„V roce 1998 jsem šel na radnici bez kompetentního týmu a témata, která jsem otevíral a chtěl řešit, nebyla na programu dne. Před patnácti lety vládly stranické sekretariáty a politicky schematické myšlení. Dnes mám tým, v němž každý rozumí určité oblasti důležité pro chod města. Jsou to odborníci, nerozhodují se podle stranické příslušnosti, ale v souladu se svými odbornými znalostmi,“ upozorňuje Jan Kasl.

Poprvé veřejnost váš návrat do komunální politiky zaznamenala v souvislosti s kandidaturou za uskupení ANO Andreje Babiše, teď kandidujete za sebe. Kdyby vám nedal první impuls k návratu do politiky Babiš, kandidoval byste vůbec, nebo co bylo tím hlavním impulsem pro váš návrat do politiky?

Tím zásadním impulsem byla intenzivní práce na aktualizaci Strategického plánu Prahy. Už v roce 1992 jsem se snažil prosazovat řekněme anglosaský model dynamického plánování, který už tenkrát začal odlišovat skutečně fungující moderní západoevropská města od měst postsovětského bloku. Před rokem jsem byl přizván ke spolupráci v rámci Institutu plánování a rozvoje Prahy na nové vizi města pro dalších 15-20 let. Takže poslední rok jsem se den co den zabýval Prahou jako architekt, urbanista, „planner“ - plánovač v tom odborném slova smyslu. V rámci aktualizace strategického plánu jsme identifikovali problémy a definovali cíle, ke kterým by Praha měla směřovat. Musíme odhadovat vývoj a potřeby města v dlouhodobém horizontu, ačkoli přesně nevíme, jaké okolnosti ovlivní každodenní rozhodování za rok, dva, či pět let; v tom mi pomáhají zkušenosti z vedení města, kontinuita znalosti a samozřejmě tým expertů, s nimiž spolupracuji. Nabídka od pana Babiše perfektně zapadla do toho, co jsem cítil, že nový rozvoj města chce změnu, chce jinou politiku, chce odborníky. My jsme věděli, jak by radnice mohla fungovat, a on právě takové lidi hledal.

Vedl byste rád pražskou radnici?

Už jsem ji před pár lety vedl... A současná nabídka se týkala zúročení zkušeností, využití odbornosti mé a celého týmu, což je hlavní rozdíl. V roce 1998 jsem šel na radnici bez kompetentního týmu a témata, která jsem otevíral a chtěl řešit, nebyla na programu dne. Stačí si najít v monitoringu články z té doby, které ilustrují mé trvalé souboje s radními. Před patnácti lety vládly stranické sekretariáty a politicky schématické myšlení. Dnes mám tým, v němž každý rozumí určité oblasti důležité pro chod města. Jsou to odborníci ochotní vést otevřenou diskuzi. Nerozhodují se podle stranické příslušnosti, ale v souladu se svými odbornými znalostmi. Na druhé straně jsou dnes občané mnohem vyspělejší a daleko více se domáhají vlivu na řízení města.

Nakonec jste se ale nedohodli a vy kandidujete s vlastním uskupením. Proč?

S týmem lidí, které jsem si vybíral právě s ohledem na jejich odbornost a zkušenosti, jsme udělali kus práce, známe bolesti Prahy a myslím, že máme i mnohé recepty na jejich uzdravení, tak proč s nimi nepředstoupit před Pražany. Volby jsou taková veřejná soutěž, lidé rozhodnou, jestli jim naše řešení a naše strategie dává smysl. Proto jsme se rozhodli kandidovat.