Ludvo, pojďme se podívat na tu „pravicovou politiku“ v České republice. A ty uvozovky používám záměrně. Proti tomu, aby ODS šla do parlamentních voleb v rámci koalice SPOLU, se bouří okresní organizace strany a pochybuje o tom i jihočeský hejtman Martin Kuba. Premiér Fiala má však pocit, že SPOLU jako takové má šanci získat ve volbách 30 %. Co si o tom myslet?

Petru Fialovi nezbývá nic jiného, protože namísto politiky prosazuje ideologii Antibabiš. Dnes sice v umírněnější podobě než před předchozími parlamentními volbami, ale pořád tento moralizující přístup v jeho politice převládá. Pokud by ho opustil, byl by to „nádherný politický výmyk“, ale přišel by o moc. A to si zřejmě uvědomuje. Navíc do tohoto přístupu značně investoval, a to nejen ideologicky, ale i byznysově. 

Jak vnímáte pozici Alexandra Vondry? Zdržel se hlasování o Komisi von der Leyenové, ale především v těch evropských tématech „bruslí“ tak, že mezi námi konzervativci je bojovný, nicméně kandidoval do Štrasburku na stejné kandidátce jako Danuše Nerudová. Vyčítáte mu to?

Alexandr Vondra se na rozdíl od Petra Fialy snaží dělat politiku. A jeho politické piruety jsou občas na vysoké úrovni, jak balancuje mezi křídlem ODS Petra Fialy a Martina Kuby. V politickém smyslu mu proto jeho jednání nelze příliš vyčítat, je neprůhledný, což v politice není na škodu.

V podstatě všichni v této zemi vidí, že zažíváme ekonomické problémy a kupní síla klesá. Premiér Fiala však přijde s tím, že za další čtyři roky jeho vlády vzrostou platy. Když se nad tím zamyslíte, vyplatilo se mu takové prohlášení?

Jeví se mi to tak, že šlo o politický marketing, kterým na sebe chtěl upozornit, aby zakryl své selhání v politice, mnozí však toto tvrzení vzali vážně a začali o něm diskutovat, ač ho měli přejít mlčením. Pokud toto upozornění na sebe bylo cílem Petra Fialy, pak byl tento jeho politický marketing úspěšný.

Ekonomka Ilona Švihlíková tvrdí, že naše země poskytuje takové luxusní podmínky zahraničním korporacím jako nikdo na světě. Korporace od nás vyvádějí peníze tak jako nikde a kvůli tomu německé platy prostě nedoženeme. Máme považovat taková slova za „levicová“ a pravičák je má odmítnout?

V současné době deglobalizace tato otázka nedává smysl, protože se začíná objevovat to, čemu se říká levicový konzervatismus. Docela dobře tento myšlenkový směr ukazuje německý ekonomický sociolog Wolfgang Streeck ve své nejnovější knize Měla by se znovu převzít kontrola?: Státy a státní systémy po globalizaci. Nevím, jestli ji Ilona Švihlíková četla, a pokud nikoli, měla by si ji přečíst, protože je v jejích intencích.