Premiér Bohuslav Sobotka ve středu večer oznámil, že kvůli klesajícím preferencím strany přijal osobní odpovědnost. ČSSD místo něj povede ministr vnitra Milan Chovanec, volebním lídrem má být ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Rozumíte této rošádě? A k čemu podle vás povede?
 
Ne, nerozumím tomu, považuji to za zoufalý krok vedoucí téměř k záhubě ČSSD. Volič bude naprosto zmaten, kdo bude vystupovat v debatách? Lídr, anebo šéf strany?

O Milanu Chovancovi mnoho lidí ví jen to, že je ministrem vnitra a že je tvrdým odpůrcem kvót na přerozdělování uprchlíků a také kritikem politiky německé vlády k uprchlíkům. To Lubomíra Zaorálka znají lidé lépe. Vědí, že byl po léta předsedou Poslanecké sněmovny, mají zafixováno, že je dlouhodobě výraznou tváří ČSSD. Jenže oba mají i druhou tvář – o Chovancovi leckdy posměšně tvrdí, že to byl zelinář, o Zaorálkovi zase říkají, že to je ten „mluvka“, který mluví a mluví a mluví a nic podstatného při tom neřekne. Jakou jejich tvář vnímáte vy?

Milan Chovanec je zkušený, rozvážný politik, který je „otřískaný“ – pozitivně – z regionu a velmi dobře vede ministerstvo vnitra. Je racionální, nikdy se nenechá vyprovokovat k neuvážené reakci, neopravuje svá vyjádření, stojí si za svým a má dopředu vše promyšleno. Zaorálka jste charakterizovala už ve své otázce…..mluví, mluví, nic neřekne, což je podobné jako u Bohuslava Sobotky.

Zvláště bulvární média se před pár dny živila rozchodem premiéra Sobotky a jeho ženy Olgy. Rozvod je prý na obzoru. Novináři dokonce spekulují o tom, že má Olga Sobotková milence a že je to někdo z Moravy... Ponechme spekulací, spíše by mě zajímalo, proč tolik manželských svazků vysoce postavených politiků krachuje? Vy jste byl ředitelem televizí ČT a Óčko a dokonce i ministrem, takže vhled do této situace vám jistě nechybí...

To je problém, který by měl detailně popsat nějaký psycholog. A v žádném případě to není jen problém vrcholných politiků, ale všech vysoce postavených manažerů, velkých podnikatelů, majitelů firem. Mám ve svém okruhu přátel desítky kamarádů, které potkal naprosto stejný osud: bohatí „kluci“, kteří se vypracovali, získali obrovské majetky, postavili domy, umožnili svým manželkám „bezstarostný“ život, překrásné dovolené, rezidence v zahraničí a pak jednou přišli domů a slyšeli tu pekelnou větu: „Pořád jsi pryč, já jsem tady sama a tak jsem si našla někoho, kdo mě bude mít rád, kdo se mnou bude a bude se mně věnovat..." Má to ale vždycky háček, že ten zlatý nový chlapec už nebude mít ty peníze. Moje žena byla v době mého působení ve vrcholných funkcích naopak ráda, že doma nejsem a že má klid...