Lze dle vašeho názoru schvalovat záměr Andreje Babiše razantně zvýšit důchody?

My prosazujeme svázání minimálního důchodu s minimální mzdou, proto trváme na zvyšování důchodů stejnou částkou všem důchodcům. Valorizace procentem neustále zvyšuje rozdíl v příjmech mezi důchodci, což je špatně a těm nízkopříjmovým velmi ubližuje. Důchody u značné části seniorů jsou stále velmi nízké, proto je třeba razantně je zvyšovat. 

Dokáže podle vás náš stát pomoci i sociálně slabým, důchodcům, postiženým a samoživitelkám?

Stát má povinnost nejen těmto skupinám obyvatel pomáhat a uděláme maximum možného, aby tomu tak bylo.

Co na druhé straně zneužívání sociálních dávek „nepřizpůsobivými“?

Tam jsou jednoznačně stále velké rezervy a je to jedna z priorit, kterou intenzivně řešíme v rámci legislativních opatření.

Nejsou namístě silnější prorodinná opatření? Společné zdanění manželů, nižší daně či nižší platby sociálního pojištění pro ty, kdo vychovávají děti?

Rozhodně ano. Postupně se snažíme zvýhodnit rodiny s dětmi. Podpořili jsme například zvýšení limitu pro výdajové paušály živnostníků se zachováním odpočtů na manžele a děti. Podporujeme snížení DPH u jízdného, podporujeme dotace obědů pro děti ze sociálně slabých rodin a podobně.  

Pokud jde o důchodovou reformu, pomohla by větší vazba mezi konkrétními rodiči a dětmi? Že by například část z výdělku pracujícího dítěte šla na důchod jeho rodiči. Tím by rodič byl motivován mít více dětí a investovat do jejich vzdělání a výchovy…

Je to určitě jedna z cest. 

Dle expertů na vzdělávání neučíme děti, co je potřeba. Naše školy jsou prý navíc nedostatečně financované. Jaká je budoucnost našich dětí? Co pro ni musíme udělat?

Zavedení takzvaného ŠVP (Školní vzdělávací program) ministryní Buzkovou byla zahájena totální destrukce základního školství v ČR. V poslední době už to vypadá spíše na definitivní „vymývání mozků“ dětí v souladu s politikou multikulturalismu a podpory inkluze. Učitelé i ředitelé škol jsou přehlceni byrokracií a novými agendami, platy stále nízké, takže motivace pro práci ve školství u mladých učitelů varovně klesá.

Není problémem, že je příliš mnoho vysokých škol a roste kvantita na úkor kvality? Není více potřeba učňovské školství a technické obory?

U nás se naštěstí počet vysokých škol nedostal na „šílené“ počty, jako třeba v sousedním Polsku. Přesto se kvůli demografickému vývoji počet studentů dlouhodobě snižuje a dochází tak ke slučování zejména soukromých vysokých škol. Učňovské školství u nás mělo vždy velkou tradici a byla chyba je v 90. letech likvidovat. Následky v podobě chybějících techniků a řemeslníků výrazně pociťujeme nyní. Se zrušením polytechnické výchovy na základních školách jsme navíc sebrali žákům motivaci k řemeslům, protože se často s řemeslem nemají možnost jinde setkat.

Co otázka indoktrinace dětí ve školách, na kterou jste již narazil? Řada lidí kritizuje propagaci genderu (tedy teorie, že pohlaví je sociální konstrukt a každý si ho může zvolit bez ohledu na biologické danosti), multikulturalismu, propagaci EU, sexuální výchovu s propagací homosexualismu… Nebyla by namístě více výchova k patriotismu, rodinné výchova či branná výchova? Tedy věci, které utužují loajalitu občanů ke svému státu a posilují jeho stabilitu… 

Projektů, které mají za cíl multikulturní „vymývání mozků“ našich dětí, je již celá řada. Jedná se tak o koordinovaný útok státních i různých neziskových organizací na myšlení školáků. Po všech těch multikulturních projektech jako CZECHKID, Hello Czech Republic, EDISON a dalších, přišla drtivá rána pro naše školství. Tím bylo zavedení inkluzivního vzdělávání z dílny neomarxistické ČSSD.

Potřeba vést děti k občanství, úctě k bližním a k své vlasti je neoddiskutovatelná a v této době navýsost potřebná.