Jaká je vaše reakce na výsledky referenda Velké Británie o vystoupení z Evropské unie? A jaké dopady bude opuštění EU podle vás mít?

Posloupnost reakcí? Překvapení, euforie, zhodnocení, skepse. Nemám důvěru ve volební proces obecně. Již Stalin věděl, že volby mohou rozhodovat volební komise a volební systém, nikoliv voliči. Čekal jsem ale proevropské manipulace jako v Rakousku (Svobodní), před lety v Německu (AfD), nebo ve Francii (FN).

Britové znovu ukázali, že jsou kolébkou moderní demokracie. Jakkoliv měli vyjednané lepší podmínky vztahu s Evropskou unií, i tak chápou, že Evropská unie výrazně více bere na svobodách, demokracii a sebeurčení v rozhodování, než dává v dotacích, jednotné zemědělské politice, migrační krizi, řecké krizi, krizi eura nebo dluhové krizi. Více Evropy znamená více krizí, méně svobod a jednoznačně méně demokracie.

Dovolím si nastínit postup: Překvapení a rozladění neomarxistických kapitánů evropské politické integrace vystřídala intenzivní diplomacie na pozadí. A dost brutální skrytý tlak na euroskeptický tábor Brexitu. Cameron odešel se ctí, Johnson a Farage působí, jako by byli pod velikým tlakem. Kariérní politik nikdy neodchází v situaci, kdy může sklidit ovoce své mnohaleté snahy. Michaela Govea média cupují ode dne, kdy se zbavila hrozby Johnsona. Sekundární hrozbou byl i Farage jako významný rétor tábora Leave. Všichni se jako zázrakem odebírají do politických věčných lovišť. Kdo zbyl? Ministryně vnitra Theresa May – zřejmě omylem konzervativka – s jednoznačně probruselskými, neomarxistickými názory. Žena, jejíž výroky byste si opravdu měli přečíst.

Theresa May dlouhodobě razí politiku Federicy Mogheriniové, Anny Šabatové nebo Angely Merkelové. Mohu se plést, ale očekávám od ní, že britská vláda se od Brexitu distancuje s odůvodněním, že pro vládu, ani parlament není jeho respektování právně závazné. Dalším dobrým důvodem, proč nerespektovat většinovou vůli britského lidu je i riziko rozpadu Británie v případě Brexitu. Nějakou dobu se voliči, politici i aktivisté tábora Leave ještě budou bouřit, ale pak část z nich rezignuje a část se naopak radikalizuje. Neuskutečněný Brexit by posílil signály, které nedemokratický Brusel vysílá velice intenzivně již deset dní – referenda jsou špatná, lidé by v nich neměli rozhodovat o zásadních otázkách, opuštění Evropské se rovná ekonomické sebevraždě a tak dále.

Evropská unie není starý projekt. Tato politicky integrační neomarxistická hydra vznikla přerodem z Evropského společenství teprve v roce devadesát tři. Vše dobré, co v Evropě vzniklo po druhé světové válce, bylo výsledkem práce národů a jejich ekonomické kooperace, kterou žádný příčetný euroskeptik nenapadá. Do doby, kdy proces evropské integrace zahrnoval odbourávání obchodních překážek a byl přínosem.

Euro, politická integrace, několikakolové přesuny pravomocí členských zemí do Bruselu, společné politiky, způsob práce čím dál diktátorštější Evropské komise a Evropské rady, stejně jako nemožnost shody na řadě otázek mezi členskými zeměmi způsobují nestabilitu, pnutí, radikalizaci, pokles ekonomické výkonnosti, růst nezaměstnanosti a pokles efektivity alokace zdrojů. To vše Britové vědí a nebojí se o tom hovořit, psát, kritizovat a vymáhat nápravu. Ale marně. Nejen že nedochází k nápravě, všechny výše uvedené špatné trendy se dále zhoršují. Britům došla trpělivost zcela právem, ale nebude jim to nic platné. Pokud bude ministerskou předsedkyní Theresa Mayová, z Brexitu se může stát smutná fraška na konci evropské demokracie.

Pokud se můj černý scénář naplní, dále vzroste v autokraticky uvažujících špičkách Evropské unie, jako je Schulz či Juncker, pocit neohrozitelnosti a jistoty, že je třeba celoevropsky zakázat referenda a kriminalizovat projevy proti unijního aktivismu, respektive nesouhlasu s prohlubující se politickou integrací zemí Evropské unie. Vliv Britů jako silných kritiků EU poklesne a integrační jádro neomarxistů posílí. To bude mít dva zásadní důsledky. Na straně jedné rostoucí moc bruselského ústředí, více fízlování, perzekuce svobodomyslných Evropanů, ořezávání lidských i ústavních práv, pokles ekonomické výkonnosti a růst dluhu, zejména jižních zemí Unie. Naproti tomu poroste frustrace stamilionů lidí, kteří si již nyní pokračování politické integrace a tím de facto současné podoby Evropské unie nepřejí.

Na sílící projevy občanského nesouhlasu a revolty proti Evropské unii bude Brusel reagovat dalším utažením šroubů, což euroskeptiky dále radikalizuje. Důsledkem této nebezpečné a nezodpovědné spirály napětí může být i to, že jednou budeme vzpomínat na Le Penovou, Petryovou, Stracheho, Hofera, Sulíka, Farage, nebo Johnsona jako na velmi umírněné, což také jsou. Existuje mnoho scénářů, které mají všechny společný konec – nevyhnutelný rozpad Evropské unie. Lze k tomu dojít demokratickou diskuzí evropských politických reprezentací, což je méně pravděpodobné, nebo vnitřní revoltou v jedné či více zemích Evropské unie, po níž tato země vystoupí a urychlí tak rozpad Evropské unie. Třetím scénářem je, že stále slabší a akce neschopnější Evropská unie podlehne vnější hrozbě, nejspíše masivní africké imigrační vlně, hnané touhou po zlepšení sociálního statusu a rostoucím suchem v Africe a na Středním východě.

Co nastane po rozpadu Evropské unie? Nic dramatického, jak nám to líčí probruselští spindoktoři. Zůstane zachován Evropský hospodářský prostor a maximum atributů volného trhu. Odbourá se politická nadstavba a dojde ke zrušení většiny zbytečných evropských institucí – Komise, Parlamentu, zatímco Rady na úrovni ministrů členských zemí zůstanou ve funkci. Budoucností Evropy je spolupráce svrchovaných národů a zcela plochá struktura rozhodování o společných ekonomických záležitostech. Politická integrace, společné politiky, dotace, oklešťování práv, projekty společné rozvědky a armády musí být definitivně uloženy k ledu jako vysoce nebezpečné a zneužitelné nikomu se nezodpovídajícími bruselskými byrokraty typu Junckera a Schulze.

Premiér Bohuslav Sobotka se nechal slyšet, že vystoupení České republiky z Evropské unie by znamenalo propad životní úrovně a ztrátu mnoha pracovních míst. Souhlasíte s ním? Ustála by takovou věc naše ekonomika?

Je to absolutní nesmysl. Česko by si vyjednalo podobné podmínky jako Švýcarsko nebo Norsko, za což by lobbovala celá řada vlivných německých investorů v čele s Volkswagenem, kteří mají v Česku své dlouhodobé investice, které z mnoha důvodů nelze snadno demontovat a odvézt. Česko rychle rostlo a bohatlo před Evropskou unií a rozvíjet se bude i bez dusivé bruselské byrokracie. Nadto je třeba vážně uvažovat o scénáři, kdy Brexit a Czexit by nejspíše nastartovaly další exity a Evropská unie by se de facto rozpadla nejpozději po Fraxitu. Odchod Francie si dnes již přeje většina Francouzů, přičemž Francie je spolu s Německem jedním z nárožních kamenů Evropské unie. Pak by se na troskách Evropské unie obnovil původní skvělý projekt Evropského hospodářského společenství, který si přeje drtivá většina euroskeptiků.

Jak vy sám jako podnikatel hodnotíte vliv Evropské unie na podnikání v České republice? Někdo tvrdí, že dotace také pomáhají vzniku a přežití projektů, které by jinak neměly šanci na úspěch. Zároveň se za tyto finance opravují silnice, nemocnice, školy a mnoho dalšího…

Jakákoliv státní, natož pak nadstátní realokace zdrojů je vždy ze své podstaty méně efektivní než jejich primární alokace tím, kdo zdroje vytvořil. Pokud máte na mysli, že díky dotacím Evropské unie mají konečně šanci vznikat vytoužené rozhledny v údolích, cyklostezky odnikud nikam, nebo hotely In the middle of nowhere, pak asi máte pravdu. Je-li to ale efektivní alokace investičních zdrojů je věc jiná. Silnice, školy, nemocnice a další veřejné statky vznikaly po tisíciletí z daní daného státu či království. Na to nepotřebujete Evropskou unii. Přestaňme posílat miliardy do Bruselu a stavme za ně přímo, nikoliv oklikou přes Brusel. Bude to rychlejší a efektivnější. Pokud nebudete postrádat ony rozhledny v údolích.

Co si myslíte o spojitosti voleb a intelektu obyvatel? Nechávají se zlákat populismem hlavně ti z chudších oblastí? Nebo s nižším intelektem? Jak vnímáte tuto souvislost? 

Přijde mi ironické, že když si lidé v ulicích vyvzdorovali pád komunismu, byli hrdinové. Když téměř jednomyslně volili Občanské fórum a Václava Havla, byli ryzí demokraté. Ještě když Češi v referendu hlasovali pro vstup do Evropské unie, byli uvědomělí evropští občané. A ti samí lidé se stejným uvažováním – jen o mnoho let moudřejší – jsou nyní všichni hloupí, nevzdělaní, staří, chudí a vůbec na odstřel. Lákání populismem... z čista jasna kde se vzalo, tu se vzalo? Nebyla spíš každá volební kampaň v historii lákáním populismem? Nejsou snad populismem všechny ty levicové sliby o odpuštění poplatků, tabletu pro každé dítě, zvyšování mezd včetně soukromé sféry, jistoty a prosperita a další sliby, které vláda není schopna plnit? Není to spíš tak, že „eurofilní volič je vždy chytrý, a ten euroskeptický vždy hloupý“?