Poslední léta byla bohatá na události, které dle mnohých představují největší výzvu nejen pro ČR od listopadu ´89. Nejprve Ukrajina, válka v Sýrii a teď migrační krize. Co nám tato poslední léta řekla o naší demokracii, o tom, kam jsme se od listopadu ´89 dostali, o nás samých?

Tato doba stále více připomíná jeden historický citát: „Demokratické zřízení doplatí na to že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce, a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.“.Jeho autorem není nikdo jiný než řecký filosof Sókratés. Kde všude již vládnou zločinci celým státům, si dosaďte sami. Architekt stěhování národů bude jeden z nich.

Myslíte si, že sdělovací prostředky podporují demokratickou otevřenou diskusi, nebo se jedná o manipulaci a propagandu? A případně v čem?

Každý den se setkávám s kritikou na informování médií. Žijeme v době televize, co není v bedně, jako by nebylo. Propaganda běží na plný plyn. Na obou stranách každého konfliktu. Došlo ke střetu mezi dvěma velmocemi, z nichž jedna je neskutečně zadlužena, základny má po celém světě, její lídr veřejně prohlašuje, jak státům bude kroutit ruce a své problémy řeší tiskem ničím nekrytých zelených papírků, které svět stále akceptuje při platbě za energie, tedy ropu. Kdo chtěl při produkci přejít k jinému platidlu, narazil.  

Druhá velmoc prohrála studenou válku, nejprve se rozpadla, pak téměř zkrachovala pod alkoholickým oparem svého vůdce a poslední desetiletí trpělivě pracuje na obnově svého hospodářství. My jsme součástí Evropy, třetí velké říše, která je složena z těkavých elementů, kde každý má historickou zkušenost se světem násilí a válek. Při hledání pravdy, tedy zda jsou události manipulované, jsme v určité výhodě. Propagandu naši dědové poznali za druhé války, my za doby socialismu byli také oblažováni reportážemi, kterým čouhala z bot. Propagandu cítíme na sto honů i dnes.

Máme velkou výhodu internet, zatím. Videa, která natáčíme mobily a dáváme obratem na síť, jsou cenné dokumenty. Při bojích na Ukrajině bylo mnohokrát prokázáno, že média hlavního proudu lžou. Někdy výslovně – hlásaný plný stadion byl téměř prázdný, střelba do lidí v Domě odborů v Oděse, kteří se snažili zachránit před ohněm, nebyla nikdy v naší televizi odvysílána. A o tom to je. Nejen opačný popis faktického stavu, ale vynechání důležitých zpráv, obojí je manipulace. Kde jsou ti investigativní novináři, kteří se byli schopni vystavit smrtelnému nebezpečí, ale lumpárnu prostě odvysílali. Z některých českých novinářů tryská zloba a nenávist, nejsou schopni objektivně posoudit fakta. Zaměňují příčinu a následek, jsou čitelně placeni jen jednou stranou konfliktu. A dělají dobrou práci. Lidé jim už nevěří. Díky svému radaru, geneticky zakódovanému ve stále ještě vzdělané a inteligentní populací.

V současnosti se hovoří o tom, že více než 85 procent legislativy přichází z Bruselu a český parlament ji musí jen povinně implementovat. Lze tedy ještě hovořit o demokracii?

Lze. Bruselský parlament je také zvolen demokraticky, my jsme do EU vstoupili dobrovolně, po hlasování a část své pravomoci jsme předali. Nikdo nás nenutil.

Známe citát J. A. Komenského „vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český“, který se hodně citoval po listopadu. Je vláda věcí našich v rukou našich – českého lidu?

Pokud se český lid naštve a zvolí si stranu s programem vystoupení z EU, nikdo nás držet nebude. Přesto globalizace pokročila způsobem, že rozhodovat nebudeme o tom, co se bude vyrábět ve Škodovce, protože není naše. Své zastupitele si volíme na obci, do kraje i Parlamentu. Dnes přímou volbou i prezidenta.  Je třeba ještě schválit podmínky referenda. Vnímám to jako dluh legislativy. Lidé nejsou hloupí a mají právo více rozhodovat o mnohých zásadních věcech. Výmluva, že volí strany a ty mají mandát neobstojí.

Máme své osudy ve vlastních rukách. Tím jak volíme. Tím jak neprotestujeme a nedáváme najevo svou případnou nespokojenost. K demokracii patří svoboda slova i svoboda shromažďování. Je dobré projevit emoce a říci nahlas svůj názor.  Jediné co je zakázáno, je násilí.

Zaznívají alarmující hlasy, že se blíží téměř konec světa. Václav Cílek varuje až před miliardou běženců, prezident Zeman považuje migrační vlnu za organizovanou. Jak se vám to poslouchá? Jsme skutečně v takovém nebezpečí?

Dobrá otázka. Od pádu letadla MH17, respektive od událostí v Oděse vím, že jsme v režimu příprav na velkou válku.  NATO cvičí útok na Rusko, přitom ohroženi jsme z jihu a zevnitř. Jaký je rozdíl mezi racionálním řízením státu a blbostí jsem pochopil letos, když Švýcarsko pro své ozbrojené síly připravilo cvičení s tématem – Evropa se rozpadá, začíná chaos a kolaps ekonomiky. NATO, potažmo armáda USA cvičí přejezdy přes naše území, kdy výsledkem bylo moje vlastní poznání, že mají staré herky, které ucpávaly dálnici při tažení na tyči.

Zásadní figurou je nyní již zmíněný prezident Miloš Zeman. Tomáš Klvaňa nedávno uvedl, že loni proti němu byly nasazeny červené karty a Zeman se od té doby ještě viditelně zhoršil. Letos by se prý tudíž mělo přitvrdit. Zasloužil by si to Zeman? Jak hodnotit jeho výkony od loňského listopadu?

Klvaňa se mi líbí. Vlastně zase odkopal, jak se proti legitimně zvolenému prezidentovi řízeně nasazují karty. A světe div se, když prezident přijede do kteréhokoliv města, čekají jej stovky lidí a pár zblblých nespokojenců s demokracií. K té totiž patří respekt k vítězi voleb. Prezident se chová podle očekávání. Proto jej lidé volili a když bude kandidovat znovu, nemá konkurenci. I když protistrana nasadí další číro. Miloš Zeman objel republiku a všude měl co říct. Závidím mu jeho schopnost poskládat z hlavy projev, který má hlavu a patu, není monotónní, ale dynamický a věcný. Prezidentské pravomoci jsou bídné.

Někdo se bojí Zemana, někdo se bojí Babiše. Je důvod bát se místopředsedy vlády a ministra financí? Lidé z okolí Pavla Šafra i pravicová opozice ho považují za nebezpečí pro demokracii. Jeho politické návrhy za buzeraci, jeho styl za autoritativní a obviňují ho z toho, že chce okrádat stát. Co z toho je dle vás pravda?

Bát se je třeba vlastní hlouposti. O Zemanovi jsem řekl dost. Babiš je problém. Je v gigantickém střetu zájmů. Fakt se mi špatně poslouchají projevy opozice ve Sněmovně, kdy musím sám sobě říkat, ano, Kalousek má pravdu. Stanjura má pravdu. Demokracie tady dospěla do bodu, kdy jedinec disponující obrovskými finančními prostředky si koupil hnutí, financuje ho, velí v něm, k tomu ovládá pomocí vlastních sdělovacích prostředků veřejné mínění a formuje svou pravdu.

Příklad. Ministr financí požádal o ochranku. OK. Má k tomu své důvody. Pár dní se to hrálo tak, jak to je – požádal jsem ministra vnitra o přidělení ochranky, bylo pár pokusů, které ohrožují mne a mou rodinu. Beru. Třetí den poslouchám na rádiu Impuls – ministr Babiš přijal ochranku. Doteď si ji platil sám, policejní ochranka, ale nebude pohodlná, bude jej chránit i v době, kdy se mu to nebude líbit. Tu soukromou mohl poslat pryč, policejní ne. Vidíte ten ten posun. On chudák a až to vypadá, že mu jí snad Chovanec vnutil. Nu poradci PR zapracovali.

Pokud připomenu Sókrata a jeho citát srovnávající oligarchii a demokracii, pak vláda oligarchy je také tyranie.  Nemusí být, pokud je osvícený, skromný. Ponechám na vaší úvaze, zda Endy je takovým oligarchou.

K samotnému 17. listopadu. Jak jsme si zvykli uvažovat o tomto svátku? Jak silné jsou podle vás resentimenty po minulém režimu a jak kvalitní je debata, jak o zločinech z doby nadvlády KSČ, tak o temnějších stránkách polistopadového vývoje?

Lidem chybí jistoty a stýská se jim po době, kdy byli mladí. A faktem je, že nebyli bezdomovci, sice některé zboží bylo jen v určité dny, kdy přijel náklaďák třeba s masem, ale bylo vždycky co jíst. Hospody byly i na venkově plné. Byla tam i práce, školy, školky. Dnes jsou obchody plné, a před nimi vybírají důchodci popelnice. Můžeme jet, kam se nám zlíbí, ale jen ti, co na to mají. A je spousta těch, kteří na to nemají a mít nebudou. Nůžky mezi nejbohatšími a chudými se objektivně rozevírají čím dál víc. A nezastavuje se to, naopak. Na hlavouny od komunistů každý nadával, ale zámky si fakt nestavěli. Na Orlíku žili v chatách z dnešního pohledu nuzných.  Moje generace zločiny komunismu nezažila. Kdyby před ´89 byla síla otevřít hranice, které byly zadrátované z dob provokací a násilností na obou stranách, byl by přechod do současnosti s daleko menšími ekonomickými ztrátami. Sebemrskačství nemá smysl. Přílišné koukání do zpětného zrcátka vede vždy ke karambolu.