Pane profesore, z vícero táborů dnes slýcháme poznámky a varování o údajném ubývání demokracie. Jak na to nahlížíte zejména z hlediska práva?

Tak na to není vůbec jednoduchá odpověď. Protože jde o určité existující napětí mezi demokratickým a právním charakterem státu. Samozřejmě, že rozdíl je mezi normativní a institucionální rovinou a rovinou řekněme sociálně politickou. Pokud jde o základní koncepční východisko, existuje poměrně rozšířený názor, že prožíváme krizi demokracie. Projevuje se v polarizaci názorů veřejnosti (namísto pro demokracii nezbytného názorového a politického pluralismu) a v oslabení vlivu politických stran.

S tím souvisí i další otázka vztahu k právnímu státu, kde – a to nejenom v Česku – pozorujeme dlouhodobý proces judicializace práva a politiky, posilování úlohy soudů, přičemž se snižuje význam zákona, a tedy i parlamentu, a právě v této souvislosti vzniká ve společnosti určité napětí mezi demokratickou vůlí lidu a rozhodováním soudů, popřípadě jiných nevolených orgánů. A konečně je zde problém vertikální dělby moci ve spojitosti zejména s Evropskou unií – a zde se také hovoří o určitém deficitu demokracie. Často slyšíme například o oligarchizaci politiky, ale spojuje se to spíše s novým jevem, kdy bohatí podnikatelé už přestávají využívat různé lobbistické skupiny, protože raději vstupují do politiky sami. Jsou zde zkrátka různé tendence a procesy, které zdaleka nepůsobí jednosměrně, přitom jsou dlouhodobějšího charakteru.

A co na to říkáte jako občan Aleš Gerloch?

Podle mě jde o to, že buď se možnost participace občanů na politickém rozhodování zvyšuje, anebo právě naopak.

Zhruba dvě desetiletí zůstává tato participace více méně identická, to jest nezvyšuje se. Mění se prostředí (například informační technologie), ale nemění se demokratické instituce. Jedinou výjimkou je zavedení přímé volby prezidenta republiky. Fakticky míra ovlivňování politických rozhodnutí občany klesá. To vede k nahrazování standardních demokratických postupů nestandardními (demonstrace, „boj“ na internetu apod.). Důležitým předpokladem funkční demokracie je samozřejmě princip majority, neboli podstatou demokracie je vláda většiny, která respektuje práva jednotlivců a menšin, ale stále to musí být vláda většiny na vymezený čas.

Když se podíváme po stopách onoho údajného úbytku demokracie, dojdeme až k poněkud diskutabilnímu způsobu, jakým začal český prezident Miloš Zeman zacházet s Ústavou ČR. Jaký byl rok 2019 z tohoto pohledu? Docházelo opět k nějakým sporným atakům tohoto zásadního dokumentu ze strany státu?

Já osobně se domnívám, že ne. Je třeba rozlišit rovinu verbální, kde bychom jistě nalezli některé výroky, které lze vnímat jako diskutabilní nebo nepříliš vhodné, ale z hlediska ústavního je rozhodující normativní rámec, z něhož, si myslím, jednání prezidenta republiky nevybočilo, takže ani ústavní žaloba, kterou chtěl na prezidenta podat Senát, nebyla dle mého soudu opodstatněná a Sněmovna ji také správně odmítla postoupit Ústavnímu soudu.