Pane doktore, co vás vedlo k rozhodnutí kandidovat do Senátu? Byla to nějaká konkrétní událost nebo dlouhodobé přesvědčení?

 

O post senátora se ucházím proto, že spousta věcí kolem mě – mne, lidově řečeno, štve. Dnešní doba mi připadá zcela vykloubená z normálu. A je to čím dál horší. Je potřeba se přece jen vrátit ke zdravému rozumu, žít normálně, chovat se normálně. A protože stávající politická garnitura s tím nic nedělá, musejí přijít do politiky noví lidé, kteří přinesou změnu, v tomto případě změnu k normálu. A já bych rád k této změně také přispěl. Pozice v Senátu mi z řady důvodů připadá nejvhodnější.

 

Znamená vaše kandidatura, že plánujete opustit práci primáře a kardiologa ve Fakultní nemocnici Bulovka, nebo se chystáte obě role skloubit?

 

Svou prací pomáhám lidem, dělám to nesmírně rád, a pokud to bude možné, rád bych lidem pomáhal i nadále. Myslím, že je to důležité i pro udržení si kontaktu s reálným světem. 

 

Jakým způsobem ovlivnila dnešní politická situace vaše rozhodnutí vstoupit do politiky?

 

Zásadně. Po 35 letech od sametové revoluce máme zeširoka nakročeno vrátit se opět zpět před rok 1989 k režimu, který jsme už více nechtěli, tj. socialismu, kterým těžce stoná současná západní Evropa. Navíc socialismu zelenému, který se zdá být ještě horší nežli ten, který jsme před r. 1989 zažili. Ztráta národní suverenity, nesvoboda, násilná integrace a hypertrofický, tedy zbytněný „Evropský stát“ řízený z Bruselu, centrálně řízená dotační ekonomika, kvóty, to vše podtržené devastujícím zeleným náboženstvím, zvaným Zelená dohoda nebo Green Deal, nastavujícím pro občany EU trajektorii chudoby, tomu všemu je potřeba říci rezolutní NE.

 

Proč jste se rozhodl kandidovat právě za stranu Svobodní? Co vás na jejich programu a idejích nejvíce oslovilo?

 

Profiluji se jako svobodomyslný člověk, ekonomický liberál, hodnotový konzervativec a eurorealista. Moje osobní politické krédo je: Svoboda, suverenita, prosperita. Z této pozice jsou mi politicky nejblíže Svobodní.

 

Na které oblasti se plánujete v Senátu zaměřit? Máte nějaké konkrétní plány nebo návrhy, které byste chtěl prosadit?

 

Samozřejmě že mým celoživotním tématem je medicína. To ale neznamená, že bych se chtěl zaměřit jenom na agendu zdravotnictví. Plně respektuji, že v Senátu je více lékařů, ale současně je pravda i to, že právě úroveň a rozvoj medicíny je jedním z nejdůležitějších faktorů spokojenosti našich spoluobčanů. Dovolím si říci, že se cítím být kompetentní i k posuzování ekonomických otázek a dalších společenských témat. Velkým tématem je pro mě problematika dopravy, kterou vnímám hlavně jako uživatel, což je ovšem nakonec přece ten nejdůležitější pohled, obecně vnímám palčivě hrozbu dopadu Zelené dohody na naše občany. Pro svou budoucí práci v Senátu vnímám jako úplně nejdůležitější svůj nadhled daný životními zkušenostmi a s tím spojené nepodléhání různým momentálním trendům. A možná to nebude do dnešní doby úplně „trendy“, ale v dnešní době považuji za velmi důležité vlastnosti rozvahu, klid a elementární slušnost, kterými, pevně věřím, disponuji. 

 

Jak vnímáte roli Senátu v českém ústavním systému? Co považujete za jeho hlavní úkoly a jak by měl podle vás fungovat?

 

Podle mě je tato role docela dobře nastavena i zakotvena v našem ústavním systému, a záleží tak pouze na senátorech samotných, jak ji dokážou naplňovat. Hlavním úkolem je nepochybně role jakési rady starších a zkušených při permanentním „dozoru“ nad vznikem nové legislativy. V této roli by dle mne měl být Senát velmi kritický a nezabývat se jenom faktickým obsahem navrhovaných zákonů, ale v některých případech i tím, zda jsou vůbec potřeba. Nikterak mi nevadí, že Senát má zákonodárnou iniciativu pouze jako celek, protože mi přijde zcela správné, že nejdříve je nutno přesvědčit dostatečnou většinu mých budoucích kolegů, aby návrh pokračoval do Poslanecké sněmovny. Tam by ale měl být posuzován právě s tím, že to není žádné okamžité hnutí mysli, a obávám se, že zrovna tohle nefunguje dost dobře. 

 

Jaké reakce jste zaznamenal od svých kolegů a pacientů na vaše rozhodnutí kandidovat do Senátu?

 

Kandidaturu do Senátu beru jako své soukromé osobní rozhodnutí. S kolegy na pracovišti  se věnujeme odborným věcem, politiku v práci neřešíme. Totéž se týká i ve vztahu k mým pacientům. Probírat osobní témata s pacienty bych považoval z mé strany za hluboce neprofesionální.

 

Co byste chtěl vzkázat voličům, kteří zvažují, zda vám dát svůj hlas? Jak byste je přesvědčil o tom, že jste tou správnou volbou?

 

Určitě nejsem typ kandidáta, který si jde vše pouze vyzkoušet. Moje celoživotní fungování je právě tím, co mohu nabídnout všem svým voličům, a mohu jen doufat, že se svými spolupracovníky dokážeme najít dostatek cest, jak je o tom informovat. Pokud se to podaří, stane se mou nejvyšší ambicí nejen vrátit jim vloženou důvěru, ale dokázat svým voličům, že svého senátora budou nejenom znát, ale mohou na něj být i hrdí.