Dozvídáme se, že tu vládne spojenectví tří stran, pro které novinář Pavel Šafr již před volbami stvořil pojmenování „koalice hrůzy“. Je podle vás namístě hodnotit spojenectví ANO, SPD a KSČM (za předpokladu, že nějaká stabilnější forma jejich sněmovní spolupráce – i když asi ne přímo koalice – vznikne) takto dramaticky? Co by mohlo této zemi přinést a v čem ji naopak poškodit?

Názory pana Šafra jsou dlouhodobě známé, nepřekvapují. Předbíhají však poněkud realitu a jsou to jen fikce. Koalice nevznikla a jmenovaná vláda nepředložila sněmovně programové prohlášení. A tak si pan Šafr vymýšlí hypotézy, které předkládá jako realitu.

Různé koalice, které naši zemi poškodily, tu již byly. Nechávaly se vláčet jedinci i korporacemi, umožnily několikaleté daňové úniky ve výši odhadované na sto miliard zázračnou přeměnou lehkých topných olejů za motorovou naftu (operace astronomických daňových úniků byla zcela legální a po měsíce o ní věděli ministři i poslanci). Některé koalice nechávaly vykrádat banky (známý podvodník Barak Alon se souhlasem vedení KB o osm miliard; garantovaný dluh zpronevěřený v IPB za 170 miliard; lupičský zisk NOMURY, o níž i středoškoláci věděli, že není investiční společností a chce jen majetky IPB vytunelovat), lupičský prodej OKD včetně bytového fondu za zlomek ceny. Tyto koalice spolupracovaly na defraudacích (kupř. ROP Severozápad), jednou blízkými přáteli premiéra, posléze milenkou jeho nástupce (velitelkou vojenského zpravodajství a koordinátorkou aktivit s bývalým vedoucím samoobsluhy, jehož plat prodavače byl tak vydatný, že si obstaral letadlo, aby mohl včas cestovat do svých sídel v Monte Carlu) a mohl bych pokračovat stovkami miliard, o které byli občané naší země okradeni…

Nechtěl by pan Šafr vyjmenovat „koalice hrůzy“, které to dopustily, včetně identity s podsvětím spolupracujících ministrů a poslanců, které jeden předseda vlády pojmenoval ve vlastní straně „kmotři“?

POLITIKA Z NADHLEDU JIŘÍHO SVOBODY: CELÝ SERIÁL PL

Pan Šafr se ale nechce ohlížet, chce se etablovat v roli vizionáře. A jaké by mohly být ty „hrůzy“? Třeba ochrana českých zájmů ve věci smlouvy o těžbě lithia, jehož zásoby v Krušných horách jsou údajně největší v Evropě a jehož cena se odhaduje na tři biliony Kč. Zájemců se slétá celé hejno – miliardář Karel Janeček, bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová (její společnost Albright Stonebridge Group ovládá veškeré mobilní komunikace v Kosovu, jehož odtržení od Srbska tak usilovně prosazovala). Zájemcem je i miliardář Elon Musk nebo Australská společnost nejasné struktury vlastnictví. Pan ministr za ČSSD, stranu chlubící se ochranou pracujících, si chtěl přispíšit a podepsal dohodu o dohodě budoucí sotva tři týdny před volbami. Patrně z humanitárních pohnutek. Že by jen o své vůli? Že by bez vědomí BIS a ministra vnitra? Cui bono? Že by snad ČSSD chtěla prostřednictvím takové dohody laskavě splatit dluh, pravomocně přisouzený věřiteli soudem?

Že by konečně nová vláda oslabila politickou moc polostátního ČEZ? Že by se policie nadechla a byly jí rozvázány ruce k vyšetřování miliardových zlodějin? Že by se veřejnost konečně dozvěděla, který dobrák se skrývá za pseudonymem Šuman? A proč se skrývá? Snad proto, že se dopustil (dopustili) něčeho nezákonného. Nebo snad že by se objasnily tajuplné obchodní hrádky kolem firmy Škoda Transportation a. s. trvající déle než dvacet let za tichého přikyvování (či zavírání očí několika ctihodných vládních koalic), když pan Martin Roman (později šéf skupiny ČEZ) připravil podnik Škoda Holding ke druhé privatizaci dodnes vzbuzující četné otázky nad prodejem skupině Appian s nejasnou majetkovou strukturou a sídlem v Nizozemsku?

O to se ovšem pan Šafr nezajímá. Patří snad jako nájemný novinář bystré skupině kluků, co spolu chodí? Tak jako jiná parta novinářů patřící lidumilovi Bakalovi?

Chce-li být vznikající vláda naší zemi prospěšná, čeká ji nezáviděníhodný úkol vyrovnat se s Augiášovým chlévem těch předešlých „koalic hrůzy“.

Je podle vás pro tuto zemi výhodnější, aby Andrej Babiš coby jednoznačný vítěz voleb spolupracoval na tomto půdorysu a měl volnější ruce k prosazování svého programu, nebo aby hledal podporu u „tradičních stran“, třeba dosavadních koaličních partnerů a vykupoval větší „přijatelnost“ své vlády u novinářů a západních elit nutností větších kompromisů?

Bude-li hledat podporu u některé z „koalic hrůzy“, zklame své voliče a stane se politikem vzbuzujícím důvěru na krátký čas. Cožpak by cokoli z toho, co jsem vypočítal v minulé odpovědi, některá ze stran, které se na tom všem podílely, zapsala sebevražedně do vládního programu? Ale především to umožnila realizovat? Proč asi Babiše tak nenávidí? Proč by ho tak rádi viděli ve vězení?

Strany bez vlivu ztratí zázemí finančních „darů“, které živí jejich provoz a několikrát přelité přes zahraniční finanční ústavy v podobě půjček vytváří životní úroveň těch, kteří mají v ruce veslo a byli do svých funkcí promyšleně vyzdviženi velkými finančními skupinami? Nešlo by o kompromis, ale o pád do bezvýznamnosti a splnění všech přání oněch „koalic hrůzy“ a ekonomických korporací, které je řídí. Premiér Babiš má šanci po dlouhé době vytvořit vládu, která nebude vládou loutkovou.