V uplynulých dnech jsme si připomínali 50 let od sebeupálení Jana Palacha. Projevil český národ dostatek úcty k jeho oběti? Má český národ historickou paměť? Jak jste celé pojetí výročí 50. let od sebeupálení Jana Palacha vnímal vy?

Byl jsem v Bruselu a pak ve Štrasburku, takže nevím, jak to všechno probíhalo. Ale uvažoval jsem o tom, jestli by se Jan Palach upálil, kdyby měl tu možnost vidět, jak to bude v jeho zemi půl století po jeho oběti vypadat a kdo všechno bude řečnit nad jeho hrobem.

Prezident Zeman pokračoval ve vyhrocené rétorice, když pro Blesk vysvětlil, že nechtěl jít osobně položit věnec k památníku, protože by se na místě piety setkal se svými odpůrci. „Šlo o výraz pohrdání těmito lidmi. Nebylo to kvůli mé kondici,“ prohlásil Zeman. Řekl také, že se snaží vyhýbat setkáním s „blbci“ a „blázny“. O čem to svědčí?

Mně se ta rétorika nezdá nijak vyhrocená. Miloš Zeman má prostě ve zvyku nazývat věci pravými jmény. Můžeme si myslet, že to je odporný zlozvyk, ale stejně s tím nic nenaděláme. Protože byl podruhé po sobě zvolen prezidentem, domnívám se, že to většině lidí u nás dokonce nevadí. Tím hůře pro ty, kvůli kterým tam nešel.

Jak hodnotit názory psychologů, že exponování činu Jana Palacha ze strany médií mohlo přimět k pokusu o podobnou smrt člověka, který se v pátek v Praze polil hořlavinou a zapálil?

Teorie nápodoby existuje ve společenských vědách přinejmenším od dob Gustava le Bona. Takže si myslím, že psychologové dobře vědí, o čem mluví.