o takové prognóze myslíte?

To není vůbec nic nového. To je známo už dlouho. Například už v roce 2011 jsme na toto téma společně s Vladimírem Pikorou v knize Nahá pravda vysvětlovali, že jsou jen tři možnosti řešení: Zvýšit daně, zvýšit věk odchodu do důchodu, nebo snížit důchody. Anebo kombinace všeho. Dnes, po dlouhých sedmi letech, se pořád plácáme v tom samém a rozpočtová rada stejnou myšlenku oprašuje. Což je velmi dobře, protože má celkem vysoký kredit, takže tentokrát by hypoteticky na její slova konečně politici mohli slyšet. Ačkoli žádné z těchto řešení není příjemné, jiné neexistuje. Jenomže místo toho, aby se politici na něčem shodli, jen přemýšlejí, proč to nejde.

Ale pozor – tohle není prognóza, to je projekce. To je rozdíl. Prognóza říká, co myslí, že bude. Tato prognóza říká, co by bylo, kdybychom nic nedělali a důchody neřešili. Jinými slovy – je to ještě odvratitelné, pokud politici začnou konat. Jenomže oni nekonají. Místo toho vymýšlejí, jak se z toho vymluvit. Tak třeba mnozí zoufalci vidí řešení v dovozu imigrantů s dětmi. Což je řešení jen na papíře, protože jak známo, aktuální typ migrace nevede k zapojování většího podílu pracovních sil a kumulaci větších úspor, ale naopak vede k rostoucímu zatěžování sociálního systému.

Česká národní banka ve čtvrtek zvýšila svoji základní úrokovou sazbu počtvrté v řadě, což se stalo naposledy na jaře 1996. Je zvýšení o 0,25 procentního bodu na 1,75 procenta tím, co by mohlo ochladit přehřátý trh práce nebo zesílit tlak na zhodnocení koruny, a odvrátit tak možné riziko jejího nežádoucího proinflačního působení? Co od tohoto kroku očekáváte vy?

ČNB se netají tím, že by jí vyhovovala koruna mnohem silnější – klidně o celou korunu za euro. A to je právě jeden z hlavních důvodů, proč zvyšuje úrokové sazby. Teorie totiž hovoří jasně: Vyšší úrokové sazby než v eurozóně by měly korunu úrokově zatraktivnit a posílit ji. Jenomže koruna ani na opakované zvyšování úrokových sazeb žádným posílením nereaguje. Čím to?! Teorie je věc pěkná, ale praxe je trochu jiná. Úrokový rozdíl by byl rozhodující v případě dvou měn, které by čekal do budoucna přibližně srovnatelný makroekonomický vývoj.

Jenomže euro a korunu žádný stejný makroekonomický vývoj nečeká. Česká ekonomika je mnohem přehřátější než ekonomika eurozóny. A protože je přehřátější, čeká ji taky v absolutní hodnotě výraznější ochlazení než eurozónu. Takže úroky – neúroky, spekulanti už tuší, že aktuální zpomalování růstu české ekonomiky bude vytvářet oslabující tlak na korunu, takže nemá smysl na úrokovou vějičku od ČNB sedat. A proto to nefunguje.

Jenomže jestliže posílení koruny je motivem ČNB při zvyšování úrokových sazeb, pak dopad na úvěrový trh je vedlejším efektem. Všechny úvěry, zejména ale hypotéky, samozřejmě tímto zdraží. Což se děje v okamžiku, kdy se očekává prudké zpomalení české ekonomiky, nárůst nezaměstnanosti a počtu lidí, kteří mají problémy splácet. Poměrně prudké přidušování úvěrových aktivit v ekonomice ze strany ČNB tak přijde v okamžik, kdy lidé – a firmy – by měli s úvěry dost problémů, i kdyby ČNB spala jak Šípková Růženka a žádnou aktivitu nevyvíjela. S její aktivitou problémy ještě vzrostou.

Vzpomínáte si na rok 2008? Mylně se o něm tvrdí, že krizi „odstartovaly americké hypotéky“. To je ovšem jen poloviční pravda. Fakt je ten, že tehdejší krizi odstartovaly přehřáté hypotéky, které se přehřály díky předešlé aktivitě centrální banky Fed, v kombinaci s tím, že Fed najednou začal v době ochlazování ekonomiky úvěrovou aktivitu prudce dusit a zvyšovat úrokové sazby. Dejá vu? Správně.

Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar rozjíždí projekt, jehož cílem je zvrátit negativní pohled většiny Čechů na Evropskou unii. Podle říjnového průzkumu Eurobarometru si totiž jen 39 procent občanů Česka myslí, že členství v EU je dobrou věcí, což je nejméně ze všech členských států. Kampaň proti Czexitu už Radek Špicar vede několik měsíců, když ve svém volném čase jezdí po Česku a debatuje s lidmi. Proč je tak potřebné přesvědčit českou veřejnost o výhodách našeho členství v EU a jakými argumenty by se to především mohlo podařit?

No když si pan Špicar myslí, že je „potřebné“ přesvědčovat veřejnost o tom, co si má myslet… Nechť ji tedy přesvědčuje. Klidně může zkoušet dělat z lidí pitomce a diktovat jim názor. Jistě má na svůj názor legitimní nárok. Může k tomu svému přesvědčování klidně přihodit i další své známé doporučení, v němž pan Špicar tvrdí, že prý česká ekonomika potřebuje k dobrému fungování ekonomické migranty.

Docela by mě zajímalo, jak lidem vysvětlí třeba tohle: Když jsme si v období intervencí jakoby „nanečisto“ díky fakticky fixnímu kurzu zkoušeli nasimulovat, že máme euro, naši ekonomiku to poškodilo tím, že nás to posunulo víc k montovnám, k tlaku na nízké mzdy a ujel nám technologický vlak. Ale až bychom euro přijali „doopravdy“, už by to podle pana Špicara ekonomiku poškozovat nemělo, ale naopak by jí to mělo pomoct…?

Neobávám se ale, že by lidé byli tak nesvéprávní a namísto vlastního názoru dali přednost přesvědčovací kampani.