K počinu ČNB s devalvací koruny řekl: „Těžko teď hodnotit, nikdo neví, jaký dopad bude tento krok mít. Ale pokud si domácnosti nyní nějaké zboží nakoupí, o to méně utratí v budoucnosti. Obávám se, že větší negativní dopad může mít nejistota spojená s korunou a s tím, že spousta lidí chápe tento krok jako snížení vlastního bohatství. Tyto efekty mohou být daleko zásadnější než ty krátkodobé pozitivní,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz.

O politickém zemětřesení v posledních volbách uvedl: „Česká republika si prošla tím, co zažívaly jiné postkomunistické země v uplynulých dvaceti letech celkem pravidelně. V parlamentních volbách se často zcela přemapovala místní politická scéna a objevili se silní noví hráči.“ 

Zafungoval podle něj fenomén Andrej Babiš. „Dokázal sám sebe prezentovat jako alternativu k tomu, co nabízely politické strany. Měl image profesionála, který dokáže úspěšně řídit velké firmy a přesvědčil občany o tom, že ví, kde jsou hlavní problémy a největší brzdy pro podporu podnikání a tvorbu pracovních míst,“ domníval se Baxa.

Jako vědecký pracovník se věnujete mimo jiné analýze hospodářské politiky. Proč podle vás česká ekonomika, na rozdíl od našich středoevropských sousedů, tak dlouho stagnuje?

Vysvětlení je jednoduché. Máme úplně nemožnou fiskální politiku. (Fiskální politika je součást hospodářské politiky státu, která se snaží ovlivnit vývoj ekonomiky změnami výše a struktury veřejných výdajů. Jde o aktivní zasahování státu do hospodářství – pozn. Autora). Poslední vlády – Topolánkova, Fischerova a Nečasova – svými kroky spojenými se snižováním výdajů a zvyšováním daní pro chudší část obyvatelstva ekonomiku přiškrtily tak, že netvoří pracovní místa, není v ní poptávka a neroste. V našem regionu všechny země čelí stejnému poklesu vnější poptávky, nestabilitě v eurozóně, nízkým úrokovým sazbám a inflaci v největších ekonomikách světa. Jediné, co nás skutečně odlišuje, je právě vládní politika.

Co by měla nová vláda udělat, aby ekonomiku rozhýbala a snížila se rekordní nezaměstnanost?

Měla by se zaměřit na dobře zacílenou podporu některých sektorů, ať už se to týká například bankovních záruk podnikatelům, podpoře exportu nebo programu typu Zelená úsporám. Tyto programy zaměstnají relativně dost lidí. Každá koruna, která se například do programu Zelená úsporám vložila, se ekonomice vrátila dvakrát až třikrát. Měla by i změnit daně, konkrétně zavést sníženou sazbu DPH pro základní potraviny a tlačit na zvyšování minimální mzdy. Aby se zvýšila konečně vnitřní poptávka v ekonomice.

V lednu jste zúčastnil v Praze ekonomické debaty za účasti guvernéra České národní banky Miroslava Singera, na které údajně prohlásil, že chudší lidé nemohou o úspory přijít, protože žádné nemají... Jak vy se díváte na krok ČNB s devalvací koruny?

Dá se to teď obtížně hodnotit. Nikdo dneska přesně nedokáže říci, jaké dopady bude devalvace koruny mít. I proto, že se pohybujeme ve značně nejistém prostředí. To, co si od toho ČNB slibuje, tedy povzbuzení exportu, přijde spíše díky celkovému zlepšování situace v eurozóně než kvůli poklesu hodnoty české koruny. Český export v žádných problémech nebyl. Co se týče předpokladu, že lidé začnou více utrácet, protože se ceny budou zvyšovat, si myslím, že domácnosti si sice teď nějaké zboží nakoupí, ale o to méně utratí v budoucnu. Obávám se, že větší negativní dopad může mít nejistota spojená s korunou a s tím, že spousta lidí chápe tento krok jako snížení vlastního bohatství. Tyto efekty mohou být daleko zásadnější než ty krátkodobé pozitivní, které ČNB teď zdůrazňuje.

Ze statutárních a větších měst je nejzadluženější bohužel náš Liberec, který tíží dvoumiliardový dluh. Vznikl za panování ODS na liberecké radnici. Kde podle vás udělali pánové z ODS chybu?

Největší chybu udělali v tom, že si městské peníze spletli s penězi vlastními. Velkou část městských peněz a budoucích příjmů věnovali na podporu převážně hokejové arény a dalších megalomanských věcí. Třetinu dluhu tvoří Tipsport aréna, kterou město nepotřebovalo. Město ji navíc stavělo jen s minimálními dotacemi. Kdyby jen o pár let počkalo, daly se využít evropské dotace v mnohem větší míře. Druhou důležitou věcí je, že ty dluhy dlouhá léta skrývali. Dlouhodobě a programově se snažili, aby dluhy města nebyly vidět. Schovali je do městských společností. Nebo uzavřeli dlouhodobě smlouvy, které měly nízké platby v období 2006 až 2010. Měly skokově vyskočit až po roce 2010. Týkalo se to třeba smlouvy s Eltodem, kde platby kolem 30 milionů v prvních čtyřech letech se navýšily na 60 milionů.

Takže Liberečany čekají v dalších letech krušné časy?

Bude záležet na tom, jestli se Liberci podaří přehodnotit některé smlouvy, které ho nejvíce tíží. Samotný dluh by nebyl takový problém. Tím ale je, když má takové splátky a strukturu, že se ho nedaří splácet. Nebo že na jeho splácení musíte věnovat tolik peněz, že už vám nezbývají na další provoz. Pokud se se smlouvami nepodaří nic udělat nebo se výrazně nezvýší daňové příjmy v dalších letech, tak to bude mít Liberec těžké. Ale loni touhle dobou to vypadalo mnohem hůře, od té doby jsou daňové příjmy příznivější. V těch smlouvách je podle nás zakletých několik desítek milionů ročně, minimálně padesát. A kdyby mělo město o 50 milionů více, ne že by bylo po problémech, ale situace by byla mnohem růžovější.

Jak jste se díval na poslední volby, které rozdaly karty v současné Poslanecké sněmovně? ČSSD vyhrála oproti předpokladům jen těsně, ODS zcela propadla, naopak velký vzestup zaznamenalo hnutí Ano...

Česká republika si prošla tím, co zažívaly jiné postkomunistické země v uplynulých dvaceti letech celkem pravidelně. V parlamentních volbách se často zcela přemapovala místní politická scéna a objevili se silní noví hráči. Vládní strany utrpěly velkou porážku kvůli silné frustraci obyvatel s ekonomickou situací a korupčními skandály. Tento fenomén typický pro postkomunistické země se Česku dlouho vyhýbal. Důležitým faktorem nyní byl Andrej Babiš, který dokázal sám sebe prezentovat jako alternativu k tomu, co nabízely politické strany. V předešlých volbách nebyl tak jasný kandidát, který by tolik kritizoval předchozí politiku a zároveň byl spojen s úspěšným fungováním své firmy nebo něčeho, co vybudoval. On měl image profesionála, který dokáže úspěšně řídit velké firmy a přesvědčil občany o tom, že ví, kde jsou hlavní problémy a největší brzdy pro podporu podnikání a tvorbu pracovních míst. Protože on přece drží pracovní místa. S tímto dokázal voliče přesvědčit. Zabralo to mnohem více než nějaká varování o tom, že by mohl ovládnout média, zneužít své postavení na ministerstvu. Velkou část lidí totiž hlavně trápí ekonomická situace a s korupcí má řada lidí pocit, že to nemůže býti o moc horší, než je teď.