„Energetická bezpečnost něco stojí,“ podotkl lidovec Pavel Bělobrádek. Měli bychom ve světle událostí z Vrbětic usilovat o menší energetickou závislost na Rusku tak, jak zaznívá z opozice?
Snahy o snížení energetické závislosti na dovozu, tím spíše na dominantním obchodním partnerovi, jsou v zásadě vždy prospěšné. Jen je třeba brát do úvahy i ekonomickou realitu.
Je reálné, aby se Česko energeticky oprostilo od Ruska? Šlo by sehnat plyn i odjinud? Co Norsko, nebo prospekty na těžbu břidlicového plynu v Evropě, jak hlásí zastánci?
Odříznout se zcela od obchodu s energiemi s Ruskem je sice teoreticky možné, nicméně to nepokládám za rozumné. Je ale rozhodně správné a užitečné, že jsme schopni diverzifikace. V případě potřeby dokážeme jak dodávky ruského plynu, tak i ropy a jaderného paliva aspoň částečně nahradit. ČR je velmi dobře propojeno s mezinárodní přepravní plynárenskou sítí, má v ní strategické postavení tranzitní země. Norský plyn jsme již v minulosti dováželi a kontrakt byl ukončen pouze z ekonomických důvodů. Naopak perspektivy vlastní těžby břidlicového plynu přímo v Evropě jsou velmi špatné, většina zemí to považuje za ekologické riziko.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs