V srpnu 2015 patřil Jiří Drahoš mezi první, kdo podepsali výzvu vědců proti nenávisti a strachu. Akademici žádají politiky, aby ve věci přijímání uprchlíků zohledňovali skutečné potřeby a možnosti, ne vrtkavé nálady veřejného mínění, neboť ti skutečně potřební musí být přijímáni a integrováni na základě individuálního a spravedlivého výběrového procesu, aniž by je předem diskvalifikovala jejich etnická či náboženská identita. Je toto jen reakce na hysterii, která se v Česku vzedmula v souvislosti s uprchlickou krizí, jak nyní tvrdí Jiří Drahoš?

Ta výzva odpovídá trendu, kdy jsou už nyní v západní Evropě i ve Spojených státech nepohodlné názory označované za nenávistné a strach vyvolávající. Kvůli tomuto pseudo-útlaku jsou dokonce zřizovány „bezpečné prostory“ nicméně na úkor „bezpečného prostoru“ pro ty z nás, kteří zase cenzuru považují za urážlivou. Je to tak samo o sobě nebezpečnější než teroristé či migranti – ti přicházejí a odcházejí, nicméně naše vláda je tu s námi pořád.

Na webových stránkách Kolegia Paměti národa stále svítí věta „Přijmout 2600 z bezpečnostního hlediska prověřených uprchlíků nebo imigrantů by neměl být žádný problém“, kterou pronesl Jiří Drahoš na debatě pořádané tímto společenstvím osobností českého veřejného a podnikatelského života dne 30. června 2017. Nedá se formulace „neměl by být problém“ brát jako souhlas tuto kvótu migrantů přijmout?

Neměla by být dokonce problémem ani samotná evropská integrace, ale je a vidím to obdobně jako ekonom Petr Kostka, který uvedl: „Evropu nyní ochromují systémové krize dvou dominantních poválečných politických projektů. A to jednak sociálně demokratického intervencionismu, jehož důsledkem jsou deformované trhy, iluzorní hodnoty aktiv a zadlužený sociální stát, jednak projekt Evropské unie, oportunisticky nedodržující svá vlastní pravidla a stahovaný měnovým konstruktem eurozóny, který je od svého vzniku zatížen strukturální vadou. Tak heterogenní prostředí, jakým starý kontinent je, nemůže být svázáno jednotnou měnou.“

Rezignace na skutečnou ochranu hranic Evropské unie je pak jen nyní jejím nejviditelnějším důkazem nefunkčnosti a v tom je prakticky ten problém a prapříčina.