Pane hejtmane, kdybyste dnes o půlnoci neodpovídal na naše otázky, co byste nejspíš dělal?

Většinou chodím spát trochu později, touto dobou většinou koukám na televizi, lovím něco na internetu nebo píšu. To je taková moje klasická půlnoc, ať už ve všední den nebo o víkendu.

Do funkce hejtmana Plzeňského kraje jste nastoupil v polovině minulého funkčního období, teď vedete kraj od samotného počátku. Změnily se nějak vaše priority, když jsou před vámi celé čtyři roky?

Předtím jsem byl ekonomický náměstek paní docentky Emmerové, to znamená, že už jsme spoluvytvářeli tu politiku i s ostatními kolegy z rady v tom minulém volebním období, takže teď pokračujeme v tom, co se tehdy nastavilo. Zásadní změnu priorit nevidím. Chceme udržet rozsah veřejných služeb, udržet nemocnice, udržet sociální ústavy, ponechat co největší rozsah veřejné dopravy, takže priority jsou téměř totožné s tím, co bylo předtím.

Před loňskými krajskými volbami jste říkal, že ať dopadnou jakkoli, jste rád, že kraj budete předávat bez dluhů. Máte stejný záměr i pro toto funkční období?

Myslím, že v dnešní době dělat dluhy, pokud to není nezbytně nutné a nesměřuje to k nějaké investici s prorůstovým charakterem, tedy půjčit si na spotřebu, na projedení peněz, je nevhodné. To platí v každé době, ale v čase krize to je skoro nemožné. To znamená, že kromě kontokorentního úvěru, který máme na krátkodobý výpadek příjmů, tak si žádný úvěr brát nechceme. Nepočítáme s ním ani pro letošní, ani pro příští rok. Už dnes ale modelujeme určité scénáře, co bude po roce 2015, kdy by se měly opětně čerpat evropské prostředky. A tam nevylučuji, že bude nutné, pokud stát nepomůže krajům s předfinancováním projektů, jako tomu bylo v minulosti, aby si kraj nějaký překlenovací úvěr bral.

Když na chvíli zapomenete na to, že jste hejtmanem, co vám jako plzeňskému rodákovi v kraji nejvíce chybí nebo na něm vadí?

Úvodem musím říct, že jsem tady doma a moje sounáležitost s krajem i lidmi, co tu žijí, je silná. Kdybych se na to koukal očima člověka, který nezná finanční možnosti kraje, tak bezesporu zlepšení by si zasloužily silnice, v některých obcích není dodnes rozvedena pitná voda, jsou také problémy s kanalizací a těch témat by se našla spousta. Ale když máte možnost ty věci ovlivňovat, tak zjistíte, že limitující je nedostatek finančních prostředků.

Za rok ale budou parlamentní volby a vy jako stínový ministr dopravy možná budete postaven před rozhodování, zda zůstat hejtmanem, nebo přijmout vládní funkci. Přemýšlíte už o tom?

Kdybych říkal, že nad tím vůbec nepřemýšlím, tak bych lhal a asi by mi to ani nikdo ze čtenářů nevěřil. Říkám otevřeně, bude-li sociální demokracie úspěšná a dostanu nabídku od nového premiéra jít do vládního kabinetu, tak takové nabídky se neodmítají. Ale teď je pro mě naprostou prioritou kraj, abychom tady odevzdali ještě kus práce a odevzdali ho za čtyři roky zas o kousek lepší. Kdybych náhodou odcházel, tak si myslím, že na kraji je dost kolegů, kteří jsou schopni funkci hejtmana zastávat.

Máte v tuto chvíli jasno, jaké první kroky byste v čele resortu dopravy udělal, tedy kde jsou největší slabiny ministerstva, které v tomto volebním období vede za necelé tři roky už čtvrtý ministr?

Nejsem politik, který si myslí, že tvrdou kritikou svého politického protivníka dosáhne nějaký profit. Možná dosáhne krátkodobý profit pro sebe, že se ocitne v médiích, ale kritikou všeho a všech nic pozitivního pro společnost nepřinese. Pana Stanjuru kritizovat nebudu, je tam opravdu velmi krátce. Obrovský problém ministerstva dopravy je personální nestabilita, která trvá už od pana ministra Šimonovského. Už tehdy se na ministerstvu dopravy začalo masivně propouštět. A pokračuje to dál.

Ta personální genocida zasáhla nejenom ministerstvo dopravy, ale i organizace, jako jsou České dráhy, ČD Cargo, ŘSD, SDŽC a další. Já si myslím, že ten systém potřebuje primárně stabilitu a že je potřeba, aby se tam vrátili někteří odborníci s tzv. historickou pamětí a zkušeností, protože projekty ministerstva dopravy přesahují ne jedno, ale někdy dvě či dokonce tři volební období. Tedy první, co je potřeba udělat, je personální stabilita a přivést do resortu část odborníků, kteří odešli. Pokusil bych se je přemluvit k tomu, aby se vrátili a aby znovu začali dělat v resortu odbornou práci ve prospěch této země.

O víkendu čeká sociální demokracii sjezd. Nehrozí, že se stane s vidinou volebního vítězství kolbištěm, na němž se bude tvrdě bojovat o funkce, které bývají příslibem vládních postů, případně střetem mezi příznivci a odpůrci bývalého předsedy ČSSD a nového prezidenta Miloše Zemana?

Pevně věřím, že ze sjezdu odejde sociální demokracie sjednocená i posílená a že vyšle jasný signál společnosti, že je stranou, s níž mohou spojit svou budoucnost. Vypadá to jako otřepaná fráze, ale lidé od nás opravdu chtějí odpovědi na jednoduché otázky. Jestli budou mít práci, jestli budou mít do práce jak dojet, jestli bude fungovat veřejná doprava, jestli jim nezavřeme nemocnici a tak dále. Tahle témata vypadají jako obyčejná, ale pro lidi jsou moc a moc důležitá.

Jsem přesvědčen, že Slávek Sobotka s velmi výrazným mandátem obhájí svoji pozici předsedy. A místa ve vládě rozdává premiér. To znamená, bude-li premiérem sociální demokrat, bude to Slávek Sobotka a bude mít pevně v rukou, koho osloví do vlády. Myslím si, že je natolik zkušeným politikem, že vybere dobře. Ale jestli budou na sjezdu nějaké drobné šťouchance a strkání, to vyloučit nelze, protože to provází každý sjezd. Ale nemyslím, že by to přerostlo nějakou únosnou a standardní mez.

• Další exkluzivní Půlnoční rozhovory ČTĚTE ZDE