Jak byste zhodnotil probíhající koaliční jednání? Předseda KDU – ČSL Pavel Bělobrádek si totiž stěžuje na to, že s lidovci nikdo nejedná. „Za měsíc jsme měli jednání ve třech jen jednou,“ uvedl Bělobrádek pro ParlamentníListy.cz s tím, že co se týče programových věcí, tak nemají s ANO a ani s ČSSD vyřešeno nic.

Zatím koaliční jednání ukazují maximum ústupků od volebních slibů a minimum záruk pro občany, že přijde nějaká podstatnější změna k lepšímu. Prostě není kompromis jako kompromis. KDU-ČSL chce evidentě po svém návratu do sněmovny z koaličních jednání vymačkat maximum a podrážděně vnímá, že se ČSSD a ANO může dohodnout i bez nich. Předseda Bělohrádek se pro jistotu nechal zvolit do vedení sněmovny, kdyby od volebního vítěze i od pana Babiše dostali lidovci nakonec košem. Sami ale přiznávají svou slabost, když po volbách veřejně uznali, že jejich poslanci netrefí ve sněmovně ani na záchod a většinou mají minimální politickou zkušenost. Co už zřejmě skutečně přehnali, když požadovali dát do koaliční smlouvy natvrdo své právo veta. Přitom například ve vztahu k církevním restitucím jak ČSSD, tak ANO naznačily ochotu manévrovat. Ale kdo chce moc, nemusí mít nakonec nic... Naopak platí, že pokud by už na začátku pánové Sobotka a Babiš ustoupili od svých předvolebních slibů kvůli nějakému politickému vydírání, byl by to signál dalšího nestabilního vývoje.

Předseda lidovců také říká, že je možné, že KDU – ČSL do vlády vůbec nevstoupí, takže je prý stále ve hře situace, kdy jen podpoří menšinovou vládu, anebo půjde přímo do opozice. Bystrý vyjednavač by si ale podporu menšinové vlády pro „jistotu“ zajistil i u jiných partnerů. Jednal někdo o podpoře menšinové vlády v posledních dnech s KSČM?

Čistě matematicky by mělo spojení ČSSD, ANO a KSČM pohodlnou většinu. Varianta menšinové vlády je samozřejmě od začátku jednou z možností. Pokud by se ČSSD ani ANO nechtěly vázat na ODS a TOP 09, tak ohrnováním nosu nad KSČM si jen samy omezují prostor k vyjednávání. Zatím zjevně vyhrožují lidovcům panem Okamurou. Zřejmě vyměnit lidovce jako partnery by mohlo být pro předsedy Sobotku a Babiše menší riziko, než neuspět a dát prezidentovi šanci na druhý pokus či dokonce přiblížit zemi novým parlamentním volbám. To, že třetí ústavní pokus o sestavení vlády by dostal šéf sněmovny Hamáček, scénáře o totálním krachu povolebních vyjednávání poněkud oslabuje. Klíčový ale stále zůstává postoj hnutí ANO. Je jasné, že dosud vyjednávaná koaliční smlouva by měla těžiště v pravém středu. Minimalistické znění takové dohody by mohlo znamenat řešit některé volební sliby mimo rámec této smlouvy (poslaneckými aktivitami). Témata, která by nebyla explicitně (přímo) řešena vládní dohodou, by mohla být řešena napříč celým politickým spektrem.

Vy jste měl po volbách jako místopředseda pro odborné zázemí strany ověřovat možnou shodu v programu KSČM s jinými stranami. Můžete sdělit, k čemu jste se dopracovali a zda probíhalo v této věci nějaké jednání ?

Prezident Zeman pověřil sestavením vlády předsedu vítězné ČSSD a ten vede jednání o vládě na základě výsledků voleb - především s druhou stranou ANO. Na majoritu by je měli doplnit poslanci za KDU-ČSL. Tyto strany se ke KSČM dosud vymezily kriticky (v případě lidovců bych řekl až antikomunisticky). Tedy KSČM je takto spíše směřovaná do opozice. Pokud by to tak dopadlo, staneme se nejsilnějším opozičním klubem. Skončila ale doba mítinkových projevů a začala doba konkrétní práce. Pokud neprosadí ČSSD do koaliční smlouvy své podané předvolební sliby, je to hozená rukavice pro nás ukázat, že naplnit očekávání většiny voličů o ukončení předchozího stylu vládnutí je pro nás důležitější než mocenské posty.

KSČM vedla vyjednávání především o ustanovení orgánů Poslanecké sněmovny, do kterých se s předsedou strany Filipem zapojilo především vedení poslaneckého klubu. Obdobná témata jako KSČM měla ve svém programu především ČSSD, pokud bude kvůli koaličním ohledům z nich ustupovat, jsme připraveni je aktivně nastolovat  - zejména revize zákona o tzv. církevních restitucích, zavedení progresivního zdanění fyzických i právnických osob či zrušení druhého pilíře penzijní reformy. V otázkách referenda se můžeme shodnout i s lidmi z Úsvitu a v některých sociálních otázkách třeba i s KDU-ČSL. Pokud bude ANO překládat věcné návrhy na zlepšení státní správy a bude ochotné jednat, může u nás v tomto ohledu také nalézt pochopení.

Sociální demokraté se již prý shodli se zástupci hnutí ANO na nutnosti co nejdříve projednat návrh zákona o státním rozpočtu na příští rok, který by chtěli schválit ještě do konce prosince. Myslíte, že se jim tento termín podaří dodržet?

Termín mimořádných voleb v říjnu tohoto roku byl z pohledu projednávání zákona o státním rozpočtu velmi nešťastný - obvykle jsou na to tři měsíce (od října do konce roku). Na to netřeba velkého přemýšlení pochopit, že větší otálení povede k rozpočtovému provizoriu. Na to jsme upozorňovali už před volbami. Návrh rozpočtu původně připravoval ještě Miroslav Kalousek, ale Jan Fischer ho koncem léta ještě mírně zkorigoval. Návrh, který byl poslancům doručen po 27. listopadu (ustanovení vedení sněmovny) bude zřejmě kritizován zprava i zleva a nebude vyhovovat skoro nikomu. Vrátit ho vládě k přepracování je už ale časově skoro vyloučené. I bez toho bude projednávání značně napjaté.

4. prosince budou konečně ustanoveny výbory a vzápětí musí rozpočtový výbor projednat a navrhnout plénu sněmovny harmonogram, který se po přijetí stane závaznou normou. A teprve potom, někdy před Vánoci, začne první čtení rozpočtu (projednání základních čísel). V druhém čtení se ve ve výborech projednají jednotlivé resortní rozpočty a pozměňovací návrhy a nakonec rozpočet jako celek. Malý zázrak, pokud se to stihne. Příští týden uvidíme, zda to není ze strany ČSSD a ANO gesto, které by je vyvinilo z případného časového zpoždění. KSČM rozhodně nechce dělat nějaké obstrukce a zvyšovat riziko ztrát z rozpočtového provizoria.