Lze předpokládat, že svět se po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách určitým způsobem změní. Radujete se vy osobně z výsledku hlasování? V čem ve vás vzbuzuje rozhodnutí amerických voličů naději a v čem naopak strach?

Vidíte, hned na začátku mi musíte dovolit malou odbočku od aktuálních témat, ale uvidíte, že nebude zbytečná. Dnes se s výrazem „svět“ zachází velmi neopatrně. Lidé chtějí svět měnit a napravovat. Klasik moderního humanismu Karel Marx ve své jedenácté tezi o Feuerbachovi řekl, že filozofové svět dosud jen vykládali, ale že je třeba jej změnit. Tento mylný názor se zažil do té míry, že přešel do běžného úzu. Svět jako horizont lidského života, všeho, co člověka obklopuje a co je předmětem lidských aktivit, je opravdu v neustálém pohybu, nikoliv však podle lidských choutek a na základě manipulací lidí, a to i těch nejmocnějších.

Takže bych řekl, že spíše naopak nejnovější změny probíhající ve světě způsobily zvolení pana Trumpa americkým prezidentem. Právě jakožto z důkazu těch probíhajících změn jsem měl z výsledku voleb v USA velikou radost. Pevně doufám, že pan prezident Trump splní to, k čemu se během volební kampaně zavazoval. První jmenování vysokých úředníků jeho administrativy jsou v tomto směru povzbudivá. A strach? Ten by tu také byl. Mám strach, aby se dříve nebo později nestal obětí atentátu…

Po celém světě se šíří názory, které u nás například reprezentuje Tomáš Halík. Tvrdí, že vítězství Donalda Trumpa pro něj byl šok a že k němu došlo proto, že nevzdělaní lidé jsou manipulovatelní.

Jsme zase u mé úvodní myšlenky. Pro ty, kdo jsou přesvědčeni o naprosté manipulovatelnosti světem a lidmi, musela být porážka paní Clintonové šok. Pro její vítězství bylo zdánlivě učiněno vše. Osobně jsem nevěřil, že prohraje. To, že se tak nestalo, je stejně radostné jako to, že byl zvolen pan Trump. Z jeho strany o žádnou manipulaci nešlo, vždyť musel naopak čelit mediální masáži nevídaných rozměrů. Nesmíme s manipulací zaměňovat politickou demagogii, jíž se oba dopouštěli a jež už dva a půl tisíciletí k volbám, demokracii a politice vůbec patří.

Závažné je tvrzení o vztahu mezi manipulací a vzdělaností. Chtělo by to důkladnější rozbor toho, co se nazývá vzděláním či vzdělaností. K tomu zde není prostor, a proto jsem nucen zjednodušovat. Zaprvé, pokud jde o jedince opravdu vzdělané, nikoliv jen povrchně intelektuálsky sečtělé nebo pouze špičkově vyškolené ve svém oboru, je to jednoduché. Ti především vědí, že podlehnout manipulaci může kdokoliv, ba i oni, a navíc je jich tak maličko, že nemohou nijak ovlivnit výsledek voleb. Zadruhé můžeme mluvit o běžném vzdělání poskytovaném širším vrstvám. Tedy o tom, které je v současnosti tak devastováno. Kdo zná práce rakouského profesora Liessmana, ví přesně, o čem mluvím. Tato devastace má za následek, že způsobilost takto „vzdělaných“ lidí podléhat manipulaci je daleko vyšší než těch „nevzdělaných“. Když z nějakého rozboru hlasování vyplývá, že „vzdělanější“ lidé volili tak, jak tomu bylo v amerických volbách nebo u Brexitu, tak si pište, že jde o tento fenomén.

Předvedl nám Trump skutečně, že cestou k politickému úspěchu může být systematické posilování toho, co je v lidech nejhorší? Lidé prý nejsou schopni vnímat fakta, propadají se do nenávisti v důsledku nechuti k uprchlíkům, homosexuálům a komukoli odlišnému. S tím souvisejí i názory, že Západ čeká pravicová nacionalistická kontrarevoluce… Jenže další názorový proud říká, že politici tak dlouho vnucovali lidem něco, co lidé nechtěli, ať už jde o práva menšin nebo toleranci k imigrantům, že už těchto názorů mají dost. Lze říci, kdo má pravdu?

Už jsem řekl, že i pan Trump používal běžnou demagogii. Pokud vím, žádný apel na morálně zavrženíhodné cítění v tom ale nebyl. Vy ale máte na mysli i jiné situace a politiky. Lidé samozřejmě vždy jednají nejen na základě racionální úvahy, ale i na základě vášní a instinktů. Tento „vášnivý“ charakter ovšem neznamená hned nenávist. Stačí si všimnout vášnivého zaujetí mnoha představitelů havlistického humanismu. Co myslíte, jde o nenávist? Navíc tu máme některé instinkty – kolektivní i individuální – jejichž fungování je nezbytnou podmínkou zachování lidských jedinců a kolektivů. Masivní imigrace nebo homosexualita jsou příklady fatálního ohrožení člověka, takže nechuť k nim, o níž mluvíte, je oprávněná.

Ano, lidem se vnucovalo mnohé, co odporuje jak přirozeným instinktům, tak starým kulturním tradicím. Nejsou to ale primárně politici, kdo to lidem vnucuje. Oni sami jsou většinou jen nástroji tvůrců a „apoštolů“ nové humanistické kvazireligiozity, která je zase nástrojem vlády globální plutokracie. Její příslušníci dávají stranou část svých absurdně vysokých zisků, aby mohli korumpovat politiku, média a intelektuály. Tyto tři složky toho, co se také někdy nazývá Nový světový řád, pomocí různých prostředků a metod systematicky zpracovávají obyvatelstvo pokořených zemí.

Například jak?

Jako nejmarkantnější příklad těchto metod bych uvedl showbusiness a zábavu ve všech možných podobách. Intelektuálové jsou zase kupováni přidělováním akademických pozic a ti, kteří se osvědčili jako dobré převodové páky, jsou korumpováni udílením titulů a „mezinárodních“ cen – včetně Nobelových cen za mír a literaturu. Pokořované národy se snad opravdu vzchopí k odporu. Tentokrát však nikoliv jeden proti druhému, ale společně proti společnému nepříteli. Humanisté pošetile bouří proti nacionalismu. Tento nově vznikající nacionalismus je zcela novým jevem a bylo by lepší toto hnutí nazývat evropským multinacionalismem, který je protikladem multikulturalismu.

Z vítězství Trumpa se radují všichni, kdo odmítají imigranty. Lze říci, že tímto je definitivně jasné, že v Čechách si už žádný politik, který to myslí vážně, nedovolí přijímat muslimy?

Migrace je klíčový problém současnosti. Zatímco globalisté by rádi vládli jakési etnické kaši, se kterou se dobře zachází, protože nemá žádné kořeny, vědomí přirozených vazeb ani živý vztah k tradicím (vzpomeňme na zrůdné plány Coudenhove-Kalergiho), skuteční Evropané se musejí masové migraci bránit. Dokud to jde, tak nenásilně, ale jestliže nenásilné prostředky nepomohou… Je třeba si uvědomit, že nejde o nic nového pod sluncem.

Když si vzpomeneme na to, jak bylo veřejné mínění směrováno ještě před dvěma lety, nebylo vůbec přijatelné přistupovat ke složitému problému migrace způsobem, jaký teď zcela otevřeně prosazuje Trump. Bude politický mainstream přinucen otočit kormidlo? Jakou odezvu můžeme očekávat v Evropě a v ČR?

Pan Trump se ujal jednoho z pokořovaných národů. Prostí Američané (ano, hlavně ti „nevzdělaní“!) jsou stejnými oběťmi migračních a jiných podlých hrátek globalistů jako my, Evropané. Situace (nikdy bych neřekl „svět“) se opravdu výrazně změnila. Potěšily mě povzdechy českých hlasatelů globalismu (pánové Schwarzenberg a Michael Žantovský, jestli si dobře vzpomínám), že svět už nebude takový, jak ho nyní známe. Kéž by tomu tak bylo! Mainstream asi kormidlo neotočí, ale doufejme, že bude nahrazen.

Hned v době sčítání výsledků hlasování při volbě amerického prezidenta se řada lidí smála České televizi už proto, že bylo zřejmé, jak moc je výsledek překvapil. Část veřejnosti podezírá média z toho, že nejsou objektivní, že ubližují prezidentu Zemanovi, že straní určitým zájmům. Jak zvládají informovat o volbě lídra světové velmoci média, ať už veřejnoprávní, nebo soukromá? Myslíte si, že postupně zkusí hledat jiný přístup, že nebudou tolik proimigrační a podobně? Začnou být shovívavější i vůči názorům, které hlásají například nulovou toleranci vůči menšinám nebo imigrantům?

Přístup malých českých globalizátorků je opravdu zábavný. Nesleduji česká média soustavně, a tak se k nim nemohu vyjadřovat v nějaké souhrnné kritice. Do budoucna doufám, že ke změnám dojde. Ty se mohou projevit na dvou různých úrovních. Na úrovni vlastníků to znamená, že soukromí vlastníci médií by mohli prokázat komerční ohebnost a přizpůsobit se novým trendům. U veřejnoprávních médií, kde je nedostatek objektivity asi největší, musí dojít k výměně vedení, což předpokládá změny ve složení mediálních rad a ty zase změny ve složení Poslanecké sněmovny. A to bude běh na dlouhou trať. Na úrovni klíčových výkonných pracovníků to znamená, že se bude muset vyměnit jejich velká část za nové. To je podstatně menší problém. Potlačovaných nebo upozaďovaných nadaných publicistů máme dost.

Globalizace často bere lidem dobře placená pracovní místa a nemá je kdo vytvořit. Menší podniky zanikají, a tak pracovní místa nemohou vytvořit. A zatímco ti majetnější mají víc, část veřejnosti chudne, o čemž se samozřejmě raději nemluví. Bude vůbec někdo skutečně vážně hledat řešení i pro lidi, kteří jaksi nepatří mezi těch pár vyvolených? Je řešením, že se omezí mezinárodní obchod? Do jaké míry lidé přestávají věřit finančnímu systému kapitalismu?

Nerad používám výrazu „pracovní místa“. Sám jsem pracoval jako personalista a vím, že nejde o pouhá „místa“. Jde o lidi, o lidi, kteří něco tvoří, něco vyrábějí. Vždy jsem si jich vážil a choval k nim větší respekt než vůči těm, kteří se živí obracením peněz v takzvaném finančním průmyslu. A to nemluvím o profesionálních poživatelích dávek. Říkáte to správně, ale upřesněme si to. V celém takzvaném západním světě chudnou nejen zaměstnanci, ale též živnostníci a střední podnikatelé. Koncentrace majetku a monopolizace v oblasti podnikání se stupňují. Systém založený na investování virtuálního kapitálu ve spojení se znehodnocením měn je nadále možné udržovat jen násilnými prostředky.

Podle předvolebních projevů pana prezidenta Trumpa je zřejmé, že si toho nejen je vědom, ale že i chystá opatření, jak zažehnat to nejhorší. Daňové změny ve prospěch pracujících lidí a střední třídy, podpora růstu ekonomiky v reálných, nikoliv virtuálních oborech, zastavení nesmyslných investic do „klimatických“ projektů, naopak podpora energetiky a také revize zahraničněobchodní politiky. K tomu připočtěme zákony namířené proti korupci a proti srůstání politiky s globální ekonomikou. S mezinárodním obchodem se opravdu něco musí stát, protože v současné situaci je heslo svobodného obchodu jen zástěrkou pro vybičovávání globalizace a globální monopolizace.