Necelé tři roky probíhající válka na Ukrajině se podle některých přiblížila svému rozuzlení. V jakých pozicích podle vás půjdou obě strany do vyjednávání o ukončení konfliktu?

Myslím, že vyjedávání budou obtížná z několika důvodů. Tím hlavním bude pachuť několika podvodů, kterých se Západ na Ukrajině dopustil, aby ji vehnal do války. Proto bude složité najít prostředníka, který bude dostatečně silný, aby garantoval dodržení dohod a současně pro ruskou stranu důvěryhodný. Jejich výchozí pozice budou značně asymetrické – ta ukrajinská bude jednoznačně slabší. Ukrajinský vládnoucí režim už si bude moci jenom nechat zdát o podmínkách příměří a míru, které mu byly nabídnuty v rámci tzv. istanbulských rozhovorů na jaře roku 2022. Tehdy byla dohoda o míru před podpisem, ale ukrajinské vedení na nátlak Západu nakonec z dohody vycouvalo. Což Ukrajinu ve svém následku strašlivě poškodilo a přineslo to další desítky tisíc mrtvých a nezměrná utrpení na obou stranách.

Nyní Rusko ovládá mhohem větší ukrajinské území než tehdy – a hlavně – na bojišti má jasnou převahu a rychle postupuje. Navíc ruské vedení, vláda i prezident mají jasnou a drtivou podporu ruské veřejnosti včetně ochoty veřejnosti podporovat ruskou armádu i vlastní účastí v bojích.

Na Ukrajině je situace opačná, miliony lidí Zelenského režim upřímně nepodporují, přejí si ukončení konfliktu a mír a odmítají rukovat do armády. Režim tak provádí organizované lovy na muže-rekruty, které násilím odvádí na frontu, což jistě přispívá k jeho „popularitě“.

Ukrajina byla od devadesátých let akceptována jako „sanitární pásmo“ mezi NATO a Ruskem. Je podle vás tato specifická pozice této země po všem, co se za ty tři roky odehrálo, dále udržitelná?

Pokud by v jejím čele a čele západních států stáli racionální a konstruktivní státníci, pak by to možné bylo. Ale pravděpodobnější už je spíše varianta rozpadu, resp. rozdělení Ukrajiny mezi více sousedních států. Nepominutelnou realitou je i její postupné vylidňování a enormní ekonomický úpadek právě v důsledku chyb ukrajinského vedení již od roku 2001. Přitom na začátku 90. let minulého století šlo o zemi s obrovskou perspektivou, kterou její vládnoucí garnitury i na nátlak západních korporací postupně zničily.

Evropskou unii čeká střídání na pozici šéfa diplomacie. Španěla Josepha Borella, který se orientoval spíše na jiné regiony, střídá Estonka Kaja Kallasová, která si „ostruhy“ získala právě na svém postoji k ukrajinskému konfliktu a odporu proti Rusku. Může tato změna nějakým způsobem poznamenat postoj EU ke konfliktu a jeho případnému ukončení?

Minimálně. Spíše půjde o zintenzivnění protiruských a válečnických verbálních exhibicí. Ale EU dlouhodobým jednostranným postojem a zapojením se do konfliktu přišla o možnost reálně se podílet na ukončení konfliktu – a také přišla včetně většiny jejích členských zemí (kromě Maďarska, Rakouska a Slovenska) o možnost realistické obnovy ekonomických vztahů s Ruskem poté, až konflikt skončí.

Jsem přesvědčen, že ve finále mírových jednání se EU a jejích komisařů nikdo na jejich názory již ptát nebude.

Do toho proběhnou prezidentské volby v USA. I když česká média oba kandidáty posuzují právě skrze jejich vztah k Ukrajině, ze světa spíše zaznívá, že s koncem Joea Bidena, který měl na Ukrajině rodinné zájmy, skončí zájem Washingtonu o tento konflikt tak jako tak. Existuje podle vás něco, co by mohlo udržet zájem USA na Ukrajině tak, jako to bylo doposud?

Také se domnívám, že na Ukrajině se bojuje především o americké investice. V americké zahraniční politice jde většinou právě o to, kdo bude příštím prezidentem, viděli jsme to v řadě válek či konfliktů, které USA vedly. Demokraté stáli za většinou válek v posledních dekádách. No a na Ukrajině by pouze nějaká velká provokace pod falešnou vlajkou, která by se odehrála na území nějakého členského státu NATO, znamenala eskalaci konfliktu. Uvidíme v následujících dvou měsících. Bůh ochraňuj Ameriku i zbytek světa před americkými demokraty.

Z hlediska celosvětového – jak se podle vás bude lišit zahraniční politika USA pod Donaldem Trumpem, nebo pod Kamalou Harrisovou?

Donald Trump bude chtít konflikt na Ukrajině rychle ukončit, resp. stojí o normalizaci vztahů USA – Rusko. Protože enormně potřebuje Rusko a Putina jako klíčového partnera a prostředníka pro vyřešení šířící se války na Blízkém východě. Putin také bude hrát roli klíčového člověka pro komunikaci mezi USA a Čínou na nejvyšší úrovni, což je naprosto zásadní vzhledem k napjatému vztahu USA – Čína.

Důležitá je v tomto kontextu role sílícího konglomerátu zemí BRICS – tato plaforma je nyní srovnatelně silným hráčem s USA ve vznikající (nebo obnovující se) geopolitické multipolaritě. O své místo na slunci se hlásí další jaderné mocnosti, Čína, Indie a do BRICS se hlásí stále více států, a to i členské státy NATO jako například Turecko. Je velmi zřetelné, že EU stojí zcela na vedlejší koleji, protože zájem Trumpa i americké ekonomiky směřuje jinam než do chřadnoucí a zadlužené Evropy.

Pokud by vyhrál Donald Trump, byla by podle vás schopna na tuto změnu reagovat česká zahraniční politika, když se prakticky všichni její představitelé více či méně jasně vyslovili na podporu Harrisové?

Domnívám se, že ano. Schopnost bezskrupulózní adaptace, podlézání a servility EU a USA bez omezení včetně operativních změn jeho zacílení je v prostředí stran současné české vlády a vládnoucí koalice a mediálního mainstreamu na nejvyšší světové úrovni. V tom jsou skutečnými lídry. Tedy někteří…