Byl zvolen nový papež, tentokrát z Latinské Ameriky, konkrétně z Argentiny. Co od něj očekáváte?

Patřím k těm, co jsou velmi potěšeni touto volbou. Za prvé, ten člověk není z Evropy, což je podle mě prospěšné, protože v Latinské Americe je církev živější, než v Evropě. Za druhé, nejen svým jménem (František, k poctě svatého Františka z Assisi – pozn. red.), ale i svým životem Svatý otec ukazuje, že je blíž obyčejným lidem, než někteří představitelé církve. I jako kardinál jezdil hromadnou dopravou, bydlel v obyčejném bytě… Tím vším potvrzoval, že je mu blízký reálný život. Nežil v paláci a nepožíval všech výhod, které mu jeho úřad nabízel. A to je mi velmi sympatické.

Navíc ho vnímám jako člověka vzdělaného. Je to člověk, který má velký rozhled a je důležité, že má ještě jiné, než teologické vzdělání (střední chemicko-technologické a magisterské filozofické – pozn. red.). Rozumí tedy i něčemu jinému, než jenom teologii. Myslím, že je to naděje plné řešení.

Říká se o něm ale, že je spíše konzervativní. Jak to bude s dialogem s ostatními náboženstvími?

Uvidíme, jak to bude ve skutečnosti. Já vycházím z toho, že dialog mezi církvemi je snazší mezi těmi, kteří jsou autentickými zástupci té které církve nebo toho kterého náboženství, mají větší respekt a jsou naopak schopni lepšího dialogu. Jinými slovy, jedna věc je být konzervativní ve vlastním postoji a jiná věc je být otevřený a schopný dialogu, a naslouchat hlasu ostatních. Jak to bude vypadat, uvidíme. To zatím nejsem schopen říct, protože Svatého otce málo známe. Podle mne může být konzervativní, ale přitom může být dialogu naprosto otevřený.

O Jeho Svatosti se také říká, že má vysoké sociální cítění, a že sociální programy církve patří mezi jeho priority.

Ano, je to tak, a já říkám díky Bohu, protože je to velmi důležité. Nezřídka nám katolíkům a katolické církvi obecně vytýkají, že hodně mluvíme o chudobě, že hodně mluvíme o solidaritě, o naší identifikaci s bližním, ať je v jakékoli sociální situaci. Mají přitom dojem, a někdy i právem, že náš životní styl tomu neodpovídá. Je proto dobré, když představitel katolické církve nám ukáže svým vlastním příkladem, jak to má být.

Mluví se o různých sociálních programech, jako je školství, sociální péče, které by Jeho Svatost chtěla rozvíjet. Trochu to připadá, jako program levicových stran…

Církev už ze své podstaty má být na straně chudých, na straně těch, co jsou v horší situaci. Má být na straně těch, kteří potřebují pomoc. To je její poslání. Takže bude-li v tomto papež důrazný, bude to jen a jen ku prospěchu. Opakuji, že někdy skutečně, zejména v Evropě, padají oprávněné výtky, že je rozpor mezi slovy a skutky. Já jsem přesvědčen, že sociální rozměr patří k církvi. Ať se to nazývá třeba levicovostí, to je úplně jedno, ale k církvi to prostě patří.

Bude mít zvolení papeže Františka nějaký vliv na katolickou církev v Česku?

To vůbec zatím nejsem schopen posoudit. To je docela jiný příběh, než jedinečný příběh Jana Pavla II., který sehrál evropskou roli. Pád totalitních režimů, sjednocení Evropy, to je obrovská mise a historici to budou stále potvrzovat. To byl ale jiný příběh a jiný konflikt. Dnes to není ani tak konflikt Evropy, ale s určitou nadsázkou konflikt s Evropou. Proto říkám, že je to jiný příběh a nový Svatý otec bude vnímat jiné problémy, než jaké jsou vztahy mezi církvemi v Evropě. Evropa teď bude mít hodně práce, aby udržela dech a sílu v porovnání s dynamikou církve mimo Evropu.

Prezident Miloš Zeman pozval Svatého otce na Velehrad. Myslíte, že je reálné, aby se tato návštěva uskutečnila?

Nejsem schopen posoudit, zda přijede či nikoliv. Jeho Svatost ještě neznáme. Jan Pavel II. byl velký cestovatel a u něj bych si troufl předpokládat téměř na sto procent, že by přijel. V letadle strávil opravdu hodně času, navštívil mnoho zemí a několikrát. Benedikt XVI. byl naopak velmi střídmý s cestami. A jaký bude tento papež, zatím nikdo neví. Uvidíme, co pojme za prioritu. Vzhledem k tomu, že je z Argentiny, budou pro něj asi důležitější jiné cesty, než je cesta do České republiky. Možná bude vidět cesty do Ameriky či Afriky jako větší prioritu.