Množí se dohady politiků ve veřejném prostoru, kdo může za tak vysokou inflaci v České republice – nyní se očekává až 15 procent. Zadlužení Česka rostlo loni nejrychleji v Evropské unii, bývalý premiér Andrej Babiš však tvrdí, že jsme stále šestí nejlepší. Takže opozice obviňuje vládu současnou, pětikoalice zase vládu bývalou. Do toho se mluví o vlivu válečného konfliktu v Ukrajině, a tak dále. Kdo má tedy podle vás největší díl viny na tak vysoké inflaci?

Kořeny vysoké míry inflace ve skutečnosti najdeme už před čtrnácti lety. Po roce 2008, v reakci na Velkou recesi, začaly největší a nejvýznamnější světové centrální banky, především Evropská centrální banka a americký Federální rezervní systém, provádět takzvané kvantitativní uvolňování. Laicky řečeno, tiskly peníze ve velkém. U nás se k tomu připojila poněkud svérázně Česká národní banka, když v roce 2013 z rozhodnutí guvernéra Miroslava Singera, dnešního člena Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla a několika dalších, spustila takzvané devizové intervence. To je první fáze, ve které jsme si na vysokou inflaci zakládali.

Druhou fází bylo období rychlého zadlužování našeho hospodářství poté, co se v české ekonomice postupně začala projevovat jak naše, tak také německá průmyslová recese. Na přelomu února a března roku 2020 využila Babišova vláda hrozby tehdy ještě neznámého koronaviru jako zástěrky pro rychlé napuštění 200 miliard korun na dluh do české ekonomiky. Nutno říci, že jí v tom podpořili i dnešní vládní lidovci a STAN, zbytek současné pětikoalice se pouze zdržel hlasování. Obrovský dluh se dále jen ještě rychleji nabaloval. A v rychlém, nesmyslném zadlužování po Babišově vládě pokračuje i současná pětikoalice.

Tak, jako Babišova vláda sváděla tištění peněz formou zadlužování republiky na neviditelného nepřítele covid-19, vláda Petra Fialy svádí vlastní neschopnost na Rusko. Obojí dvojí je stejně nesmyslná rétorika založená na vzbuzování emocí, nikoli na faktech a rozumu. Mimochodem, i když na našem území nemáme ruské tanky a nejsme ve válečném stavu, naše ceny rostou skoro stejně rychle jako ceny na Ukrajině. Takže žádná Putinova drahota, jak se nás dnes snaží přesvědčit, ale důsledek naší vlastní, domácí hlouposti.

Česko má tedy za první čtvrtletí letošního roku třetí nejvyšší inflaci v Evropské unii –  a to bylo počítáno 11,4 procenta, očekává se, že číslo bude ještě vyšší. Jakými kroky se tomu lze bránit a dělá je současná pětikoalice?

Inflaci nesrazíme, pokud nesnížíme náš velký dluh. Je to logické – inflace je důsledkem příliš velkého množství peněz v ekonomice. Peníze pak jsou v současnosti vlastně směnky, peníze jsou dluh. Bankovka není nic jiného než dluhopis vystavený Českou národní bankou. Peníze vznikají uzavřením úvěru a zanikají jeho splacením. Takže pokud chceme snížit míru inflace, musíme snížit množství peněz v ekonomice – a to uděláme nejsnadněji splacením části dluhu. V praxi: Vláda by měla seškrtat své výdaje, omezit svou činnost na zajišťování opravdového fungování státu, měla by začít tvrdě šetřit. Nic z toho ovšem současná vláda nedělá a evidentně ani dělat nehodlá. Ministři žonglují miliardami stejně blahosklonně jako dříve ministři Babišovi.

Druhou cestou, jak snížit míru inflace, by byly rázné kroky České národní banky. Způsob existuje, je dokonce poměrně jednoduchý, ale musela by k němu být vůle ze strany bankovní rady. Proto dnes záleží více než kdy jindy na tom, koho prezident republiky jmenuje guvernérem a koho na další uvolněná místa v radě.

Třetí cesta je ta, která by se patrně velmi líbila některým stranám pětikoalice, a ještě nadšenější by z ní byli v Bruselu – měnová reforma provedená přechodem České republiky od české koruny k euru. Pro naši zemi a naše občany by dopady takové měny byly devastační, ale zmínit tuto možnost musíme už proto, že si s ní mnozí nadšení Evropané pohrávají. 

Pokud tedy jako občané skutečně chceme přimět vládu, aby zastavila rychle rostoucí ceny, museli bychom demonstrovat proti zadlužování ekonomiky a proti nesmyslným vládním výdajům, demonstrovat za přijetí novely zákona o státním rozpočtu a za zrušení zbytečných úřadů. Tohle by byl skutečný důvod ke generální stávce – ovšem nevidím nikoho, kdo by byl ochoten stoupnout si do jejího čela.

Rostoucí ceny potravin, účty za energie, pohonné hmoty i dražší služby nejvíce dopadají hlavně na Čechy s nízkými příjmy, samoživitele a podobně. Budou nutná – u pravice tak nepopulární – takzvaná plošná opatření a pomoc?

Plošná opatření je jen prázdná fráze. Vláda může plošně pomoci naší ekonomice – včetně těch nejchudších – jen tím, že se umenší, bude střídmější, přestane se nám plést do života a hlavně, že nám přestane překážet. Pokud se plošnými opatřeními myslí nejrůznější dávky, dárečky a úplatky, pak je to přesně cesta k ještě hlubšímu zadlužení ekonomiky, a tedy k ještě většímu zdražování. Takovou pomoc pak nakonec nejvíce zaplatí střední třída a paradoxně tvrdě dopadne na nejchudší, kteří postupně přijdou o zaměstnání.

Je skrytým tajemstvím všeho podobného rozdávání, že konečným příjemcem našich peněz nejsou nakonec ti nejchudší a nejzranitelnější, ale velké nadnárodní korporace. Bohatí bohatnou, chudí chudnou, a střední třída, která je hnací silou každé ekonomiky, to platí. Při plošné pomoci penězovody vedou do kapes kamarádů kamarádů – a doplatí na to zase jen malý bezbranný člověk.