Podle předběžného odhadu Českého statistického úřadu vzrostl HDP mezičtvrtletně o 0,5 procenta a meziročně o 2,3 procenta. V komentářích i v titulcích se několikrát objevilo, že česká ekonomika ve druhém čtvrtletí zklamala. Dá se v takovémto případě mluvit o zklamání?

Tak pro mě to zklamání či překvapení není. Mnohokrát jsem na tomto místě upozorňovala, že česká ekonomika je už za zenitem a celkem razantně zpomaluje ... A taky jsem upozorňovala, že mnohé instituce – ať už jde o centrální banku, vládu nebo jiné – se stále chovají, jako kdyby to nejlepší teprve mělo přijít. Odtud pak zřejmě plyne ono zklamání.

Nicméně spíš bychom k tomu měli přistoupit pragmaticky a dobře si uvědomit, v jakém stádiu vývoje se česká ekonomika nachází a jak se připravit na budoucnost. Znovu tedy chci zopakovat: Česká ekonomika je stejně jako globální ekonomika již na sestupu a míří k recesi, která by u nás mohla přijít zhruba ve druhé polovině roku 2019. Je to normální cyklický vývoj. Z toho plyne několik poznatků: V průběhu hospodářského útlumu nezaměstnanost lehce vzroste, nynější přechodně vyšší inflace se zmírní, ceny bytů dočasně poklesnou, úrokové sazby přestanou růst a tak dál a dál.

Když to budeme mít na paměti, dokážeme se vyhnout neobratným či unáhleným rozhodnutím: Tak třeba není moc šikovné měnit práci v době, kdy nastupuje krize, protože pak se vystavuji nebezpečí, že jsem-li ten poslední, kdo byl do firmy přijat, budu taky ten první, kdo zase bude vyhozen. Anebo při koupi nového bytu není dobré kupovat, když jsou ceny na vrcholu, ale je lepší počkat si, až zase trochu poklesnou. A tak bychom mohli pokračovat, zkrátka prozíravost se vyplácí, i tento hospodářský pokles se dá jistým způsobem otočit v náš prospěch, naopak se nevyplácí zavírat před budoucností oči.

Pád turecké měny, oslabení tamní liry až nad hodnotu 7,2 za dolar z červnového kurzu 4,5 liry za dolar, působí trable i euru, které je nejslabší k dolaru za posledních 13 měsíců. Rekordnímu propadu turecké liry z posledních dní předcházelo rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa zdvojnásobit cla na dovoz turecké oceli a hliníku. Hovoří se o tom, že turecká krize ohrožuje Evropu a oživuje vzpomínky na propad Řecka, že mohou být v ohrožení některé evropské banky, že se pod tlakem ocitnou středoevropské měny, které zamíří ke slabším hodnotám. Co z nejrůznějších důsledků, o nichž se mluví, považujete za nejdůležitější a jak může pád turecké liry pocítit Česko?

To je tak komplexní problém, který má tolik aspektů, že tady ani nemáme prostor k tomu, abychom je probrali všechny. Tak alespoň velmi zhuštěně a zjednodušeně:

Za prvé považuji za velmi neprozíravé, když americký prezident eskaluje obchodní válku PRÁVĚ s Tureckem. Důvod je prostý. Turecko čím dál víc koketuje s radikalizací a islamizací. Pokud na ně budou uvaleny tvrdé sankce a jeho ekonomická situace se prudce zhorší, Turci za to budou vinit západní svět a zareagují na truc. Zradikalizují se. Menší část Turků pak přijde do Evropy vysloveně coby džihádisté, další dávka Turků přijde do Evropy coby skuteční političtí uprchlíci před represemi prezidentského systému, který vůči svým odpůrcům značně přitvrdí. Zkrátka Evropě se americko-turecká obchodní válka může jedině vymstít. No a samozřejmě, jak jste správně připomněl, právě tato vlna sankcí vůči Turecku je tím hlavním důvodem, proč se tak drasticky propadá turecká lira.

To jsou ty souvislosti politické. Pak jsou tu ještě souvislosti vysloveně finanční a makroekonomické. Já bych šla ještě dál a pád turecké liry přirovnávala nejen k situaci, kdy bankrotovalo Řecko, ale v mnohých rysech to připomíná i rok 1997 a Thajsko. Tehdy přišla takzvaná asijská chřipka – neplést s ptačí ani jinou virovou chřipkou – která se rychle šířila z ekonomiky do ekonomiky.

Pro Evropu ale Turecko představuje mnohem zásadnější problém než Thajsko. Turecko je blízko a evropské banky tam mají mnoho aktiv. Evropská centrální banka zmiňuje obavy zejména o španělské, italské a francouzské banky. To zas připomíná situaci, když bankrotovalo Řecko, tehdy bylo také třeba zachránit francouzské a německé banky. Proto je dnes dolar tak silný a euro tak slabé.

Pokud se turecké problémy zhorší a přerostou v něco jako turecká chřipka, může to být startovní výstřel ekonomických komplikací – podobně jako pád Lehman Brothers v roce 2008. Podobnost je ostatně i v tom, že pád Lehmanů přišel v okamžik, kdy ještě většina lidí měla pocit, že svět hospodářsky roste, jenže on už začínal zpomalovat – stejně jako dnes. A stejně jako tehdy má mnoho bank mnoho ztrátových aktiv schovaných pod pokličkou.

Předseda ČMKOS Josef Středula věří, že dojde k dohodě o navyšovaní platů zaměstnanců ve veřejném sektoru a nebude muset z jejich strany dojít k žádným protestům. Zatímco odborářskému návrhu na plošné navýšení o deset procent je nakloněn šéf ČSSD Jan Hamáček, předseda silnějšího koaličního člena Andrej Babiš s ním nesouhlasí. Myslíte, že by úředníci měli při hrozbách protesty či dokonce stávkou podobně silnou pozici jako v minulosti třeba železničáři, lékaři nebo nyní stávkovou pohotovost vyhlašující zdravotnické odbory?

Dnes má stát pozici o něco vachrlatější než v minulosti hned ze dvou důvodů: Za prvé, když je vláda složená z jedné levicové strany (ANO), jedné hodně levicové strany (ČSSD) a podporovaná jednou echt levicovou stranou (KSČM), tak se těžko může stavět proti odborům. A nenamítejte mi, že ANO není levicové – myslím, že předešlé roky prokázaly, že ačkoliv tak ANO sebe samotné nenazývá, ve skutečnosti víceméně levicové svým jednáním je.

Za druhé, když je tak velmi nízká míra nezaměstnanosti a platy v celé ekonomice rostou, také to zrovna nenahrává někomu, kdo by chtěl oponovat požadavku na zvýšení mezd.

Já sama bych z makroekonomického pohledu neměla ani tak problém se zvýšením platů – myslím, že u nás jsou pořád velmi nízké a měly by být vyšší – jako s tím, kolika státním zaměstnancům se mají vyplácet. Je jednoznačně špatně, když počet státních zaměstnanců jen během předešlé vlády narostl o 40 tisíc. Pouze se tak odčerpávají lidé soukromému sektoru, kterému pak chybí, přitom právě tento soukromý sektor musí ten státní živit. Stále méně lidí tak musí živit stále větší počet státních zaměstnanců. V tom je ten problém – ne ve výši platů.