Premiér Petr Fiala prohlásil při sněmovních interpelacích: „Ceny potravin klesají, je to výsledek tlaku naší vlády.“ Dala byste mu při pohledu na cenovky v obchodech za pravdu, a pokud ano, může to být opravdu tlakem vlády, co prodejce přimělo k tomu, aby potraviny zlevnili?

Takto obecně řečeno to není pravda. Ačkoliv najdeme pár jednotlivých položek, u kterých došlo k poklesu ceny, obecně ceny potravin jako celku neklesají, ceny jen rostou pomaleji. Meziročně ceny potraviny a nealkoholické nápojů rostou o více než 17 %. Opět zdůrazňuji: Pouze u většiny potravin sledujeme razantní meziroční zpomalení cenového růstu. Dám vám příklady: Ceny mouky byly v dubnu proti loňsku vyšší jen o 6,3 % (v březnu to bylo o 32,6 %), masa o 12,7 % (v březnu o 22,7 %), polotučného trvanlivého mléka o 19,2 % (v březnu o 45,2 %), vajec o 41,2 % (v březnu o 75,5 %) a cukru o 60,9 % (v březnu o 97,6 %).

A co je důvodem: Rozhodně to nijak nesouvisí s vládou. Důvodem je, že ceny (náklady) zemědělských výrobců se v dubnu meziměsíčně viditelně snížily – konkrétně o 3,3 %. Meziročně byly ceny zemědělských výrobců v dubnu vyšší pouze o 0,1 %, když předtím v březnu rostly o 11,6 %. Ale pozor, zatímco ceny v rostlinné výrobě už klesají, tak ceny v živočišné výrobě dál viditelně rostou. To se nakonec propíše i do koncových cen, které platíme v obchodech. Některé potraviny budou zdražovat pomaleji, jiné naopak budou stále zdražovat rychle.

A proč poklesly ceny zemědělských výrobců? Protože jim poklesly náklady. Třeba na pohonné hmoty, nebo na hnojiva, nebo na energie. O vládě to není.

Pět vládních stran se dohodlo a na jednání kabinetu schválilo návrh zákona, který snižuje potřebnou většinu hlasů akcionářů pro přeměny obchodních společností a družstev. Místo dosud potřebných 90 procent hlasů všech akcionářů by nově mělo pro rozdělení firem stačit 75 procent hlasů akcionářů přítomných na valné hromadě. Jaké dopady tohoto kroku, za nímž lze dohlédnout snahu státu ovládnout energetickou skupinu ČEZ, očekáváte?

Je jasné, že lidé se nechají zaslepit cenami na složenkách za elektřinu a budou tomu tleskat. Ale to je typické kognitivní zkreslení – tj. každý vidí, co vidět chce. Objektivně vzato, každý by za tím měl vidět především další omezování majetkových práv. Tak například nyní se drobným akcionářům de facto omezil výkon hlasovacího práva – sice ne přímo, ale v konečném důsledku ano. Když si uvědomíte, že jde o další omezení vlastnických práv, okamžitě pochopíte, že je to salámová metoda k dalšímu okleštění přirozených práv. Takže se nedivte, až za pár let parlament schválí zákon, že se o svůj byt povinně musíte dělit třeba s imigranty, protože disponujete nadměrnými metry. Rozdíl proti nynějšímu tažení proti ČEZu není v logice, pouze v měřítku, v jakém je omezování přirozených práv aplikováno.