Loňský rok byl pro kulturní scénu velmi složitý. Jak jste ho jako producent a promotér zvládl vy?

Za své 26leté podnikání v tomto oboru jsem nic tak děsného, bizarního a vyčerpávajícího nezažil. A nejde jen o propad příjmů, protože koncertů v roce 2020 jsem zrealizoval jen pár a místo zhruba stovky faktur jako v jiných letech, moje agentura vydala jen pouhou desetinu. Ztráty šly až do šestimístné cifry. Chybí mi podnikání i jako smysl či cíl mé činnosti. Nemam rodinu, ani spirituálně v soukromí nelze plně žít. Jisté bohoslužby či přednášky on-line sice sledovat mohu, ale nepotkávat se s nikým, s kým vše můžete sdílet, je deprimující. Dvacátý rok 21. století byl celkově psychicky velmi náročné období.

Nevidět světlo na konci tunelu je přímo devastující pocit. Málo se zdůrazňuje i to, že mnohé akce člověk přesouval i vícekrát, aby je stejně nakonec zrušil. To právě vše přinesla protiepidemická opatření vlády.

Pořadatelé doufají, že akce, které museli minulý rok zrušit, se uskuteční v náhradních termínech, nejlépe v tomto roce. Jak to vidíte vy? Blýská se kultuře pro tento rok na lepší časy? S jakými problémy se, podle vás, bude letos potýkat?

Myslím, že nadcházející rok 2021 nebude o moc lepší než ten již uplynulý. Sice se trochu všichni upínají k podzimu, ale rozhodně to vše nebude v normálu. Přesunuté akce na podzim právě započatého roku totiž vytěsní ty, které máte normálně naplánované pro toto období. Takže to může být pro návštěvníka až přespříliš, čímž celkově utrpí návštěvnost, účast lidí se rozmělní.