Paní senátorko, častokrát jste mluvila o politické nenávisti a nesvornosti. Jak vnímáte útok na slovenského premiéra Roberta Fica?

Především bych chtěla říct, že přeji Robertu Ficovi z celého srdce dostatek sil, nezbytného štěstí a umu lékařů, aby pokus o vraždu bez následků přežil. To je teď to nejvíce podstatné. Hned druhé, a to neméně podstatné, je ale uvědomit si, proč k této situaci došlo… Může za to současná garnitura politiků, kteří se hlasitě označují za demokraty a bijí se v prsa, jak jsou oni a ti jediní nejlepší, ale přitom jsou novodobými diktátory se vším nejhorším, co k pojmu diktatura patří. Jak se to projevuje? Když někdo neopakuje jejich jediné pravdy, když si jim dovolí oponovat nebo vyslovit jiný názor, označí ho za nepřítele, uráží ho dehonestujícími označeními a přívlastky, spolu se sloužícími médii na dotyčného pořádají doslova mediální hon, snaží se ho ničit profesně, zkrátka dělají vše proto, aby tohoto člověka nenáviděli, a to nejhorší si o něm mysleli i další lidé…

Vyvolávání až hysterické nenávisti vůči nepohodlným lidem, kteří se nebojí novodobým ideologiím a „jediným správným názorům“ postavit, se tak stalo běžnou věcí, a je to trend v celé EU. Dokonce se obávám, že za tím stojí velké peníze bůh ví odkud, kterými se bohatě dotují ti, již tu nenávist cíleně vyvolávají. Tento novodobý fanatismus, kdy lidé nakonec bezmyšlenkovitě opakují ty donekonečna omílané „pravdy“ jako jediné správné, tedy fanatismus nenávisti a manipulace vůči ideologicky nepohodlným, za který by se nemusel svého času stydět ani Hitler, ani soudruzi, kterým lidé nakonec posílali archy s podpisy žádající popravu Milady Horákové, může vést k tomu, čeho jsme byli včera svědky. Že někdo vezme zbraň a jde vraždit, protože obraz Roberta Fica jako hrozby, zločince a nebezpečí pro Slovensko byl tak cíleně vytvářen a podporován těmi nezvolenými, že onen vrah v podstatě realizoval jejich výrok „uděláme všechno pro to, aby Fico nevládl“. Může být „tím vším“ i vražda? Včera jsme dostali odpověď – ano.  Druhý pocit, který upřímně přiznám, byl pocit strachu.  Za poslední tři roky jsem dostala desítky výhrůžek o kudle v zádech, zastřelení nebo že mě srazí auto, pokud nezměním názory nebo se nevzdám mandátu senátorky – ale až včera mi došlo, že tyto šílené výhrůžky nemusí být jen řeči, a to, že jsem vždy na Václavském náměstí měla vedle sebe osobní ochranku, která monitorovala okolí kolem mne, nebylo vůbec zbytečné. Šílená doba....