KSČM  po desítkách let vypadla ze Sněmovny a vstupu se ziskem ani nepřiblížila. Kde vidíte příčiny?

Popisuji je už roky. Dávno předtím, než stačily způsobit skandální důsledky. Za širokou publicitu v tom vděčím i Parlamentním listům. Jiní to říkají za zavřenými dveřmi. Já s tím nosím kůži na trh. A tak mám i bezkonkurenčně okopané kotníky. Strana se stala vlečňákem parlamentního klubu. Parlamentní agenda dirigovala i její politiku. Zpackané soužití s vládou to dovedlo ad absurdum. Trvalo i v době, kdy se proti němu zvedala ostrá kritika. Nejenom ve straně, ale i napříč levicovou a širší vlasteneckou veřejností. Oč víc bilo do očí, kdo má pravdu, tím posedleji se mířilo opačným směrem. Korunu všemu nasadil praštěný nápad, jak voličům „prodat“ hlavně to, čím jim přilepšila vláda. Jinak než v posledních volbách to skončit nemohlo.

Není důvodem prostě to, ze KSČM už „vyšla z módy“ a některá její lákavá témata převzaly jiné strany? Tedy že tu stranu už nikdo nespraví?

Témat dodávajících nám, komunistům, raison d’etre, naopak rapidně přibývá. A rychle jim rostou i ostré hroty. Ti, kdo nás vedli doposud, je však odevzdali politickým soupeřům. Zoufale amatérsky a bez boje. A pak ještě naříkali, že nám je jiní „kradou“. Tak, jak je má stavět systémová opozice, se ukrást nedají. Až se tak stane, stranu to nastartuje k velké renesanci. Pokud tu šanci v sobotu nedostaneme, dopadne to žalostně. Pro KSČM i celou naši zemi.