Druhým týdnem hýbe společností vývoj vrbětické kauzy. Jádrem příběhu jsou agenti ruské vojenské rozvědky GRU, kteří měli v roce 2014 způsobit výbuch muničních skladů. Proběhla diplomatická válka s Moskvou, vzájemné vyhošťování diplomatů, či z české strany ruských agentů s diplomatickým krytím. Jak si celou věc sám vykládáte? 

Jako nesmírně závažnou událost, o níž však, bohužel, jako běžný občan České republiky, nemám žádné detailní a ověřené informace, abych si z nich mohl udělat nějaký vlastní závěr. Mohu pouze reagovat na to, co bylo zveřejněno. Tedy pokud příslušné instituce došly k závěru, že dva agenti ruské vojenské rozvědky GRU byli zodpovědní za to, že ve Vrběticích došlo k výbuchu, při němž dva čeští občané přišli o život, tak pak vnímám rozhodnutí vyhostit 18 agentů, kteří pracovali na ruské ambasádě pod diplomatickým krytím, za adekvátní reakci. Na takovýto akt musela samozřejmě ruská strana reagovat, i když nechápu, proč se nedržela běžné reciprocity, tedy proč Rusové vyhostili 20 a ne 18 českých diplomatů.  

Na vaši otázku se mi špatně odpovídá, neboť, opakuji, nejsem příjemcem utajovaných informací, dokonce ani neznám pravidelné výroční zprávy BIS apod. Popis událostí je mi tedy, jako všem občanům, předkládán k věření, a to s odkazem, že k těmto závěrům došly všechny naše hlavní bezpečnostní složky. A pravděpodobně k tomu skutečně došlo tak, jak je to popisováno, anebo aspoň v podobných konturách. 

Má smůla spočívá v tom, že jsem byl předsedou Valného shromáždění OSN v době, kdy na jaře 2003 došlo k invazi do Iráku vojsky tzv. koalice ochotných vedených USA a tato intervence byla ospravedlněna zjištěním zpravodajských služeb, že irácký diktátor Saddám Husajn shromáždil zbraně hromadného ničení (ZHN) a stal se tak hrozbou nejen pro region, ale pro celý svět.  Těmto informacím uvěřila i česká vláda a explicitně je podpořil tehdejší ministr zahraničí Cyril Svoboda. Pamatuji si, jak tehdejší ministři zahraničí a obrany přesvědčovali poslance, že tyto informace jsou pravdivé, ověřené a spolehlivé. A většina Sněmovny jim uvěřila, neboť jednak poslanci neměli žádné informace, které by to zpochybnily, jednak přece nebylo u nás běžné zpochybňovat závěry spojeneckých zpravodajců.

Měl jsem tu výhodu, že v OSN jsem na tyto pochybnosti narazil. Diplomaté jimi vysvětlovali rozhodnutí některých vlád nepřidat se ke koalici ochotných, jejíž součástí byla i Česká republika. Osobně jsem na základě zpráv inspektorů OSN a dalších dokumentů došel k názoru, že invaze byla porušením Charty OSN i mezinárodního práva. Žádné ZHN se nenašly a po čase se za invazi omluvili i mnozí z hlavních advokátů této vojenské akce. Jednou se snad omluví i tehdejší český ministr zahraničí. Vysvětluji touto zmínkou mou jistou skepsi k „nezvratným a jednoznačným argumentům“ zpravodajských služeb. Dal bych přednost počkat si, až celou záležitost prošetří a došetří orgány činné v trestním řízení a další příslušné složky, a pak s jejich konkrétními poznatky seznámí veřejnost. Opakuji, že tím neříkám, že se to nestalo tak, jak se o tom píše. Jen vysvětluji, proč jsem se odnaučil slepě věřit všemu a proč jsem stoupencem transparentního vyšetřování. Pokud se prokáže, že na našem území cizí tajné služby spáchaly teroristický čin, tak samozřejmě plně podpořím jeho jednoznačné odsouzení. Předpokládám, že pak Česká republika požádá Interpol o mezinárodní zatykač na pachatele, kteří by měli být odsouzeni. Pokud vím, tak zatím údajné pachatele mezinárodně nehledáme.

Co z kauzy a jejího vývoje dosud plyne pro Českou republiku, naši politiku, bezpečnostní komunitu a budoucnost česko-ruských vztahů?

Kauza zdaleka neskončila, a tak nedělejme unáhlené závěry. Bezpečnostní komunita se pochopitelně bude i nadále pečlivě věnovat všem skutečným i potenciálním hrozbám. Čeští politici budou muset našlapovat velmi opatrně, aby se Česká republika chovala jako suverénní stát a současně nepřispěla k nějakému zvýšení napětí či dokonce k vážné konfrontaci. Nelze pochopitelně dopustit, abychom se chovali jako vazalové. Je třeba důstojně a zodpovědně hájit naše zájmy. A současně je nutné pochopit, že jakékoliv prohlubování česko-ruské krize neprospěje dlouhodobě ani k naší bezpečnosti, ani k bezpečnosti Evropy, která si nemůže dovolit návrat k nějaké vyhrocené studené válce. 

Je třeba začít řešit česko-ruskou krizi, která je nejhorší za posledních 30 let. Rusové nás prý zařadili mezi 10 států, které nemají s Ruskou federací přátelské vztahy. Někteří čeští komentátoři zlovolně interpretovali absenci přátelství jako „nepřátelství“. To nepomáhá.

Rozruch způsobil prezident Miloš Zeman, podle něhož BIS ve své zprávě konstatuje, že přímé důkazy o přítomnosti ruských zpravodajců v muničním skladu dosud nejsou a vyšetřování je na počátku. Obsah jeho projevu se stal terčem kritiky řady politiků, kteří měli možnost se s utajovanými skutečnostmi obeznámit a ti naopak tvrdí, že prezident neříká pravdu. Orientujete se v tom? Čemu věřit?

Je příznačné, že se ptáte „čemu věřit? Dávám přednost dostat ověřenou informaci a ne jen verzi k věření. Poslechl jsem si pečlivě projev prezidenta Zemana a jsem si vědom faktu, že jeho větu o tom, že zpráva BIS neobsahuje důkazy o přítomnosti ruských zpravodajců v areálu Vrbětice, byla radostně citována v Moskvě. To se samozřejmě nelíbilo řadě našich politiků, ale nikdo z nich zatím veřejnosti nepředložil důkazy o tom, že důstojníci GRU do toho muničního skladu skutečně vnikli. Je to jen pravděpodobná verze, které můžeme, ale nemusíme věřit. 

Největšího rozhořčení se dostalo argumentu pana prezidenta, že existují dvě vyšetřovací verze, tedy první, ta původní, že k výbuchu došlo neopatrným zacházením s výbušninami a ta druhá, že výbuch způsobili ruští rozvědčíci. Podle mého úsudku, pan prezident až příliš opatrně ty dvě verze srovnal jako zcela rovnocenné. Myslím si, že existenci obou verzí nelze vyloučit, ale chápu, že příslušné orgány a především politici, vnímají tu druhou jako daleko pravděpodobnější. A tou první se nejméně rok již nezabývají. Ovšem pokud by pro přítomnost rozvědčíků v muničním skladu existovaly nezpochybnitelné důkazy, tak již by bylo zahájeno trestní řízení. A to nebylo. Zatím bylo prokázáno, že ti dva podezřelí zpravodajci byli v té době v Ostravě.