Především pravicoví politici z ODS a TOP 09, ale i média se předhánějí ve výčtu těch, o které by se měl stát v koronavirové krizi postarat. Čím to, že takřka nezaznívají hlasy, že v ní jde svým způsobem o přirozený výběr, v němž obstojí firmy, které osekají zbytečné náklady, zvýší efektivitu a vsadí na digitalizaci, zatímco ty druhé jsou schopné přežít jen v době konjunktury, jinak vyžadují dotace od státu, které nakonec zaplatí všichni ostatní?

Jak jste, probůh, přišel na to, že ODS a TOP 09 jsou pravicové strany? Právě tím, jak teď chtějí brát těm, kdo ještě jakžtakž přežívají, a dávat těm, kteří kolabují, přeci demonstrují, že pravicové nejsou. Chovají se zjevně jánošíkovsky, tedy levicově.

Mimochodem, to mi připomíná: Právě teď, v době těžké, se ukazuje, kdo je kdo. Svléká to lidi i strany, aby se ukázaly pravé charaktery. Mnoho lidí mělo v minulosti naučené třeba ze školy, že je v pořádku, dejme tomu, klasický ekonomický liberalismus, že to je efektivní ekonomický přístup. A pak přijde nestandardní situace a tihle lidé zpanikaří, zahodí to, co mají našprtané, a začnou volat po tom, co je jejich přirozeností. Tedy po levicových a mnohdy i vysloveně marxistických řešeních – ačkoliv rozumově vědí, že je to cesta ke zkáze.

To máte, jako když jste hozeni do vody a začnete se topit: Ačkoliv z fyziky rozumově víte, že pokud se uklidníte a položíte na vodu obličejem nahoru, voda vás bude nadnášet a nic se vám nestane, přesto toho v tom strachu nejste schopni, začnete kolem sebe plácat rukama a skutečně se utopíte. Ukazuje se, že nás zůstalo jen málo těch, kdo klasický liberalismus nemáme našprtaný ze školy, ale máme ho skutečně hluboce v sobě, takže nazíráme dnešní situaci bez hysterie. Možná v tom hraje roli i to, že jsem přesně tenhle ekonomický rozvrat roky očekávala, tedy byla mentálně připravená.

A tím jsem vlastně mimoděk zodpověděla i vaši otázku: Ty hlasy volající po přerozdělování dosud nepochopily realitu. To jsou ti, kdo tento typ krize nečekali, a jsou zaskočení. Ti, kdo dosud nepochopili, že předešlé přerozdělování oslabilo ekonomiku natolik, že dnes se neumí s pandemií vypořádat lépe, že neumí přežít pár týdnů zavřených továren. obchodů... Chtějí léčit tím samým, co nás dostalo až sem. Chtějí léčit jedem, který vyvolal otravu.

Mezi ty, co se dožadují pomoci, patří maloobchodníci ze zavřených center, kterým jde prý o holou existenci, pokud se jim nepodaří dohodnout se s obchodními centry a se státem na snížení či odpuštění nájmů. Je v tomhle řetězci někdo, komu by měl stát pomáhat? Není tohle ve skutečnosti jen klasická otázka nabídky a poptávky, kam by stát vstupovat neměl?

Snížení či odpuštění nájmů je rozlévání nespravedlností dál a dál. Křivdou křivdu napravit nelze. Na počátku stát ublížil maloobchodníkům tím, že jim nakázal zavřít. Byla to jednoznačně křivda, byť stát k tomu měl bezpečnostní důvody. A tuhle křivdu nelze posouvat dál tím, že budeme nutit majitele prostor, aby poškodili své podnikání tím, že někomu odpustí nájmy! Pak by samozřejmě zase majitelé prostor správně volali, že byli poškozeni, a chtěli by „logicky“ posouvat křivdy zase dál a dál… Takže stop, tudy evidentně cesta nevede.

Stát poškodil maloobchodníky, stát by se jim měl revanšovat – ale ne tím, že někomu jinému vezme a přerozdělí, ale tím, že naopak nechá – tedy nechá maloobchodníkům daně. Nechť se jim revanšuje tím, že odpustí na nějaký čas daně. Tím jim nechá v kapsách tolik, kolik maloobchodníci chtějí sebrat majitelům prostor.