„Energetická bezpečnost něco stojí,“ podotkl lidovec Pavel Bělobrádek. Měli bychom ve světle událostí z Vrbětic usilovat o menší energetickou závislost na Rusku tak, jak zaznívá z opozice?
Snahy o snížení energetické závislosti na dovozu, tím spíše na dominantním obchodním partnerovi, jsou v zásadě vždy prospěšné. Jen je třeba brát do úvahy i ekonomickou realitu.
Je reálné, aby se Česko energeticky oprostilo od Ruska? Šlo by sehnat plyn i odjinud? Co Norsko, nebo prospekty na těžbu břidlicového plynu v Evropě, jak hlásí zastánci?
Odříznout se zcela od obchodu s energiemi s Ruskem je sice teoreticky možné, nicméně to nepokládám za rozumné. Je ale rozhodně správné a užitečné, že jsme schopni diverzifikace. V případě potřeby dokážeme jak dodávky ruského plynu, tak i ropy a jaderného paliva aspoň částečně nahradit. ČR je velmi dobře propojeno s mezinárodní přepravní plynárenskou sítí, má v ní strategické postavení tranzitní země. Norský plyn jsme již v minulosti dováželi a kontrakt byl ukončen pouze z ekonomických důvodů. Naopak perspektivy vlastní těžby břidlicového plynu přímo v Evropě jsou velmi špatné, většina zemí to považuje za ekologické riziko.
Podle bývalého velvyslance v Rusku Petra Koláře avizovaly Spojené státy, že by byly schopny kompenzovat dodávky plynu ze svých zdrojů, byť by to bylo dražší. Je taková věc reálná?
USA v poslední době úspěšně zvyšují svůj export zkapalněného plynu do Evropy, především v sezónních obdobích, kdy pro něj není dostatečný odbyt na asijském trhu. Obchodně lze tedy americký LNG nakoupit již dnes, tuzemští obchodníci ale preferují co nejlevnější nákup na komoditních burzách, kde je v současnosti dostatečná nabídka a příznivé ceny.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs