Ukrajina musí být realistická ohledně svých válečných cílů a přijmout, že část území by mohla alespoň dočasně zůstat pod ruskou kontrolou. To řekl český prezident Petr Pavel nedávno New York Times. Co vy na to?

Základní problém Ukrajiny je, že míra jejího realismu je odvozena od analýz a potřeb jejích sponzorů, a ti mají na Ukrajině své zájmy. A jako už nejednou v dějinách, „Rusko se ukázalo ne tak silným, jak se tvářilo, ale zároveň ne tak slabým, jak vypadalo“, a po problematickém začátku „speciální vojenské operace“ dokázalo zmobilizovat ekonomiku a společnost, a nehledě na úvahy západních analytiků o postupném vyčerpání jeho zdrojů, začalo na bojišti získávat převahu. České elity, včetně prezidenta, jsou v zajetí západních narativů a věrně je kopírují. Pokud ty se změní v USA, lze očekávat i změnu u nás.

USA se dostávají do nezáviděníhodné situace. Rusko místo toho, aby se zhroutilo, postupně rozšiřuje jím kontrolované území a ohrožuje tak investice západních společností na Ukrajině v zemědělství a finančnictví. Ekonomická situace není nejlepší v důsledku sankcí uvalených na Rusko ani v Evropě. Proto se na Západě ozývají hlasy o výměně území, pochopitelně ukrajinského, za mír. Je to typický případ appeasementu, kdy se obětuje slabší v zájmu cílů silnějšího. Máme s tím svou historickou zkušenost. Český prezident Petr Pavel tak, pro mnohé odvážně, jen tlumočí pozici části elit Západu.

Není vlastně chybou některých západních politiků, že dlouho svými prohlášeními Ukrajince vystavovali falešnému idealismu a vlastně tajili realitu?

Neřekl bych, že se jednalo o falešný idealismus a zatajování reality. Dlouhodobý zájem Západu je oddělit, jak to konstatoval Zbigniew Brzezinsky v devadesátých letech, Ukrajinu od Ruska v rámci projektu „Rusko s Ukrajinou je velmoc, Rusko bez Ukrajiny není velmoc“. To byl i cíl státního převratu na Ukrajině v roce 2014. Brzezinsky navíc konstatoval, že Západ může podporovat i nedemokratické režimy v okolí Ruska, což si lze přečíst v souboru textů Complexity, Global Politics, and National Security (Složist globální politiky a národní bezpečnosti) vydaném ve Washingtonu D. C. Univerzitou národní obrany v roce 1997 na stránkách 34 až 35, pokud to povede k demokratizaci v Rusku, což je druhý cíl Západu v této oblasti.

Politika popřevratové prozápadní vlády na Ukrajině vůči prorusky smýšlející východní části Ukrajiny zaměřená na změnu její proruské identity a její snahy stát se členy NATO byly spouštěcím mechanismem pro ruskou intervenci na Ukrajinu. Vládnoucí elity Západu věřily tomu, že pokud budou dostatečně dlouho finančně a vojensky podporovat v konfliktu Ukrajinu, oslabí Rusko, a buď ho rozloží, naplní se scénář dekolonizace Ruska, nebo přes výměnu elit ho učiní vstřícnějším vůči požadavkům Západu. Ideální by bylo, aby Rusko předalo kontrolu nad svým surovinovým bohatstvím západním společnostem. To je realita, na kterou narazila Ukrajina. Scénář doporučovaný a prosazovaný Západem dnes stojí Ukrajinu statisíce mrtvých, zničenou ekonomiku a vysoce pravděpodobnou ztrátu rozsáhlých území. Problém Ukrajinců je pochopit, že nejsou pupkem světa, ale nástrojem pro zájmy jiných. Svou cenu platí ale i Západ, jehož obyvatelé dnes doplácejí na sankce vůči Rusku zvyšováním cen energií, poklesem HDP, růstem konfliktů s migranty, a tak dále.

Co si z tohoto pohledu myslíte o ukrajinské strategii útočit na Rusko na jeho území?

Prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj při vysvětlování důvodu útoku na Rusko v Kurské oblasti měnil několikrát argumentaci. Asi nejpravděpodobnějším bylo ukázat slabost Putinského režimu, a pokud to půjde dobře, obsadit území včetně Kurské jaderné elektrárny a mít tak materiál pro výměnu. Vedlejšími efekty mělo být oslabení tlaku na jižní a východní frontě, protože Rusko bude donuceno přesunout odtud jednotky do Kurské oblasti. Opak se ale stal pravdou. Ukrajina své rezervy přesunula do Kurské oblasti a Rusko to udělalo jen částečně a zahájilo úspěšnou ofenzivu na jihu a východě proti oslabeným ukrajinským jednotkám. Kromě toho je otázkou, zda je na místě hovořit o ukrajinské strategii, když vše ukrajinská armáda konzultuje se západními poradci a celkový scénář konfliktu je produktem západního „strategického myšlení“. Tady se zjevně ukazují jeho slabiny.

Rusko nyní stále pomalu postupuje na západ. Co je podle vás jeho cílem?

Ukrajinský útok na Kursk umožnil Rusku zintenzivnit útoky na zbytku 1000kilometrové fronty a zároveň mít důvod k odmítání jakýchkoliv dohod s Ukrajinou. Minimálním cílem Ruska je ovládnout území oblastí, které již připojilo k Rusku, tedy Doněckou, Luhanskou, Záporožskou a Chersonskou oblast, a pojistit se proti podobným konfliktům v budoucnosti. To by předpokládalo obsazení levobřežní Ukrajiny od Černigova po Cherson a navíc i Oděsy, o které Vladimir Putin prohlásil, že je ruským městem. Je otázkou, jaké uspořádání by bylo na zbytku dnešní Ukrajiny, pokud by se tento scénář Rusku podařilo naplnit. Požadavek na jeho denacifikaci a demilitarizaci předpokládá jeho kontrolu a vznik loutkové vlády. Klíčovým pro úspěch může být to, zda se Rusku podaří ekonomicky obnovit obsazená území a sociálně zajistit jejich obyvatelstvo.

Na Ukrajině měly proběhnout prezidentské volby. V rámci stanného práva se nekonají. Nicméně část Ukrajiny si žije svým životem. Co na to říct?

Západní část Ukrajiny žila dlouhou dobu svým životem i po zahájení ozbrojeného konfliktu s Ruskem. Je ironií, že nemalá část uprchlíků z Ukrajiny byla z regionů, kde žádné válečné operace neprobíhaly. Vzhledem ke zvětšení rozsahu leteckých útoků, likvidaci elektráren a počtu padlých ukrajinských vojáků stále menší a menší část Ukrajiny může žít svým životem. Proto se ozývají hlasy požadující nalezení viníků za danou situaci a logicky mezi ně patří i prezident Zelenskyj, jehož mandát podle ukrajinské ústavy již skončil.

Jak na vás v tomto kontextu působí vládní komunikátor Otakar Foltýn?

Každý, kdo zná dějiny filozofie a obecně dějiny, ví, že otázka pravdy a jejího opaku – dezinformace, je komplikovaná a málokdy jednoznačně řešená. Pouze ideologové a věřící vědí vždy, co je pravda, a to jen proto, že ignorují fakta, která nezapadají do jejich schémat. Specifickou kategorií jsou vojáci, kde může platit zásada, že velitel má vždy pravdu, a pokud ji nemá, platí pravidlo číslo jedna.

Začíná zima a Ukrajina se nejspíš ocitne ve velmi svízelné situaci, tedy bez důležitých topných surovin. Co by to mohlo způsobit?

Situace na Ukrajině v zimních měsících může být katastrofická, zejména ve městech na rozdíl od vesnic, které jsou soběstačné. To může vést k další migrační vlně, k živelným vzpourám obyvatel proti ukrajinskému režimu, což může zasáhnout i armádu a může to vést ke zhroucení fronty, jak to zřejmě očekává Rusko.

Dočkáme se nějakého typu příměří v této válce anebo ještě pár let ne?

Po nerealizaci Minských a Istanbulských dohod, jejichž odmítnutí Ukrajinou bylo podporováno Západem, a obsazení části ruského území, je málo pravděpodobné, že Rusko půjde na limitované dohody nebo příměří. Od kapitulace může Ukrajinu zachránit pouze zcela nečekaný vývoj situace v Rusku nebo ve světě. Zázraky se ale nedějí každý den.