Protivládní demonstrace, vládní destabilita, názorově velmi rozdělený národ… Takové bylo první pololetí roku, kdy si připomínáme už 30 let od sametové revoluce. Jak vy vnímáte v současnosti náladu ve společnosti?

No tak názorově velmi rozdělený národ jsme už od husitství. Prostě Češi vždycky žijí v takovém rozpoložení a klimatu. Výjimku tvoří vždy vypjaté okamžiky naší historie, jako byla srpnová okupace Rusama nebo sametová revoluce. Ale ta euforie, nadšení, jednota…, to trvá měsíc. Někdy ani ne. A pak se česká společnost vrací tady k tomu. Pokud se to děje v rámci demokracie, myslím si, že je správné, když občané dávají najevo, co si myslí. Ale měli by to vědět. Neměli by to dělat podle pokynů a neměli by být někam postrkovaní. Všechno by mělo být spontánní.

A kam to celé podle vás může právě s ohledem na 17. listopad dojít?

Nikam. Pokud by se dva kněží neozbrojili a nepokusili se udělat převrat, tak to vyřeší další volby. A tak je to správné.

Máte pocit, že se lidem v České republice žije dobře? Ostatně hospodářský růst i tento rok trvá, stejně jako velmi nízká nezaměstnanost. Na druhou stranu zdražují potraviny, bydlení, byty v Praze jsou prý v poměru k platům nejdražší ve střední Evropě… Je,  nebo není tedy důvod slavit 30. výročí sametové revoluce?

Myslím, že to s výročím sametové revoluce nemá vůbec nic společného. Důvod k oslavě je, že prostě máme svobodu. Máme svobodu, demokracii, i když takovou, kterou předvádíme. Ale pořád je to svoboda, pořád je to demokracie. Ceny bytů a zdražování potravin, to je prostě všechno, co občané dovolí, aby se dělo. Ne vždy za to mohou jen občané, protože podřadné potraviny a nekvalitní příměsi, které nám dávají řetězce ze Západu do prodeje, to je hnus. To je ale věc vlády, s tím občané nic nezmůžou. A ty drahé byty? Tak asi na to lidi mají. Kdyby na to neměli, tak by ty byty zlevnily. Myslím, že v tomhle měl Klaus pravdu, že trh to diktuje sám.

Jak si podle vás žijeme v porovnání se Západem? Je něco, co nám mohou západní sousedé třeba i závidět?

Vůbec nic. Možná hezké holky (nemyslím tím Aňu Geislerovou). Ale krásný holky, ty oni mají taky.

A co třeba bezpečnost v ulicích?

Tak to určitě. Ale to oni si dělají sami. To je věc vítačů. Fakt je, že sem se ještě ty hrůzy nedostaly, ale to je otázka času, kdy se to přelije i k nám. Tady ti vítači říkají, že tu nikdo není a co tedy furt protestujeme. Nikdo tu není, ale bude. Předvídavý člověk to ví. A pak myslím, že nám západní sousedé nebudou závidět vůbec nic.

S odstupem těch třiceti let, jak dnes vnímáte osobu Václava Havla? Změnil se nějak výrazněji váš pohled na něj od sametové revoluce?

Václav Havel patří, a já jsem to už několikrát prohlásil, k prvnímu ze tří dobrých prezidentů. Myslím tím posledních dobrých prezidentů. Václav Havel byl bezpochyby hrdina. Pustit se do boje s komunistickým režimem v době, kdy nám ostatním to připadalo nemožné… Když jsme se Schelingerem stáli na Rudém náměstí, tak na nás padla těžká deprese. Já jsem říkal: Jirko, to nemůžeme vyhrát. My v tom zemřeme, v téhle hrůze. Václav Havel měl opačný názor a opravdu bojoval. V tom si zaslouží naši úctu. Taky pochybuji, že by někdo šel na čtyři roky do vězení i s perspektivou, že bude potom zvolený prezidentem. Ale samozřejmě i Havel byl jen člověk a měl své chyby a slabiny. Mně se líbilo, jak vystoupil rázně hned na začátku sametové revoluce, odmítl vrácení veškerého majetku a pak si ho po čase všechen vzal. Ale to je lidská vlastnost. To s heroismem nemá nic společného. Podle mne si ho vítači berou jako záštitu. Ale možná kdyby žil, tak by tak úplně na jejich straně nestál. To si nejsem jistý. Mluvil jsem s jeho sekretářem, je to už delší dobu. A ten mi říkal, že když mu vyčítal některé věci, co udělal, tak mu Havel odpovídal: byl jsem naivní. A některé věci se bohužel nedají spravit. Ale prostě všechna čest. Dobře že jsme měli Havla, dobře že jsme měli Klause a dobře že máme Miloše.