Čtvrteční večerní zpravodajství ovládla zpráva o útočníkovi, který v centru Paříže zabil policistu a dva další zranil. Tatáž zpráva pak „jela“ ve zpravodajství televizí i od samého rána druhého dne a reportáže byly doprovázeny navíc obrázky o tom, jak je i samotná Paříž stále na nohou. K činu se přihlásil Islámský stát. Jak vy jste sledoval informace o tomto útoku?

V každém případě je to závažný kriminální akt, na jehož konci je minimálně jeden mrtvý policista. Ten útok má samozřejmě implikaci v tom, že je právě před prezidentskými volbami a že to všechno bude komplikovat, bude to znejisťovat Francouze jako takové, může to nahrát i Marine Le Pen.

Do jaké míry mohou teď být prezidentští kandidáti terčem? A nemohou být třeba ohroženy samotné volby? Teď jsem zrovna slyšela ve zpravodajství ČT24, že se dokonce spekuluje o tom, že by volby mohly být odloženy...

Prezidentští kandidáti samozřejmě ohroženi být mohou. A pokud ještě neskončila kampaň – ona možná ještě bude pokračovat mezi prvním a druhým kolem – tak mohou být ohroženi navíc i tím, že budou vystupovat na veřejnosti. A tam vždy budete ohrožen. To je ale problém velkých shromáždění, kde se může stát cokoliv kdykoliv. Jsem ale osobně přesvědčen o tom, že k odložení francouzských prezidentských voleb nedojde. Byť je to vážné, tak toto k tomu nezavdává důvod.

Před pár dny jste pro ParlamentníListy.cz řekl, že se dá předpokládat, že počet teroristických útoků bude v Evropě stoupat. „Není žádný důvod se domnívat, že by počet teroristických útoků měl klesat, každý den se stane něco, ale obecně můžeme říci, že jejich počet bude narůstat, to je realita dnešních dnů,“ uvedl jste. Nemůže ale takové vyjádření některé slabší povahy, a dejme tomu i starší spoluobčany, spíše vystrašit? Lze si na něco takového vůbec zvyknout?

Já nevím, do jaké míry si je kdo schopen a ochoten na co zvyknout, prostě to realita bude. Jenom chci k tomu připomenout, že terorismus tady s námi byl, je a bude. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století teroristických útoků bylo dokonce více než je teď, nebylo sice tolik mrtvých, ale ty útoky tady byly. Otázkou je, do jaké míry budeme schopni se s těmi následky vyrovnávat, pokud – a to říkám pořád – nezačneme řešit příčiny toho, proč nás ti lidé tak hluboce nenávidí. Otázkou také je, do jaké míry, za jak dlouho a vůbec kdy budeme schopní stabilizovat Blízký východ, severní Afriku apod., kdy vyřešíme to, co jsme zanedbali kolem integrace muslimských menšin, které jsme brali jako levnou pracovní sílu.

Dnes se dokonce policie ve Francii bojí jít do některých takzvaných no-go zón. Je příšerné, že jsme něco takového dopustili, že se něco takového stalo. Otázkou je, do jaké míry a zda se nám někdy vůbec podaří s tím něco udělat, protože ony menšiny jsou poměrně velké a problémy, které se uvnitř těchto menšin nashromáždily za roky, jsou obrovské. Jejich neřešení je evidentní a přináší nám to problémy, s nimiž si nevíme rady.

Dá se říci, že i tento útok, tato střelba v Paříži, je produkt islámského fundamentalismu? Podle médií totiž onen Francouz Karim Cheurfi alias abú Yusuf al Beljiki, který střílel, žil na východním předměstí metropole, ale jeho jméno nezní zrovna francouzsky, i když se prý ve Francii narodil. Mnoho jiných se ale v Francii, nebo v Belgii narodilo, přesto útočí...

Já si myslím, že oni si identitu ponechávají, zcela nepochybně nepřijímají francouzská jména. Je to ale možná i výsledek nulové integrace – oni si zřejmě uchovali všechno včetně řady svých zvyků. Dnes ale těžko můžeme odhadnout, jaké zvyky mají, když tam policie nechodí a nekontroluje je. Když ty rodiny žijí v prostředí, kam přišly, přestože jim stát nabídl lepší životní podmínky, tak o to hůře, že jsme to nechali takto dojít. Teď je otázka, co s tím budeme dělat.

Média k útočníkovi v pátek ráno uvedla, že byl již dříve vyšetřovaný kvůli terorismu. (Karim Cheurfi prý v roce 2001 střílel po policistech a o čtyři roky později byl odsouzen za trojnásobný pokus o vraždu na dvacet let do vězení. Propuštěn byl předčasně v loňském roce.) To se ale odehrává poměrně často, že útočník byl již v hledáčku policie a bezpečnostních složek, ale později stejně něco udělal. Co nebo kdo tady selhává? Včera jste hovořil v pořadu Máte slovo o tom, zda stát má mít právo nás sledovat i na internetu a názorově jste se v tomto střetl s pirátem Mikulášem Ferjenčíkem...

Je to úplně v kontradikci toho, co říkal pan Ferjenčík a spol., že stát šmíruje každého, přitom vidíme, že téměř všichni pachatelé teroristických útoků, kteří v nedávné minulosti cosi provedli, byli předtím v hledáčku policie nebo tajných služeb, ale pak je přestali sledovat z důvodu, že nic nedělali a nebyl tak důvod je sledovat dál. Také mnohdy nebyly kapacity, aby je sledovali dál. Jinými slovy – je potřeba si uvědomit, že bezpečnostní aparáty nemají dostatek sil. Je sice otázkou, zda je mohou mít, pokud nechceme, aby polovina lidí byli policisté a druhá běžní občané a pak bychom si to vyměnili... Je ale evidentní, že těch lidí, kteří nám chtějí ublížit, a těch dalších, co páchají jinou trestnou činnost, kterou je potřeba sledovat, je víc než těch, kteří nás mají chránit a že se s tím obtížně vyrovnáváme.

V demokracii vám ovšem žádný soudce nikoho nezavře jenom proto, že se vám nelíbí. Když jsem před lety žil ve Velké Británii, tak jsem dost často mluvil s lidmi v bezpečnostních složkách, kteří tyto věci měli na starosti. A oni mi k tomu říkali: My víme skoro o každém příslušníkovi Irské republikánské armády (IRA), víme, kdo to je, ale nemůžeme ho zavřít, neboť nemáme proti němu důkaz a soudce by nám ho tak hned pustil. Tak to je! Žijeme prostě v demokracii a já si dovolím říci: Zaplaťpánbůh, že lidé nemohou být zavíráni jen tak, byť s vědomím všech negativ. Je třeba mít důkaz. Je ale fakt, že ty se někdy opatřují těžce a složitě.

Měla by se v souvislosti s tím vším zpřísnit migrační politika Evropy? O této věci jste hovořil ve čtvrtek večer ve zpravodajství ČT24 hned po pořadu Máte slovo a všimla jsem si, že se proti vašim slovům ohradil poměrně výrazně europoslanec Pavel Telička.

Pan Telička totiž neposlouchal to, co jsem říkal. Já jsem nemluvil o tom, jestli mají více spolupracovat tajné služby a kontrolovat hranice, ale to je běžný rys dneška, že navzájem neposloucháme, co říkáme. Já jsem mluvil o tom, že je třeba řešit příčiny, kdežto pan Telička to označil za floskuli s tím, že oni v EU dělají hodně. Chápu, že evropští byrokraté, kteří žijí v Bruselu za pěkné peníze, nebudou schopni připustit, že pro bezpečnost evropských občanů nedělají dost a budou se vymlouvat a vyprávět, co všechno dělají. Kdyby to ale opravdu dělali a navíc ještě efektivně, tak bychom logicky mohli očekávat, že počet teroristických útoků bude klesat. Ale on narůstá! To je jednoduchá odpověď na to, jak účinná jsou opatření v rámci EU v boji s terorismem. Já znovu říkám – řešit příčiny. To, co říkal pan Telička, je sice správné, jde ale jen o následky. My bychom ale měli pracovat s příčinami – a to neděláme.

Jak ale donutit úředníky EU, aby to dělali lépe a jinak? Aby šli ke kořeni věcí a aby se příčiny naučili odhalovat?

EU nepotřebuje něco odhalovat, dost těžko tady může něco řešit. Jsou to totiž věci národních států. Jde o to, jak státy řeší vlastní menšiny apod. Do jaké míry tomu EU může přispět? Rozumnou migrační politikou, netrváním na kvótách a na myšlence přerozdělování migrantů. Měli bychom si říci, že nemůžeme v Evropě hostit celou Afriku. Ano, berme lidi z příčin ekonomické mígrace, kteří se k nám hodí a máme možnost jak je zaměstnat, kdy si zároveň s tím budeme jisti, že u nás nebudou zvyšovat nebezpečí. Musíme ale zabránit tomu, aby sem chodili všichni.

I vy sám jste podotkl, že tento poslední útok může nahrát prezidentské kandidátce Marine Le Pen. Do jaké míry mohou další útoky ovlivnit i jiné volby v Evropě? Nebudou mít podobní kandidáti jako je Marine Le Pen díky nim více dveře pootevřené?

Samozřejmě, že ano. Musíme si říct pravdu. Brexit je důsledkem hloupé politiky Evropské komise (EK). A budou-li evropští úředníci nadále na svých vlastních stanoviscích trvat, pak to bude špatné. Oni mi přijdou jako hluší a slepí, kdy vůbec neslyší, co lidé v jednotlivých členských zemích Evropské unie říkají. A pokud tomu tak je, tak nemůžeme čekat nic jiného, než že se nám bude měnit základní paradigma střídání buď levicových, či pravicových stran ve vládách jednotlivých států, kdy za ně budou čím dál více nastupovat hnutí pro jeden či dva tři účely, která poukazují na nespokojenost lidí s tím, jak EU zasahuje do jednotlivých věcí v rámci členských zemí, aniž by vyslyšela jejicn názory.

Jestliže Britové mají problém s tím, že nemohou vyhostit lidi, kteří jim působí nemalé problémy, neboť do toho pořád zasahují evropské soudy a podobně, tak pak se nesmíme divit, že volí jinou cestu, neboť se už na to nemohou dívat. Vím, že to je trošku zjednodušené, ale je tady evidentní naprostá odtržitost evropských elit – a to slovo elit bych napsal ještě hodně malými písmeny – od toho, co skutečně chtějí lidé v jednotlivých státech. A bude-li toto pokračovat, pak je to ta nejlepší cesta k rozpadu Evropské unie.