Evropa stále zcela nevyřešila migrační krizi. Dle expertů můžeme po skončení zimy opět očekávat obnovení běženeckých vln, které mohou oproti minulým obdobím výrazně posílit z Afriky. Nechá to Evropa jen tak a bude pak opět čelit dalším teroristickým útokům, masovému obtěžování žen, hromadným pouličním bitkám a podobně? Prozatímní opatření, jako bylo zřízení pohraničních a pobřežních sil o kapacitě pouhých 1500 členů bez patřičných pravomocí a nejistá dohoda s Tureckem, nás zřejmě nespasí. Co se musí stát, aby evropští lídři začali jednat opravdu razantně a v zájmu většiny obyvatel?

Situace se oproti minulému roku podstatně změnila, a to především zavřením nebo ztížením tzv. balkánské cesty. Zatímco se v Bruselu planě moralizovalo a schvalovaly se kvóty (jak jsem říkal od začátku, jsou k ničemu), státy skutečně vystavené migrační vlně se chovaly racionálně, což mělo efekt mnohem silnější než dohoda s Tureckem. Přesto má ale podpora tří milionů uprchlíků v Turecku stále smysl, je v našem zájmu, aby tito lidé zůstali co nejblíže svých domovů a bylo o ně dobře postaráno. Nicméně uvidí se až na jaře, zda se nebude opakovat situace z minulých let. Podstatně tvrdší postup bych rád viděl na mořské hranici mezi Libyí a Itálií. Pašerácké gangy, nepochybně propojené s islamistickými teroristy, si z lidského neštěstí udělaly obrovský byznys a Evropa je v tom podporuje. Musejí vědět, že podnikání skončilo a že jejich lodě se k evropským břehům nedostanou.

Nástup Donalda Trumpa do Bílého domu patří jistě mezi nevýznamnější události letošního roku. Jakým směrem se bude ubírat jeho politika, se začíná nyní už pomalu vyjasňovat. Bylo například oznámeno, že ministrem zahraničí se stane Rex Tillerson, označovaný jako „proruský“ politik, který vystupuje proti sankcím vůči Moskvě. Je už více zřejmé, co všechno může Trumpova vláda přinést světu a potažmo i nám, České republice? Skutečně skončí svět, jaký jsme dosud znali, jak některé známé osobnosti tvrdí?

Na skutečnou politiku Donalda Trumpa a jeho administrativy si musíme stále ještě počkat. Rozhodně bude v politice Spojených států více pragmatismu a méně ideologie než dříve, což není nutně špatná věc. Pokud jde o výběr Rexe Tillersona, tedy člověka z byznysu a mimo dosavadní politický establishment, s jakýmkoli nálepkováním bych byl opatrný. Rusko i Čína zůstávají nadále geopolitickými rivaly USA a Tillerson se při obraně amerických zájmů na mezinárodní scéně může ukázat jako velmi tvrdý hráč, což je přesně něco, co nám dosud ve vztahu k Rusku chybělo. Mimochodem, Tillersona podpořila bývalá Bushova ministryně zahraničí Condoleeza Riceová.

Putin se na Trumpovo „panování“ jistě náležitě připravuje; a přestože ruská ekonomická situace je stále krizová, popularita šéfa Kremlu stoupá do rekordních výšin. Co čeká Evropu? Mají se menší státy, včetně třeba i Česka, obávat, že budeme znovu jako v nedávné historii obětováni, tentokrát ale „novou“ Amerikou a skončíme ve sféře ruského vlivu, jak varují mnohé komentáře?