Naposledy jsme hovořili o zbraních v roce 2014. Co se v této oblasti nyní děje zásadního?

Tehdy byla řeč o jednom z prvních pokusů odebrat občanům legálně držené zbraně, který zahájila v roce 2013 komisařka Cecilie Malmströmová svou iniciativou celoevropské kontroly zbraní. Cílem bylo odzbrojení občanů jednak zdražením zbraní (požadavek biometrických senzorů), ale hlavně podřízením práva občana libovůli úřadu. Pro široký odpor občanů tato záležitost na čas „usnula“.

A teď to vypadá, že se probudila… Nebo se mýlím?

Bohužel je to tak. Jednoznačně se potvrdilo, že snaha o odzbrojení občanů nebyl náhodný nápad jedné komisařky, ale že jde o dlouhodobý záměr Evropské komise, která svůj tlak neustále stupňuje.

Ukázalo se to v loňském roce, kdy komise, oficiálně jako reakci na teroristický útok ve Francii, navrhla opatření, která by sice měla nulový efekt na teroristy, ale zcela zásadní dopad na držitele legálních zbraní.

O absurdnosti tohoto návrhu nebylo a jistě není potřeba někoho přesvědčovat. Je zcela nepochopitelné, proč Evropská komise, která není schopna ani ochotna udělat něco pro zvýšení bezpečnosti občanů, navrhuje jejich odzbrojení, a tím faktické zhoršení jejich bezpečnosti. Nikdo soudný si totiž nemůže myslet, že s teroristy lze bojovat pomocí razítek a že lze tímto způsobem reálně omezit jejich přístup ke zbraním. Pokud je totiž již dávno nemají, obstarají si je nelegálním způsobem jako vždy.

O co ve zmíněné směrnici konkrétně jde? Můžete uvést nějaké příklady, které pokládáte za zvlášť absurdní?

Ano, mohu pro připomenutí uvést několik „perliček“, ve směrnici je samozřejmě podobných nápadů daleko více. Zaprvé převést do kategorie zakázaných zbraní civilní poloautomatické střelné zbraně, které mají vzhled zbraní s automatickým mechanismem...

To myslíte vážně? On je v případě zbraně rozhodující vzhled?

Normálnímu člověku je jistě nepochopitelné, jak má „vzhled“ vliv na parametry zbraně. Nicméně pro Evropskou komisi jde asi o zásadní záležitost, kterou nicméně nikdy nedokázala vysvětlit.

Navíc není jasné, kdo a jak by to posuzoval – patrně nějaká „estetická komise“. Možná, že by pomohlo nabarvit zbraň na růžovo. 

Ale tohle není zdaleka všechno, podívejme se na další bod. Je jím nezbytnost zbrojního pasu na repliky, přičemž pro účely této směrnice se „replikou palné zbraně“ rozumí předměty, které mají fyzický vzhled palné zbraně, ale jsou vyrobeny takovým způsobem, že nemohou být upraveny k vystřelení nebo vymetení střely nebo projektilu působením chemické energie.

Vy si děláte legraci… To by se přece vztahovalo i na plastové hračky pro děti?

Ano. Nedělám si legraci, můžete se přesvědčit sami. Navíc by se to nepochybně vztahovalo i na provozovatele paintbalu a airsoftu. 

Takové evidentní nesmysly přece nemůžou projít ani v Evropské komisi. Nebo snad ano?

Udělejte si představu sám. V období holandského předsednictví byl návrh upraven způsobem, který by měl ještě větší dopad nejen na občany, ale i na bezpečnost státu. Dle studie ministerstva vnitra by původní návrh Evropské komise v ČR dopadl na cca 40–50 tisíc zbraní. Návrh nizozemského předsednictví ze 4. dubna 2016 by dopadl na cca 400 tisíc zbraní, tedy na polovinu všech držených zbraní na území ČR.

K návrhu bylo vzneseno členy Evropského parlamentu více než 900 pozměňovacích návrhů a příslušný výbor IMCO vypracoval vlastní verzi. Sice „změkčenou“, ale dle mého názoru zcela neakceptovatelnou, protože rozdíly oproti původnímu návrhu jsou spíše technické (kapacita zásobníku) než věcné (jak omezíme práva občanů).

Evropská komise si nicméně stále vede svou a její zástupce Alain Alexis byl při jednání výboru IMCO několikrát „v přímém přenosu“ usvědčen ze lži, což Evropské komisi evidentně vůbec nevadí. A co je horší, nevadí to ani celé řadě dalších evropských politiků.

A to na té směrnici není opravdu nic rozumného?

Jediná část, která je nepochybně akceptovatelná, je jednotný postup pro deaktivaci střelných zbraní. Má to ovšem jeden háček – toto měla Evropská komise navrhnout již před osmi lety… Cituji, směrnice č. 2008/51/EC, článek 13/1 praví: „Komise vydá postupem podle čl. 13a odst. 2 společné pokyny o standardech a technikách znehodnocení, aby bylo zajištěno, že znehodnocené zbraně jsou nevratně neschopné střelby.“ Takže komise o problému velice dobře věděla, ale neřešila ho.

Další zdánlivě rozumná část je vzájemná informovanost států. Ta má ovšem jeden háček. Může se snadno stát, že nositel zbrojního průkazu v jednom státě bude ve státě jiném podle pravidla „předběžné opatrnosti“ pokládán pilnými úředníky málem za teroristu. A skuteční teroristé se nepochybně snadno dozví, kde by se dala nějaká ta zbraň ukrást.

Jaká je situace u nás?

Situace v ČR je naštěstí přehlednější a návrh Evropské komise je pokládán za nesmyslný napříč politickým spektrem, jak ostatně potvrdilo i nedávné hlasování v parlamentu, kde proti přijetí směrnice bylo 142 poslanců ze 144 přítomných. Směrnici Evropské komise tak podpořili jen poslanci Zlatuška a Gabal. Návrh také odmítl Senát. Ministr vnitra Milan Chovanec normu označil jako „neodůvodněný zásah do práv legálních držitelů zbraní“. A s normou nesouhlasí ani naši europoslanci.

Bohužel, při zkušenostech s naší současnou vládou je otázka, zda tento zcela většinový postoj dokáže jednoznačně prezentovat i v Bruselu a zda premiér Sobotka nevymění svobody občanů ČR za příjemný pocit, že nebude mezi „potížisty“, jako nedávno v otázce kvót.