Jak se jako farář díváte na církevní reformu?

Osobně s ní souhasím a vnímám ji jako kompromis, který byl potřeba. Byť tento zákon z různých pohledů není dokonalý, je dobře, že se tím něco uzavře a pro obě strany, církev i stát, se věc vyřeší.

Je to podle vás adekvátní způsob - vrátit církvi prokázaný majetek a nefinancovat platy duchovních z peněz státu?

Je to možnost. Mohli bychom hledat jiný způsob. Slovo restituce není v tomto případě přesné, to znamená navrácení do původního stavu, což tady nejde. Velká část majetku, která byla kdysi státem ukradena, dnes buď neexistuje, nebo byla zničena či prodána dál. Jde spíše o určité vyrovnání. Pro stát výhodné, protože nemusí financovat církev a církev může fungovat s pocitem, že je to srovnané.

Jak hodnotíte výrok Lubomíra Zaorálka o tom, že církev jde proti slovům nového papeže, když přijala restituce? Měla by být církev chudá pro chudé a je to v souladu s vyrovnáním?

Takové výroky jsou trošku populismus, protože tuhle větu samozřejmě říkal i Ježíš, říká ji i současný papež.  Ale v kontextu, v jakém ji vyslovuje Zaorálek, je význam posunutý. Je jasné, co tím chce říct, žádné restituce a co si církev uplatňuje nějaké nároky?

Vždy je důležité, aby se vůbec mohlo mluvit o vyšších vztazích - jako je láska a další hodnoty, aby byla nejdříve uplatněna spravedlnost, aby každý měl, co mu patří. Je naprosto v pořádku, že církev se hlasí k tomu, co jí patří a jestli se majetku pak zbaví, je její věc, ne pana Zaorálka.

Má být církev chudá pro chudé?

Určitě, myslím, že to platí pořád. Je mi velice sympatický současný papež, protože tento aspekt hodně zdůrazňuje, což lidi oslovuje.

Takže jste spokojen s volbou nového papeže...

Sleduji všechny jeho projevy a vystoupení, skoro každý den mě něčím mile překvapí.

Nebojíte se, že až církev dostane prokázaný majetek, tak nebude vědět, co s ním? Nebo nastane rychlé prodávání, aby bylo na platy duchovních? Kdyby to rozhodnutí bylo na vás, jak byste s majetkem naložil?

Ideální by podle mě bylo snažit se s majetkem dobře hospodařit, nezbavovat se ho, ale vystupovat jako dobrý hospodář. Ani by nebylo šťastné najmout si cizí subjekt, který by s ním hospodařil a církvi dával provize. Měli bychom ve svých řadách najít odborníky, kteří by se o to starali, kteří by generovali další peníze, aby církev byla se zavřením státního kohoutku schopná žít dál. Někde se to děje již nyní. Jako správce větší farnosti v Jičíně se staráme o nějaké pole a lesy a vidím, že jde o nezanedbatelný příjem pro farnost a peníze, co nutně potřebujeme.