Ve Spojených státech amerických by měli američtí majitelé vozů, do kterých byl nainstalován podvodný software, dostat asi dvojnásobek tržní hodnoty vozu, v Evropě zřejmě nedostanou majitelé těchto aut vůbec nic. Nepovažujete odlišný přístup německé automobilky Volkswagen za nespravedlivý vůči evropským majitelům vozů?

Musím říci, že mne jako komisařku, která má bojovat za práva spotřebitelů, samozřejmě zajímá, jak vypadá reakce Volkswagenu ve Spojených státech a jak to vypadá v Evropě. V Americe mají jiný systém, tam je možnost kolektivní žaloby, ale zase tam není spousta jiných opatření pro větší ochranu jednotlivce. Spojené státy mají tzv. institut kolektivní žaloby, kdy se poškození mohou seskupit do velkého množství a mohou podat žalobu společně a tím získat odškodnění, pokud to soud uzná, zatímco v rámci celé Evropské unie tento institut není. To znamená, že se tady musí každý sám individuálně bránit u soudu, pokud prokáže škodu, která mu eventuálně vznikla. V Evropě je zaveden úplně jiný právní kontext, protože tady máme například mnohem silnější sociální opatření, máme tady sociální sítě na zajištění potřebných. Proto tady také nemáme možnost kolektivní žaloby. V Americe se má každý postarat ve větší míře sám o sebe, proto má možnost se propojit a spolu s dalšími se obrátit na soud. Tady platí jiný systém, tady je nějaká ochrana jednotlivců víceméně prevenčně řešena, a když má přijít na náhradu škody, je to na každém jednotlivém člověku.

Někteří lidé vidí rozdílný přístup automobilky v tom, že Evropská komise není schopná chránit evropské spotřebitele a že firma Volkswagen má v Evropě mnohem větší vliv než v Americe. Neměla by komise dělat víc?

Domnívám se, že odškodnění v takové výši jako ve Spojených státech amerických, jak tvrdí firma Volkswagen, by šlo do miliard. Nemám nástroj na to, abych to vymáhala. Zároveň samozřejmě vidím, jaký by to přineslo finanční dopad i dopad na pracovní místa. Beru v úvahu všechny tyto věci. Ale musím se zajímat, jestli spotřebitelé dostali všude informace, jestli dostali možnost nechat si auto opravit, jestli jim například Volkswagen nabídl prodloužení záruční lhůty. Samozřejmě nás bude i na evropské úrovni zajímat, jestli Volkswagen nebude připraven občanům Evropy kompenzovat škodu jinými způsoby, například investicemi do ekologického provozu. Těch možností je spousta, nemusí to být jen čisté odškodnění, spotřebitel se musí podle právních pravidel Evropy bránit sám.

Někteří odborníci říkají, že pokud má být čin firmy Volkswagen považován za protizákonný, musel by být předmětem soudního řízení, ale není jasné, kdo by vlastně měl toto soudní řízení iniciovat. Podle některých názorů by to měla být Evropská komise. Ta ale přesunula celou věc na úroveň jednotlivých zemí a pouze doporučila, aby automobilka dobrovolně zaplatila evropským majitelům vozů stejnou kompenzaci jako v USA, ta to ale odmítla. Proč Evropská komise o žalobě neuvažovala?