Jak jste vnímal onen vzpomínkový akt a co pro Vás osobně Hugo Chávez znamenal?

Vzpomínkový akt na Huga Cháveze byl velmi působivý, velmi zajímavý. A já si myslím, že je nutné tyto lidi připomínat, protože něco znamenali, a to nejen pro svou zem. Smrt Huga Cháveze vnímá většina Latinské Ameriky jako svoji těžkou ztrátu. Chávez byl jedním z pilířů levicové politiky. Pojmy Oscar Lafontaine, Francois Mitterand, Hugo Chávez jsou osobnostmi, které levicový politik, myslí-li tu levicovou politiku vážně, nemůže zkrátka ignorovat.

Proč Vás ale zaujal zrovna Hugo Chávez?

Protože Hugo Chávez měl odvahu věci měnit. Víte, mít odvahu měnit věci v Evropě, a mít odvahu měnit věci v Latinské Americe, kde jde doslova o život, před tím lze pouze hluboce smeknout. Ve Venezuele byla nejen obrovská chudoba, ale i stejně obrovská negramotnost. Nejen, že se mu to podařilo vymýtit, ale podařilo se mu zakotvit do ústavy bezplatné školství i zdravotnictví.

To, od čeho v Evropě, a hlavně u nás dnes ustupujeme?

Ano, přesně tak. Ustupujeme od toho v takzvané snaze o liberalizaci. Ořezáváme roli státu, jako něco špatného. Zatímco oni to mají jako senzační novinky pro miliony Venezuelanů a Jihoameričanů vůbec. To je to, co jsem obdivoval na tom člověku, že se dokázal postavit tomu gigantickému molochu, který měl na starosti ropný průmysl v té zemi. On je nechal prověřit a spoustu lidí pak zavřeli kvůli korupci. Poté, co Cháveze zatkli, protože byl nebezpečný, Chávezovi příznivci vyvolali puč a úřady ho musely propustit z vězení. Do ulic vyšly miliony lidí. To je důkaz, že levicová politika se prostě nedá dělat od televize v bačkorách, nebo v hospodě, kde si může s ostatními vyprávět něco o levicové politice a vznášet se v oblacích. Hugo Chávez dělal skutečnou levicovou politiku. V ulicích a v parlamentu. On dokázal sjednotit lidi nejen ve Venezuele. On dokázal sjednotit Latinskou Ameriku. Vytvořil Jihoamerickou banku, vytvářel společenství se státy, které mají stejné problémy. Chávez komunikoval s Brazílií. On se stal světovým politikem.

Byl Hugo Chávez nebezpečný?

Tak jak pro koho. Pro ty, kdo chtěli mít svět pod kontrolou, kdo chce, aby lidé vzývali zlatou krávu prostřednictvím televize a médií obecně. Pro ty byl a je Hugo Chávez nebezpečný, protože otevíral oči lidem. A jenom vzdělaný člověk se může postavit vymývání mozku. Chávez dával lidem ve Venezuele vzdělání a otevíral jim oči, stejně jako Bolívar. On realizoval myšlenku Bolívara. Navíc se Chávez stal nebezpečným pro ty, kdo chtěli drancovat Latinskou Ameriku, za levno získat její hodnoty a dát těm lidem jen zbytky, jen drobky ze skutečného zisku.

Je to důvod, proč jste říkal, že by ČR potřebovala svého Cháveze?

Myslím, že by ho nepotřebovala jen Česká republika, ale celá Evropa. Myšlenky o sociál-demokratismu, socialismu, levicovosti je třeba posunout dopředu. Jsme ve 21. století, a v Evropě, jako kdybychom neměli odvahu pojmenovat pravdy a jít dál. Už jsme asi všechno definovali. Definovali jsme sociální stát, definovali jsme spoustu věcí a máme ohromné výsledky, za těch 120 – 150 let. Nedošli jsme ale třeba na konec etapy? Není třeba se posunout dál?

Proč se to nedaří?

Pravicová část spektra se snaží tyto hodnoty rozbourat, liberalizovat, ořezávat stát. A my na levicové části jsme unaveni a vyčerpáni tím, co jsme řekli a vykonali. A jako bychom se báli těch staronových slov a staronových pohledů. Myslí si snad někdo, že ty kmotry lze překonat schválením jednoho jednoduchého zákona ve sněmovně? To je přece naivní. Jsou třeba podstatně tvrdší zákony proti potírání a je třeba zvýšit ingerenci státu. My jsme se nechali nachytat v 90. letech s tím, že stát je ten nejhorší hospodář, nejhorší správce, prostředky jsou prý v nejhorších rukách, když se spravují přes veřejnosprávní rady. Tak jsme rozprodali všechny technické služby, a najednou zjišťujeme, že nám schází nástroje k řešení nezaměstnanosti, zejména u tisíců lidí, kteří mají nízkou kvalifikaci. Tak jsme si naběhli na vidle a měli bychom mít odvahu pojmenovat tu situaci znovu. A že nám všechno brání, abychom tu udělali pořádek, když v České republice stál kubík vody v 90. roce 80 haléřů a teď stojí 80 korun. A zisky z toho navíc tečou do zahraničí. Posloucháme řeči, že to nemůžeme udělat, protože jsme v EU. Ale můžeme! Například Bulhaři dokázali, že můžeme. To my bychom řekli, že nemůžeme, ale oni mohli.

Co navrhujete?

Ve Venezuele také říkali, že nemohou, ale právě Hugo Chávez ukázal, že to lze. Takže je potřeba hledat tu odvahu. Samozřejmě, že tu nechci dělat nějakou totalitní politiku, to v žádném případě. To je jen takové klišé, kterým se tu straší. Klišé, které je lží a demagogií. Myslím, že to vše je o odvaze, dokázat to říct a umět to obhájit. Mám rád lidi, jako byl Oskar Lafontaine, který ty věci uměl definovat a pojmenovat. Jen pořád čekám, až se tu nějaký Lafontaine objeví. Zatím jsem vděčný za Roberta Fica.

Co soudíte o současné situaci na Kypru? Jak to podle Vás dopadne, protože parlament evropské nařízení odmítl a kyperský prezident odjel do Ruska.

Na Kypr je vyvíjen obrovský tlak. Je to bankovní ráj, kam člověk může ukládat peníze a nemusí prokazovat jejich původ. Správné je to, že chce Evropa vymýtit tato místa, ale nelze to dělat uprostřed hry. Během jízdy se nepřepřahá. Myslím, že právě to je největší problém, v němž se nyní Kypr nachází, že se mění pravidla během hry. Bylo třeba dát nějaké přechodné období. Na tom, že to na Kypru dospělo do takového stavu, nese spoluvinu i Evropská unie. Ta nebyla schopná definovat nároky na ty banky, nechala je dělat, co chtějí, a teď je nutí, aby věci řešily způsobem, který je na hranici zločinu. Protože věci se takto řešit nesmí. Já vítám ty kroky, jimiž se chce Evropa bránit. Ale musí dát také nějaké meziobdobí, v němž dá lidem možnost ty věci nějak narovnat.