Právě probíhá sčítání obyvatel. Je námitka, že je v něm možné vyplnit jen dvě pohlaví, správná?

No, pěkně začínáte. Pohlaví, latinsky sex, je u savců definováno uspořádáním chromozomů X a Y v buněčných jádrech. Vzniká při oplození vajíčka spermií, které z mnoha dobrých důvodů probíhá tak, aby dosahovalo dvou stavů, XX, kterému říkáme „samice“ či „ženy“, a XY, kterému říkáme „samci“ či „muži“. Během vývoje jedince se podle uspořádání chromozomů vyvíjejí nejprve genitálie, později i druhotné pohlavní znaky. Velice vzácně se mohou vyvinout odchylky od tohoto upořádání, nebo dokonce různé poruchy, někomu se ty poruchy mohou přihodit třeba kastrací.

Smyslem sčítání obyvatel však odjakživa bylo zjistit, jak na tom ta která populace je z pohledu nejzákladnějších charakteristik, což může být důležité třeba pro odhad životních šancí žen a mužů, nebo pro plánování důchodové, sociální či jakékoli jiné politiky. Vnášení roztodivných výmyslů do statistických souborů do nich vnáší jen chaos. 

Co podobná diskuse o sexuálních pohlavích vypovídá o české společnosti? Je to téma pro rok 2021?

Nezaznamenal jsem v české společnosti žádnou takovou diskusi, ale v celém západním civilizačním okruhu, včetně Česka, s údivem zaznamenávám projevy, které by mladý vídeňský lékař a zapálený návštěvník alpských chat, jistý Sigmund F., bez váhání označil za hysterii pramenící z nepřijetí či nezvládnutí vlastní sexuality – a odtud role v rodině a společnosti.

Výše jsem hovořil o vzácných, řekněme genetických a fyziologických odchylkách. Nyní přidejme, že samozřejmě existují i odchylky vývojové a psychické, kvůli kterým se ten či ta osoba necítí vyhovovat nepsanému standardu, který společnost od samců či samic očekává. Třeba si netroufá na jiné samce ve fyzické konfrontaci... nebo se bojí mateřství... nebo holt je – a to se stává – víc přitahován či přitahována více stejným než opačným pohlavím.

To se vždy v nějaké míře dělo, snad všechny společnosti měly takové produktivní role. Co jiného byli antičtí herci, šamani, členky a členové mnišských řádů, indičtí hidžrové nebo východoasijští ladyboys. Možná se jich za jistých podmínek, jako je urbanizace nebo přelidnění, objevuje více. Nejspíš takové podmínky nastaly i v rozmáchané, zpohodlnělé a současně stresované a neurotické západní společnosti.

Zmatek ve vlastní pohlavní roli je definičním znakem některých poruch osobnosti. A ze spousty těch poruch lze časem normálně vyrůst.

Problémem není, že někteří muži nejsou nebo nechtějí být tak docela stereotypními muži – a ženy ženami. To bylo vždy, dějiny znají spousty jmen lovkyň a válečnic nebo krejčích a cukrářů. Problémem je, že na běžné variabilitě, možná krapet komplikované moderní dobou, parazitují dva typy zájmů.

Prvým je politický zájem některých kruhů rozbít tradiční společnost – kupodivu tu evropskou... klukům a holkám v Kongu žádný misionář neříká, že jsou možná nějaká jiná pohlaví.

Druhým jsou zájmy farmakologicko-lékařských šarlatánů a psychopatů, všelijakých vyšinutých psychologů, prodavačů hormonální terapie a plastických chirurgů, kteří větří obrovské peníze. Zženštilý muž nebo zmužilá žena žili po staletí jako muž a žena, jen to dělali trochu jinak v ložnici. Dnes je jim ládováno do hlav, že jsou vlastně nešťastní a měli by platit, zobat pilule, které je zbaví možnosti stát se rodiči, nechat do sebe řezat na nejcitlivějších místech, a taky svou jinakost, která se týká možná pětiny populace, takže žádnou jinakostí není, demonstrovat někde v ulicích. 

Téma pro rok 2021 to rozhodně není. Čekají nás jinačí starosti. A co se týká přešívací propagandy, tu je třeba držet daleko od dětí a puberťáků. Pokud po chemické, mechanické nebo jen psychologické kastraci touží dospělý člověk, budiž mu přána. Ale pryč s tím od neplnoletých.