Zcela konkrétně bez zbytečného slovního balastu vyjmenovává, co by se mělo udělat, a to bez toho, aby lidé museli řešit poplatky v nemocnici nebo zavádění školného. S mírnou ironií, ale zároveň zcela selským rozumem, interpretuje reformy ministra financí Kalouska. Před pár dny přednášel v centru Europe Direct pro Ústecký a Karlovarský kraj, kde se zabýval tématem alternativního pohledu na soudobé ekonomické problémy. 

Pro čtenáře, kteří nemohli být přítomni: V čem považujete svůj pohled za alternativní?

No tak podívejte se, dnes žijeme v době, kdy se vše odehrává v mantinelech neoliberalistické koncepce, která je pro rozvíjející se ekonomiku dobrá, ale ne už tak dobrá pro ekonomiku vyspělého tržního kapitalismu. Povšimněte si, že ekonomické problémy jsou nejpatrnější právě v zemích s vyspělou tržní ekonomikou. To není náhoda. Tyto země musí hledat alternativu, alternativní model, jak ekonomický, tak i politický a sociální.

Zkrátka společnost nemůže a očividně ani nechce fungovat v systému, který tu je nastolen. Alternativní se můj pohled stává tím, že otevřeně říkám, že je špatná koncepce: Povšimněte si, že rádoby nezávislí komentátoři - čelní představitelé bank - říkají, že už se vlastně nic neděje. Tři roky posloucháme něco o přicházejícím oživení a začátku růstu a já se ptám, kde je? A jen tak mimochodem dodávám informaci, že co se týče HDP, ještě nejsme ani na úrovni roku 2008.

Myslíte, že opravdová krize nás v České republice teprve čeká?

Nerad lidem říkám, že opravdová krize nás teprve čeká. Krize z roku 2008 byla jen malou předehrou. Krize může pominout jen v tom případě, že odstraníte její příčinu. Ani jednu z příčin se nepodařilo odstranit, a proto nemůže být řeč o konci krize.

Jaké jsou tedy podle vás příčiny krize?

V ekonomii není nic jednoduché. Budu stručný a vyjmenuji ty nejpodstatnější. Významný pokles výběru od korporací a vysokopříjmových skupin. Berme v potaz, že na začátku 20. století činil podíl vybraných daní od vysokopříjmových skupin spolu s korporacemi 75 procent, zatímco střední a nižší třída odváděla zbývajících 25 procent. Dnes na začátku 21. století je situace opačná a to je jeden z obrovských problémů. Středněpříjmové skupiny jsou zdaněny nad únosnou mez - proto i ten významný propad spotřeby českých domácností klidně srovnatelný s poklesem spotřeby v krizi zmítaném Řecku.